Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Mohou se vaječné skořápky chovat podobně jako supernovy?

Mohou se vaječné skořápky chovat podobně jako supernovy?

supernov27704.jpg
Rozbíjení vaječných skořápek může dát vědcům neocenitelné poznatky o tom, co se děje při výbuchu supernovy. Je o tom přesvědčen tým evropských výzkumníků, který se pokusil dokázat, že když vaječná skořápka exploduje nebo se rozbíjí nárazem o podlahu, chová se podobně jako hmota ve vznikající supernově, kde se umírající hvězda napřed hroutí a pak vybuchuje.

Výzkum vedl německý vědec Falk Wittel z Univerzity ve Stuttgartu. Výsledky výzkumu byly byly uveřejněny 16. července v žurnálu Physical Review Letters.

Vědci vyfoukli obsah slepičích vajec, jako kdyby se chystali vyrábět kraslice a prázdné skořápky vysušili v mikrovlnné troubě. Teprve pak s nimi prováděli další pokusy. Při nárazových experimentech vystřelovali gumovým prakem vaječné skořápky proti podložce. Při experimentech s vybuchujícími skořápkami naplnili skořápky zavěšené uvnitř plastikových sáčků vodíkem a pak unikající plyn zapálili.

Dopředu při tom předpovídali, že se vaječná skořápka, stejně jako hvězda, rozbije na kusy různých velikostí, které mají specifické rozdělení velikosti úlomků. Předpovídali také to, že velmi velké nebo naopak velmi malé zlomky budou sice vzácné, ale nebudou zcela vyloučené.

Také předpovídali, že zbytky po explozi si budou podobné, nezávisle na tom, jak silný byl výbuch, který je rozbil nebo jak velký byl jejich výchozí tvar. A vaječná skořápka se skutečně chovala tak, jak předpovídali.

To vedlo výzkumníky k závěru, že jejich model by mohl být použit pro předpověď toho, jak se rozbíjí i jiné uzavřené skořepiny, jako například průmyslové kontejnery, tlakové nádoby, spalovací komory nebo dokonce některé stavby.

Experiment by podle autorů mohl také napodobit to, co se stane během výbuchu supernovy.

Ne všichni z vědeckého světa však mají stejný názor.

Australan, vědec a specialista na statistiku, profesor Barry Hughes z Univerzity v Melbourne, se o těchto pokusech vyjádřil ve smyslu, že byly sice hezké, ale potřebovaly by více detailů. Výslovně řekl, že k experimentům, na kterých má být vystavěn teoretický model toho, jak se rozbíjí vaječná skořápka by potřeboval mnohem více podrobností. Vykonané pokusy hodnotil tak, že jedna věc je rozbít vejce a druhá je sestavit odpovídající matematický model toho, jak se rozbije obecná skořápka.

K protažení analogie destrukce skořápky až do výbuchu supernovy prohlásil, že takovýto předpoklad je "poněkud bezdůvodný". K aplikaci teorie na jiné skořepinové konstrukce se však z nedostatku podkladů nevyjadřoval.

Řekl avšak také to, že ačkoli se rozbíjení vajec může pro fyzika zdát jako poněkud lehkovážná aktivita, je to vlastně dokonale rozumná věc, jen je potřeba postupovat daleko komplexněji. Experimentu ovšem vytknul také to, že německý tým se omezil pouze na některé typy nárazů a celou věc tak výrazně zjednodušil.

Jak je vidět, cesty vědeckého poznání vesmírných jevů jsou klikaté a mohou někdy vést dokonce i přes kuchyň. Kdo ví jak dlouho se nebudou moci němečtí fyzikové s chutí podívat na míchaná vejce.

Zdroj: Physical Review Letters, ABC.net.au
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »