Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objeveny vznikající masivní dvojhvězdy – dvě složky se choulí blízko sebe

Objeveny vznikající masivní dvojhvězdy – dvě složky se choulí blízko sebe

Umělecké ztvárnění vznikajícího binárního systému hmotných hvězd
Autor: B. Saxton, NRAO/AUI/NSF

Astronomové objevili binární systém, který tvoří dvě blízké velmi hmotné mladé hvězdy a poskytují tak vzácnou „laboratoř“ k testování teorií vzniku dvojhvězdných soustav o vysokých hmotnostech. Mezinárodní tým výzkumníků pod vedením University of Leeds určil vzdálenost mezi hmotnou mladou hvězdou PDS 27 a kolem ní obíhajícím hvězdným průvodcem na pouhých 30 AU (astronomických jednotek), což je zhruba 4,5 miliardy kilometrů. To zhruba odpovídá vzdálenosti planety Neptun od Slunce.

Vedoucí studie Evgenia Koumpia ze School of Physics and Astronomy at Leeds, říká: „Toto je velmi vzrušující objev hmotné binární soustavy v rané fázi jejího vývoje, což je jedním z hlavních problémů moderní astronomie. Hvězda PDS 27 a její průvodce patří nyní mezi nejbližší a nejhmotnější objevené mladé hvězdné objekty pozorované v binárních soustavách.“

V současné době je nedostatek známých mladých hmotných binárních systémů ve studovaném vesmíru. Hvězdy o vysoké hmotnosti totiž mají poměrně krátký život, rychle spotřebují své palivo a během několika málo miliónů roků explodují jako supernova. Proto je obtížné je vůbec pozorovat. To limituje naše schopnosti a možnosti testovat teorie vzniku těchto hmotných hvězd.

Určení vzdálenosti mezi PDS 27 a jejím průvodcem během astronomického výzkumu je významným objevem daným potřebou potvrzení hmotnosti mladých hvězd v binárním systému.

Jako součást své studie astronomové rovněž identifikovali další objekt jako průvodce mladé hmotné hvězdy označované PDS 37. Analýza odhalila, že vzájemná vzdálenost obou hvězd kolísá mezi 42 až 54 astronomickými jednotkami, což je srovnatelné se vzdáleností Pluta od Slunce.

Evgenia Koumpia pokračuje: „Jak tyto binární systémy vznikají, je docela diskutabilní otázkou s několika možnými teoriemi. Pozorování dvojhvězdných systémů v jejich počáteční etapě vývoje jsou rozhodující pro ověření teorií jejich vzniku. Hvězdy PDS 27 a PDS 37 jsou velmi vzácné a důležité laboratoře, které mohou pomoci prověřit teorie vzniku velmi hmotných binárních systémů.“

Binární soustava mladých hmotných hvězd PDS 27 Autor: Evgenia Koumpia, University of Leeds
Binární soustava mladých hmotných hvězd PDS 27
Autor: Evgenia Koumpia, University of Leeds
PDS 27 je přinejmenším 10× hmotnější než Slunce, vysvětluje Evgenia Koumpia, a nachází se ve vzdálenosti zhruba 8 000 světelných roků. K určení přítomnosti hvězdných průvodců u PDS 27 a PDS 37 astronomové použili největší prostorové rozlišení, jaké poskytuje přístroj PIONIER na velkém kosmickém interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer) na Evropské kosmické observatoři ESO v Chile.

Tento přístroj kombinuje světelné svazky ze čtyř dalekohledů – každý má průměr 8,2 m – a výsledkem je stejné rozlišení jako u jednoho dalekohledu o průměru 130 metrů. Výsledkem je vysoké úhlové rozlišení, které umožňuje astronomům rozlišit složky binárních systémů navzdory jejich obrovské vzdálenosti od Země a jejich těsné vzájemné blízkosti.

Spoluautor studie profesor Rene Oudmaijer (rovněž ze School of Physics and Astronomy at Leeds) říká: „Další velkou otázkou je – kterou astronomové doposud opomíjeli vzhledem k obtížnému pozorování – proč tak mnoho těchto hmotných hvězd se nachází v binárních systémech? Stalo se víc a více jasné, že hmotné hvězdy se téměř nikdy nerodí osamoceně, ale přinejmenším s jedním sourozencem. Avšak důvody, proč tomu tak je, jsou zatím stále nejasné.“

Hmotné hvězdy podstatně ovlivňují své kosmické prostředí. Jejich hvězdné větry, záření a exploze supernov, které generují, mohou pro změnu mít vliv na vznik dalších hvězd. Vývoj a zánik hvězd o vysoké hmotnosti je docela složitý proces, avšak předcházející studie ukázaly, že mohou ovlivňovat velkou měrou vlastnosti dvojhvězd.

Objev hmotných mladých dvojhvězd poskytuje zásadní krok vpřed při schopnosti odpovědět na mnoho otázek, které stále doprovázejí tyto hvězdné objekty. Všechny dosavadní objevy byly možné pouze díky výbornému rozlišení, které poskytuje přístroj PIONIER na soustavě dalekohledů VLTI.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] dias.ie

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hmotné hvězdy, Binární soustava


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »