Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objevujte barvu hvězd

Objevujte barvu hvězd

040730_star_colours_02.jpg
Jedním z potěšení pohledu na noční oblohu je objevování různých barev hvězd zářících na temném nebi. Tyto barvy nám nabízejí přímý vizuální důkaz o tom, jaké jsou povrchové teploty hvězd.

Mnoho z letních hvězd, jako například zářící Vega, je modravě bílých, ale snadno můžeme najít i další, kontrastní barvy. Podívejte se třeba jen na načervenalý Antares nebo nažloutle bílý Altair. Všechny tyto hvězdy teď uvidíte, okolo půlnoci, pospolu nad jihovýchodem. Nad západem naopak najdete velmi jasný Arcturus. (mapku získáte kliknunutím na obrázek)

Některé z hvězd, které vidíte prostým okem jsou pravděpodobně vícebarevné dvojhvězdy. Jednu takovou můžeme nalézt na současné noční obloze nedaleko Vegy. Jde o Albireo v souhvězdí Labutě (Cygnus). Labuť je také známá jako severní kříž. Albireo pak je zobákem Labutě, pokud máte rádi staré rytiny souhvězdí.

Albireo je pro městského člověka sice na hranici pozorovatelnosti volným okem, ale už jen malý dalekohled nebo dokonce jen pevně držený triedr (raději na stativu), vám ihned rozdělí Albireo na dva malé body, světla krásných a kontrastujících barev. Jasnější z hvězd (přibližně 3 mag.) je jako nažloutlý pomeranč, druhá hvězda (přibližně 4,7 mag.) září safírově modrou barvou. Obě hvězdy jsou velmi blízko u sebe. Absolutně úžasný pohled pak uvidíte i s poměrně malým astronomickým dalekohledem, při zhruba 30-ti násobném zvětšení.

Mnoho lidí si myslí, že hvězdy jsou jen prostě bílé. Jistě, barvy hvězd není snadné uvidět, hlavně proto, že barevné senzory našich očí, čípky sítnice, jsou poměrně necitlivé na tlumené světlo. V noci, sice tyčinky převezmou světelnou informaci, ale již nejsou schopné převzít informaci o barvě tohoto světla. V noci jsme, více méně, barvoslepí. Jen nejjasnější hvězdy mohou vybudit čípky sítnice neozbrojeného oka natolik, že ukáží i barvu hvězd. Ale stářím nebo chorobami oka se i tato schopnost dále snižuje. Použijeme-li však alespoň kukátko, situace se radikálně změní. Každý dalekohled nám totiž zesiluje světlo hvězd a to přibližně tolikrát, kolikrát je vstupní plocha dalekohledu, jedno zda čočka nebo zrcadlo, větší než plocha čočky našeho oka.

A nejen to. Vnímání barev je zdůrazněno, pokud se vedle sebe vyskytuje kontrastní pár barev, podobně jako je tomu u hvězd Albireo. Je to stejné, jako když se nebezpečné objekty označují žluto černým šrafováním. Přestože je bílá barva samotná o mnoho jasnější než žlutá, v kontrastu s černou ji vnímáme jinak. Nebo si vzpomeňte na signální barvy výstražných vest policistů.

Albireo, jak věří někteří astronomové, může být fyzický pár hvězd, svázaný gravitací, ačkoli mezi nimi nikdy nebyl prokázán žádný orbitální pohyb. Vzdálenost mezi těmito dvěma hvězdami je totiž obrovská, asi tak 55 průměrů celé sluneční soustavy a případný pohyb by proto byl jen velmi pomalý.

Mimochodem, existuje zajímavé pravidlo o barvách dvojhvězd pozorovaných dalekohledem. Pokud jsou hvězdy z takového páru stejně jasné, pak mají i stejnou barvu. Pokud nemají stejný jas, pak mají vždy různé barvy. Jestli je jasnější hvězda načervenalá, jako v případě Albirea, pak to musí být chladnější obří hvězda, jestli je žlutobílá, pak je to hvězda, podobná našemu Slunci. Nejžhavější hvězdy září modře.

Podle: Space.com
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »