Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Pozůstatek velké planety obíhá kolem bílého trpaslíka

Pozůstatek velké planety obíhá kolem bílého trpaslíka

Těleso velikosti planetky obíhá uvnitř prstence kolem bílého trpaslíka
Autor: Mark Garlick/University of Warwick

Astronomové používající k pozorování dalekohled Gran Telescopio Canarias (GTC) objevili objekt o velikosti málo hmotné planetky v prachoplynném disku kolem hvězdy s označením SDSS J122859.93+104032.9, což je bílý trpaslík nacházející se ve vzdálenosti přibližně 410 světelných roků od Země, v souhvězdí Panny. Astronomové zvažují, že se může jednat o zbytek jádra kamenné planety velikosti Země či Marsu, jejíž vnější vrstvy již byly odtrženy.

Bílí trpaslíci jsou pozůstatky hvězd podobných Slunci, které již spotřebovaly veškeré zásoby paliva, odvrhly své vnější vrstvy a zanechaly žhavé husté jádro, které bude v průběhu času pomalu chladnout. Bílý trpaslík SDSS J122859.93+104032.9 (zkráceně J1228) se smrštil tak dramaticky, že nově objevené těleso obíhá uvnitř původního poloměru hvězdy.

Původní hvězda měla počáteční hmotnost v rozsahu dvou hmotností Slunce, avšak nynější bílý trpaslík má hmotnost pouhých 70 % hmotnosti Slunce,“ říká Christopher Manser, astronom na University of Warwick, UK. „Objekt J1228 je rovněž velmi malý – zhruba velikosti Země – což činí z této hvězdy (a všeobecně ze všech bílých trpaslíků) velice husté těleso. Jeho gravitace je tak silná – zhruba 100 000× silnější než u Země – že typický asteroid může být roztrhán na kousky gravitačními silami, pokud se přiblíží k bílému trpaslíku na malou vzdálenost.“

Ačkoliv velikost pozůstatku planety je zatím neznámá, jeho průměr astronomové odhadují na 720 kilometrů. To z něj dělá těleso o velikosti odpovídající třem čtvrtinám průměru trpasličí planety Ceres. Nicméně Christopher Manser podotýká, že pozůstatek planetky může být i docela malý, možná o průměru pouhých 5 kilometrů.

Náš objev představuje teprve druhé pevné těleso velikosti asteroidu, objevené na těsně přilehlé dráze kolem bílého trpaslíka. Drobné úlomky tělesa procházející před hvězdou blokovaly při pohledu ze Země část jejího světla – jedná se o tranzitní metodu často používanou k objevování exoplanet u hvězd podobných Slunci,“ dodává Christopher Manser.

Umělecké ztvárnění prachoplynného disku kolem bílého trpaslíka Autor: NASA/JPL-Caltech
Umělecké ztvárnění prachoplynného disku kolem bílého trpaslíka
Autor: NASA/JPL-Caltech
Hledání takových tranzitů je náročné, protože geometrie, pod kterou je vidíme, musí být velmi pečlivě vyladěná. Z toho plyne, že ne každá soustava pozorovaná několik hodin povede ke kladnému výsledku. Spektroskopickou metodou vyvinutou pro tento druh výzkumu můžeme detekovat blízké úlomky planety bez potřeby specifického nastavení roviny dráhy vůči pohledu ze Země. V současné době známe několik dalších soustav s drobnými kosmickými úlomky, velmi podobných objektu J1228, který budou astronomové i dále studovat. Jsme přesvědčení, že zcela určitě objevíme další úlomky planet obíhající kolem bílých trpaslíků, které nám pak umožní dozvědět se více o jejich vlastnostech.“

Na základě objevu odpařeného pozůstatku mrtvého jádra kovové planety astronomové získali letmý pohled do budoucnosti naší planetární soustavy. Bílí trpaslíci jsou podivnými objekty. Tato hustá jádra mrtvých hvězd obsahují množství hmoty odpovídající Slunci, která je soustředěna do tělesa velikosti Země. Vznikla v době, kdy malé a středně velké hvězdy ukončily svůj život, nafoukly se do podoby rudého obra a odhodily své vnější vrstvy při sérii explozivních pulzů. Ačkoliv tato nafouknutá tělesa odvrhla materiál, který nakonec vytvoří nádherná a rozpínající se oblaka horkého plynu – tzv. planetární mlhoviny – celý tento proces má bohužel tendenci způsobit zkázu většiny planet obíhajících v blízkosti původní hvězdy.

Vzhledem k tomu je naše Slunce předurčeno stát se bílým trpaslíkem zhruba za 5 miliard roků; tento scénář nemusí dopadnout dobře pro naši Zemi. Nicméně narůstající množství důkazů napovídá, že některé planetární systémy – včetně naší Sluneční soustavy – mohou být schopny přežít bouřlivou přeměnu mateřské hvězdy na bílého trpaslíka. Přinejmenším zčásti.

Objev byl popsán 5. dubna 2019 v časopise Science.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] astronomy.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Budoucí osud Slunce, Gran Telescopio Canarias, Bílý trpaslík


34. vesmírný týden 2019

34. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 19. 8. do 25. 8. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer můžeme pozorovat nízko nad jihem Jupiter a Saturn. Konjunkce Marsu a Venuše proběhne na snímcích SOHO. Aktivita Slunce je velmi nízká. Očekáváme bezpilotní test Sojuzu. Sonda Chandrayyan-2 je na cestě k Měsíci. Problémy s padáky ExoMars 2020 pokračují. Známe čtyři kandidáty na odběr vzorků z Bennu. Parker Solar Probe se potřetí zanoří ke Slunci. Před 30 lety prolétl Voyager 2 kolem Neptunu a zmapoval tak poslední do té doby neprozkoumanou velkou planetu a její měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Měsíc ve stínu Země 16. 7. 2019

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2019 obdržel snímek „Měsíc ve stínu Země 16. 7. 2019“, jehož autorem je Dalibor Hanžl   Opět máme za sebou zajímavý a zejména estetický astronomický úkaz – částečné zatmění Měsíce. A také další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mléčná dráha v souhvězdí Orla

Další informace »