Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objevujte barvu hvězd

Objevujte barvu hvězd

040730_star_colours_02.jpg
Jedním z potěšení pohledu na noční oblohu je objevování různých barev hvězd zářících na temném nebi. Tyto barvy nám nabízejí přímý vizuální důkaz o tom, jaké jsou povrchové teploty hvězd.

Mnoho z letních hvězd, jako například zářící Vega, je modravě bílých, ale snadno můžeme najít i další, kontrastní barvy. Podívejte se třeba jen na načervenalý Antares nebo nažloutle bílý Altair. Všechny tyto hvězdy teď uvidíte, okolo půlnoci, pospolu nad jihovýchodem. Nad západem naopak najdete velmi jasný Arcturus. (mapku získáte kliknunutím na obrázek)

Některé z hvězd, které vidíte prostým okem jsou pravděpodobně vícebarevné dvojhvězdy. Jednu takovou můžeme nalézt na současné noční obloze nedaleko Vegy. Jde o Albireo v souhvězdí Labutě (Cygnus). Labuť je také známá jako severní kříž. Albireo pak je zobákem Labutě, pokud máte rádi staré rytiny souhvězdí.

Albireo je pro městského člověka sice na hranici pozorovatelnosti volným okem, ale už jen malý dalekohled nebo dokonce jen pevně držený triedr (raději na stativu), vám ihned rozdělí Albireo na dva malé body, světla krásných a kontrastujících barev. Jasnější z hvězd (přibližně 3 mag.) je jako nažloutlý pomeranč, druhá hvězda (přibližně 4,7 mag.) září safírově modrou barvou. Obě hvězdy jsou velmi blízko u sebe. Absolutně úžasný pohled pak uvidíte i s poměrně malým astronomickým dalekohledem, při zhruba 30-ti násobném zvětšení.

Mnoho lidí si myslí, že hvězdy jsou jen prostě bílé. Jistě, barvy hvězd není snadné uvidět, hlavně proto, že barevné senzory našich očí, čípky sítnice, jsou poměrně necitlivé na tlumené světlo. V noci, sice tyčinky převezmou světelnou informaci, ale již nejsou schopné převzít informaci o barvě tohoto světla. V noci jsme, více méně, barvoslepí. Jen nejjasnější hvězdy mohou vybudit čípky sítnice neozbrojeného oka natolik, že ukáží i barvu hvězd. Ale stářím nebo chorobami oka se i tato schopnost dále snižuje. Použijeme-li však alespoň kukátko, situace se radikálně změní. Každý dalekohled nám totiž zesiluje světlo hvězd a to přibližně tolikrát, kolikrát je vstupní plocha dalekohledu, jedno zda čočka nebo zrcadlo, větší než plocha čočky našeho oka.

A nejen to. Vnímání barev je zdůrazněno, pokud se vedle sebe vyskytuje kontrastní pár barev, podobně jako je tomu u hvězd Albireo. Je to stejné, jako když se nebezpečné objekty označují žluto černým šrafováním. Přestože je bílá barva samotná o mnoho jasnější než žlutá, v kontrastu s černou ji vnímáme jinak. Nebo si vzpomeňte na signální barvy výstražných vest policistů.

Albireo, jak věří někteří astronomové, může být fyzický pár hvězd, svázaný gravitací, ačkoli mezi nimi nikdy nebyl prokázán žádný orbitální pohyb. Vzdálenost mezi těmito dvěma hvězdami je totiž obrovská, asi tak 55 průměrů celé sluneční soustavy a případný pohyb by proto byl jen velmi pomalý.

Mimochodem, existuje zajímavé pravidlo o barvách dvojhvězd pozorovaných dalekohledem. Pokud jsou hvězdy z takového páru stejně jasné, pak mají i stejnou barvu. Pokud nemají stejný jas, pak mají vždy různé barvy. Jestli je jasnější hvězda načervenalá, jako v případě Albirea, pak to musí být chladnější obří hvězda, jestli je žlutobílá, pak je to hvězda, podobná našemu Slunci. Nejžhavější hvězdy září modře.

Podle: Space.com
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »