Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jsou hnědí trpaslíci nepodařené hvězdy nebo super-planety?

Jsou hnědí trpaslíci nepodařené hvězdy nebo super-planety?

Umělecké ztvárnění představy hnědého trpaslíka
Autor: NASA/JPL-Caltech

Hnědí trpaslíci zaplňují „mezeru“ mezi hvězdami a mnohem menšími planetami, což jsou dva velmi odlišné typy astronomických objektů. Ale jak vznikají, není zatím zcela vysvětleno. Astronomové z univerzity v Heidelbergu možná nyní budou schopni odpovědět na tuto otázku. Zjistili, že kolem hvězdy v souhvězdí Hadonoše obíhají dva hnědí trpaslíci, kteří se nejspíše zformovali společně s hvězdami uvnitř plynného prachového disku – tedy stejným způsobem jako planety. Článek byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Hnědí trpaslíci obíhají buď kolem hvězdy nebo se potulují osamoceně v rozlehlém prostoru Mléčné dráhy. Jejich hmotnost – jsou přinejmenším 13× hmotnější než planeta Jupiter – je dostatečná, alespoň dočasně, ke generování energie ve svém jádru prostřednictvím probíhající jaderné fúze. Jejich hmotnost je maximálně do 80 Jupiterů. Nejsou však dostatečně hmotní k zažehnutí vodíku ve svém jádru a tudíž k produkci vlastního záření. Postupně po svém vzniku vyzařují teplo, na jehož základě jsou astronomové schopni je lokalizovat. Odhaduje se, že v naší Galaxii se nachází více než 100 miliard hnědých trpaslíků. Doposud zůstává tajemstvím, jak ve skutečnosti vznikají – zda se jedná o „nepodařené“ hvězdy či snad dokonce o super-planety.

Nedávné objevy uskutečněné v Centre for Astronomy of Heidelberg University (ZAH) mohou poskytnout odpověď. Andreas Quirrenbach a jeho spolupracovníci na Königstuhl State Observatory analyzovali variace radiálních rychlostí hvězd v souhvězdí Hadonoše. Při použití teleskopů USA a Japonska měřili rychlosti hvězd po dobu 11 roků. Hmotnosti hvězd byly nepatrně větší než 2,5 hmotnosti Slunce a nacházely se ve vzdálenosti 150 světelných roků od Země.

Skupina astronomů z Heidelbergu zaznamenala spolehlivé charakteristiky v měřeních podobné těm, které způsobují obíhající planety nebo složky dvojhvězdy. Avšak v tomto případě hluboká analýza dat odhalila něco pozoruhodného: jak se zdá, v souhvězdí Hadonoše obíhají dva hnědí trpaslíci s periodami přibližně 530 a 3 185 dnů, které jsou v rezonanční konfiguraci 6:1. Proto hnědý trpaslík na bližší dráze oběhne kolem hvězdy přesně 6×, zatímco vzdálenější hnědý trpaslík vykoná pouze jeden oběh.

Tento objev vrhá docela nové světlo na vznik a vývoj hnědých trpaslíků. Vyvstává  otázka: Mohou se vyvinout výhradně jako obyčejné hvězdy v mezihvězdném oblaku nebo se rovněž mohou zformovat v tzv. protoplanetárním disku plynu a prachu obklopujícím mateřskou hvězdu v rané fázi jejího vývoje? „Rezonance v poměru 6:1 je pevným indikátorem pro pozdější scénář,“ vysvětluje Andreas Quirrenbach. „Jenom tehdy mohou být dráhy nově vzniklých hnědých trpaslíků uspořádány do stabilní rezonance po dobu několika miliónů roků.“

To je to, co rozsáhlé dynamické analýzy možných konfigurací v systému Hadonoše naznačují. Tato superplanetární soustava je první svého druhu, stejně tak jako jsme si poprvé jisti náznakem, že hnědí trpaslíci mohou vzniknout i v protoplanetárním disku, říká profesor Quirrenbach. Astronom se členy svého týmu doufá, že se jednoho dne podaří objevit další podobné soustavy dovolující objasnit, jak velké množství „nepodařených“ hvězd jsou ve skutečnosti mnohem hmotnější sourozenci Jupitera a Saturnu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sciencedaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hnědí trpaslíci


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »