Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Proč hnědí trpaslíci tancují sólo?

Proč hnědí trpaslíci tancují sólo?

Hnědý trpaslík
Autor: Credit: NASA, ESA, J. Olmsted (STScI)

K tanci jsou potřeba dva, ale v případě hnědých trpaslíků, kteří kdysi tvořili dvojici, tento vztah netrvá příliš dlouho. Ukázal to nový průzkum provedený pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu.

Hnědí trpaslíci jsou mezihvězdné objekty větší než Jupiter, ale menší než hvězdy s nejnižší hmotností. Stejně jako hvězdy se hroutí z oblaku plynu a prachu, ale nemají dostatečnou hmotnost, aby mohly udržovat fúzi vodíku jako zdroj energie.

Stejně jako hvězdy se hnědí trpaslíci mohou rodit v párech a obíhat kolem sebe. Průzkum díky HST zjistil, že čím je hnědý trpaslík starší, tím menší je pravděpodobnost, že má společníka. To znamená, že dvojice trpaslíků je gravitačně tak slabě propojena, že se od sebe během několika stovek milionů let vzdaluje v důsledku rušivého gravitačního působení hvězd, které kolem páru postupně prolétají. Hnědým trpaslíkům klidně můžeme říkat „osamělá srdce vesmíru“.

HST dokáže detekovat dvojhvězdy, které jsou vzdáleny jen 480 milionů kilometrů od sebe, což je přibližná vzdálenost mezi naším Sluncem a pásem asteroidů. Astronomové, kteří průzkum prováděli, však ve vzorku hnědých trpaslíků v okolí Slunce žádné dvojice nenašli.

Tým v nové studii vybral vzorek hnědých trpaslíků, které dříve identifikovala infračervená družice WISE (Wide-Field Infrared Survey Explorer). Do vzorku vybral některé z nejchladnějších a nejméně hmotných starých hnědých trpaslíků v okolí Slunce. Tito staří hnědí trpaslíci jsou tak chladní (většinou jsou jen o několik set stupňů teplejší než Jupiter), že jejich atmosféry obsahují vodní páru, která zkondenzovala.

V podobném průzkumu, který Clémence Fontanive z Trottier Institute for Research on Exoplanets, Université de Montréal v Kanadě provedla před několika lety, HST sledoval extrémně mladé hnědé trpaslíky. Někteří z nich měli binární společníky, což potvrdilo, že mechanismy vzniku hvězd skutečně vytvářejí binární páry mezi hnědými trpaslíky s nízkou hmotností. Absence binárních společníků u starších hnědých trpaslíků naznačuje, že někteří z nich mohli začít jako dvojhvězdy, ale časem se jejich cesty rozešly.

Nová zjištění Hubbleova teleskopu dále podporují teorii, že hnědí trpaslíci se rodí stejným způsobem jako hvězdy, tedy gravitačním zhroucením oblaku molekulárního vodíku. Rozdíl spočívá v tom, že nemají dostatečnou hmotnost, aby udržely jadernou fúzi vodíku pro výrobu energie, zatímco hvězdy ano. Více než polovina hvězd v naší galaxii má doprovodnou hvězdu, která vznikla v důsledku těchto procesů, přičemž hmotnější hvězdy se častěji vyskytují ve dvojhvězdných systémech.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hubble finds that ageing brown dwarfs grow lonely



O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Hnědí trpaslíci


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »