Naše Slunce je méně aktivní než jiné hvězdy stejného typu
Autor: NASA/JPL-Caltech/GSFC/JAXA
Magnetická aktivita Slunce vede ke vzniku slunečních erupcí, koronálních výronů hmoty a dalších jevů kosmického počasí ovlivňujících naši planetu. Podobná aktivita na jiných hvězdách může vymezit obyvatelnost obíhajících planet. Ve studii publikované v časopise Science mezinárodní tým vědců analyzoval změny jasnosti u 369 hvězd slunečního typu k odvození jejich úrovně aktivity a zjistil, že Slunce je méně aktivní než většina hvězd podobných Slunci ve studovaném vzorku.
Podobně jako jiné hvězdy hlavní posloupnosti Slunce vlastní mohutné magnetické pole, které generuje tmavé sluneční skvrny, jasné sluneční erupce a další pozorovatelné struktury. Tyto magnetické aktivity kolísají s časem a přechodně ovlivňují proměnlivost vyzářeného světla hvězdy, což způsobuje, že Slunce střídá vyšší a nižší aktivitu v průběhu jedenáctiletého cyklu.
Porozumění magnetickému poli Slunce je rozhodující pro předpověď budoucího osudu hvězd, avšak astronomové rovněž diskutují o tom, jestli aktivita Slunce bude slábnout nebo zda se naše hvězda může stát magneticky aktivnější.
„Rychlost, jakou hvězdy rotují kolem vlastní rotační osy, je rozhodně různorodá. Rotace hvězd přispívá k vytváření magnetického pole dynamovým efektem v jejich nitru,“ říká spoluautor studie Sami Solanki, vědecký pracovník Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung a School of Space Research at Kyung Hee University. „Magnetické pole je hnací silou zodpovědnou za veškeré fluktuace v aktivitě hvězd.“
Stav magnetického pole určuje, jak hojně Slunce produkuje energetické záření a jak prudce urychluje částice na vysoké rychlosti při směřování do okolního prostoru během mohutných erupcích, jaké množství tmavých slunečních skvrn a jasných oblastí se vyskytuje na povrchu – a tudíž také jak silně Slunce září.
Autor: Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung/hormesdesign.de
„Byli jsme velice překvapeni, že většina hvězd slunečního typu je mnohem aktivnější než Slunce,“ říká spoluautor studie Alexander Shapiro z Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung.
Autoři nabídli několik potenciálních vysvětlení pro svá pozorování včetně možnosti, že Slunce může mít vyšší proměnlivost v delším časovém období či se odlišuje od podobných hvězd způsobem, který nebyl doposud rozpoznán.
„Přesto všechno je naše hvězda téměř 4,6 miliardy roků stará,“ říká hlavní autor Timo Reinhold, vědecký pracovník na Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung. „Je docela možné, že se Slunce momentálně nachází v docela klidné fázi poslední tisíce roků a že proto tedy máme zkreslený obraz o jeho aktivitě.“
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
