Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  JWST si prohlédl Krabí mlhovinu
Jan Herzig Vytisknout článek

JWST si prohlédl Krabí mlhovinu

Nová fotografie Krabí mlhoviny pořízená Webbovým teleskopem
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Tea Temim (Princeton University)

Už je tomu více než rok, co pravidelně dostáváme nové a nové snímky z největšího kosmického dalekohledu současnosti, Dalekohledu Jamese Webba. V infračerveném světle jsme si tak mohli za tuto dobu prohlédnout již většinu z těch nejznámějších objektů hlubokého vesmíru. V nedávné době se k nim přidala Krabí mlhovina. Tu na obloze můžeme najít v souhvězdí Býka nedaleko hvězdy Zeta Tauri. V Messierově katalogu jí patří výsostné první místo. Jde asi o nejznámější pozůstatek po výbuchu supernovy, jaký na obloze najdeme.

Když velmi hmotné hvězdě dojde jaderné palivo, nastane ohromná exploze, při které se uvolní energie odpovídající asi desetině původní klidové hmotnosti hvězdy – dojde k supernově. Druhou cestou, jak k tomuto jevu může dojít, je přes tzv. bílé trpaslíky. Bílý trpaslík je pozůstatek jádra hvězdy, která byla dříve podobná našemu Slunci, které tak ostatně jednou také skončí. Běžně je bílý trpaslík vlastně tím posledním stádiem života hvězdy, ve kterém setrvá po další miliardy let (po něm by mohl existovat i tzv. černý trpaslík, jejich existence však dosud není potvrzena). Pokud se však bílý trpaslík nachází v dvojhvězdném systému, může na sebe začít stahovat hmotu ze své společnice. Ve chvíli, kdy pak jeho hmotnost překročí 1,44 násobek hmotnosti Slunce, tedy tzv. Chandrasekharovu mez, dojde také k ohromnému výbuchu supernovy.

Supernova, která dala vzniknout této krásné mlhovině, vybuchla v roce 1054. Šlo o výbuch natolik jasný, že byl skoro měsíc vidět i na denní obloze, dlouho byl jasnější než Venuše a desítky let jej šlo v noci pozorovat pouhým okem. Díky tomu byla již tehdy sledována čínskými a japonskými astronomy, což je do dnešních dnů doloženo ve spisech, které si tehdejší učenci vedli.

Objekt najdeme i v dnešní době malým dalekohledem v souhvězdí Býka. Fyzicky je mlhovina od Země vzdálená asi 6 500 světelných let, což je oproti jiným podobným objektům opravdu velmi blízko. Vždyť v dosahu amatérských dalekohledů jsou běžně i právě vybuchlé supernovy v galaxiích vzdálených desítky milionů světelných let. Ruku v ruce s tím tak jde o jeden z nejlépe prozkoumaných pozůstatků supernov. I přesto zůstává mnoho nezodpovězených otázek týkajících se hvězdy, která této supernově předcházela, povahy samotného výbuchu či složení vytvořeného materiálu.

Fotografie Krabí mlhoviny pořízená Hubbleovým dalekohledem v roce 2005 Autor: NASA, ESA, J. Hester a  A. Loll (Arizona State University)
Fotografie Krabí mlhoviny pořízená Hubbleovým dalekohledem v roce 2005
Autor: NASA, ESA, J. Hester a A. Loll (Arizona State University)
Velkou pomocí pro astronomy se tak stal i tento nový pohled v infračervené oblasti světelného spektra. Je složen z dat získaných přístroji NIRCam a MIRI. První jmenovaný pozoruje blízké infračervené záření, druhý pak střední infračervené záření. To odhaluje nové detaily týkající se například rozložení prachu v centrální části mlhoviny. Nový snímek vhodně doplňuje starší fotografie pořízené na odlišných vlnových délkách, jako je například známá fotografie Hubbleova dalekohledu z roku 2005.

Také na této fotografii lépe vyniklo tzv. synchrotronové záření, které vzniká při pohybu nabitých částic, jako jsou například elektrony, magnetickým polem relativistickými rychlostmi (tzn. rychlostmi blízkými rychlosti světla). Tvoří se ve středu mlhoviny v blízkosti extrémně rychle rotující neutronové hvězdy, tedy pulsaru, který vznikl zhroucením jádra původní hvězdy. Silné magnetické pole pulsaru urychluje částice na velké rychlosti a ty s tím, jak se vinou kolem magnetických siločar, emitují záření. Synchrotronové záření můžeme vidět jako slabý mléčný kouř zakrývající většinu mlhoviny.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] webbtelecope.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Miri, Nircam, Krabí mlhovina, M1, Supernova, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, Jwst


41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »