Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Mohou se vaječné skořápky chovat podobně jako supernovy?

Mohou se vaječné skořápky chovat podobně jako supernovy?

supernov27704.jpg
Rozbíjení vaječných skořápek může dát vědcům neocenitelné poznatky o tom, co se děje při výbuchu supernovy. Je o tom přesvědčen tým evropských výzkumníků, který se pokusil dokázat, že když vaječná skořápka exploduje nebo se rozbíjí nárazem o podlahu, chová se podobně jako hmota ve vznikající supernově, kde se umírající hvězda napřed hroutí a pak vybuchuje.

Výzkum vedl německý vědec Falk Wittel z Univerzity ve Stuttgartu. Výsledky výzkumu byly byly uveřejněny 16. července v žurnálu Physical Review Letters.

Vědci vyfoukli obsah slepičích vajec, jako kdyby se chystali vyrábět kraslice a prázdné skořápky vysušili v mikrovlnné troubě. Teprve pak s nimi prováděli další pokusy. Při nárazových experimentech vystřelovali gumovým prakem vaječné skořápky proti podložce. Při experimentech s vybuchujícími skořápkami naplnili skořápky zavěšené uvnitř plastikových sáčků vodíkem a pak unikající plyn zapálili.

Dopředu při tom předpovídali, že se vaječná skořápka, stejně jako hvězda, rozbije na kusy různých velikostí, které mají specifické rozdělení velikosti úlomků. Předpovídali také to, že velmi velké nebo naopak velmi malé zlomky budou sice vzácné, ale nebudou zcela vyloučené.

Také předpovídali, že zbytky po explozi si budou podobné, nezávisle na tom, jak silný byl výbuch, který je rozbil nebo jak velký byl jejich výchozí tvar. A vaječná skořápka se skutečně chovala tak, jak předpovídali.

To vedlo výzkumníky k závěru, že jejich model by mohl být použit pro předpověď toho, jak se rozbíjí i jiné uzavřené skořepiny, jako například průmyslové kontejnery, tlakové nádoby, spalovací komory nebo dokonce některé stavby.

Experiment by podle autorů mohl také napodobit to, co se stane během výbuchu supernovy.

Ne všichni z vědeckého světa však mají stejný názor.

Australan, vědec a specialista na statistiku, profesor Barry Hughes z Univerzity v Melbourne, se o těchto pokusech vyjádřil ve smyslu, že byly sice hezké, ale potřebovaly by více detailů. Výslovně řekl, že k experimentům, na kterých má být vystavěn teoretický model toho, jak se rozbíjí vaječná skořápka by potřeboval mnohem více podrobností. Vykonané pokusy hodnotil tak, že jedna věc je rozbít vejce a druhá je sestavit odpovídající matematický model toho, jak se rozbije obecná skořápka.

K protažení analogie destrukce skořápky až do výbuchu supernovy prohlásil, že takovýto předpoklad je "poněkud bezdůvodný". K aplikaci teorie na jiné skořepinové konstrukce se však z nedostatku podkladů nevyjadřoval.

Řekl avšak také to, že ačkoli se rozbíjení vajec může pro fyzika zdát jako poněkud lehkovážná aktivita, je to vlastně dokonale rozumná věc, jen je potřeba postupovat daleko komplexněji. Experimentu ovšem vytknul také to, že německý tým se omezil pouze na některé typy nárazů a celou věc tak výrazně zjednodušil.

Jak je vidět, cesty vědeckého poznání vesmírných jevů jsou klikaté a mohou někdy vést dokonce i přes kuchyň. Kdo ví jak dlouho se nebudou moci němečtí fyzikové s chutí podívat na míchaná vejce.

Zdroj: Physical Review Letters, ABC.net.au
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »