Proběhlo již 56. praktikum pro pozorovatele proměnných hvězd
Zkušený pozorovatel Bohuslav Hladík v akci. Autor: Martin Mašek
Aneb Proměnářské praktikum v nové lokalitě...
Těsně před skončením prázdnin 20. - 27. srpna 2016 vyrazili nadšenci ze Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti na 56. pozorovací praktikum. Pro letošní ročník byla zvolena nová, dosud neokoukaná lokalita Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, a velká očekávání se podařila nejen bezezbytku naplnit, ale i překonat. Lze to dokumentovat tím, že se zde vystřídalo kolem 30 účastníků a ubytovací kapacity tak byly zcela naplněny. Kromě zajímavých přednášek, které byly cíleny zvláště pro začínající pozorovatele proměnných hvězd, se každou jasnou noc pozorovalo. I začátečníkům se tak pod odborným dohledem zkušených astronomů podařilo vykonat velkou řadu velmi kvalitních měření, která se v budoucnu objeví v nejedné vědecké publikaci.
Slavnostní zahájení 56. praktika pro pozorovatele proměnných hvězd. Autor: Martin MašekProměnářská praktika jsou po Konferenci o výzkumu proměnných hvězd druhou největší akcí, kterou naše Sekce pořádá. Hlavní náplní je důkladné zaškolení začínajících nebo málo zkušených pozorovatelů do problematiky proměnných hvězd a pořizování vědecky přesných měření jejich jasností. Myslíte si, že je to nereálné? S dnešní dostupností pozorovací techniky, zejména CCD kamer nebo DSLR fotoaparátů se v mnoha případech podařilo ukázat, že amatérští pozorovatelé ze svých domácích stanovišť mohou produkovat srovnatelně kvalitní data jako astrofyzikové na profesionálních pracovištích. Je ovšem nezbytné, aby dodržovali všeobecně přijímanou metodiku jak data získávat a zpracovávat. Nejvhodnější proto je, když spolu profesionálové a amatéři žijí v jakési symbióze, která umožňuje předávání zkušeností. To se v naší zemi poměrně dobře daří a řada amatérů se tak dostala na téměř profesionální úroveň.
Dr. Pavel Cagaš prezentuje způsob zpracování snímků v programu SIPS. Autor: Martin MašekTi nejzkušenější pozorovatelé naší Sekce, jmenujme alespoň Ladislava Šmelcera (předseda Sekce), Kateřinu Hoňkovou (místopředsedkyně Sekce), Jakuba Juryška, Martina Maška, Martina Vrašťáka, si rozdělili nováčky a naplno se jim během večerních pozorování věnovali. Trpělivě jim vysvětlovali, jak mají postupovat, kde mohou udělat chyby a podobně. V rámci správné výuky je také nejednou nechali s vyvstalými problémy dostatečně dlouho trápit, aby se každý naučil pro budoucnost nezbytné samostatnosti. Jak se říká, chybami se člověk učí. Příjemné bylo plnění různých zajímavých projektů a společné sdílení výsledků po každé noci.
Předseda naší Sekce Ladislav Šmelcer demonstruje použití fotometru k proměřování fotografických negativů. Autor: Martin MašekČas na praktiku nám plynul rychle, protože nám při pozorování přálo počasí a navíc nám každý den zpestřovali program zvaní přednášející. Obecně o proměnných hvězdách přednášel v první sobotu dr. Marek Skarka. V neděli velmi poutavě shrnul aktuální dění ve výzkumu dvojhvězd dr. Jiří Grygar. Jeho přednáška se týkala především prof. Zdeňka Kopala, jednoho z nejúspěšnějších českých astrofyziků, a konference v Litomyšli uspořádané k jeho stému výročí. Další, tzv. Retro den probíhal v pondělí a začal důkladnou prohlídkou Hvězdárny, kterou nás provázel Ladislav Šmelcer. Ta nás zavedla dále do historie, do doby před dvaceti lety, kdy se zde pořizovaly snímky oblohy pomocí klasických filmů. Interval, který uběhnul od pořízení snímku, přes vyvolání až po zpracování a tím pádem k zisku jednoho bodu do světelné křivky, představoval i několik týdnů. Po tom, co jsme vše během dne viděli a slyšeli, jsme byli k večeru prakticky očarování dr. Pavlem Cagašem, který předváděl kouzla s novým SIPSem, programem na ovládání kamer a také na fotometrii hvězd. Se svojí vylepšenou pozorovací sestavou nyní dokáže proměřit a v rámci minut také zpracovat informace o stovkách tisíc hvězd na jednom snímku a během jedné noci to jsou pak milióny změřených jasností. V dalších dnech nám povídal Ladislav Šmelcer o pozorovacím programu věnovaném dvojhvězdám s eruptivními složkami, o změnách v tzv. O-C diagramech zákrytových dvojhvězd, a já jsem vyprávěl o objevování pulzujících RR Lyrae hvězd ve dvojhvězdách.
Zasloužené opékání špekáčků. Autor: Martin MašekMimo odborné vědecké přednášky byli začátečníci zaškolování do běžných úkolů proměnáře. Instruktáž k ovládání programového balíku C-Munipack od Davida Motla, který slouží ke zpracování snímků oblohy a k proměření jasnosti hvězd a který je nejčastěji používán mezi českými proměnáři, přednesl Martin Mašek. Dále Jakub Juryšek vyprávěl o praktickém použití získaných dat a Kateřina Hoňková předvedla, jak měření správně zveřejnit prostřednictvím sekčního webu a tzv. B.R.N.O. databáze a jak budou výsledky následně publikovány v mezinárodním odborném časopise OEJV. Úspěšně také vyškolila pozorovatele v užívání sekčního setu.
Nesmím zapomenout ani na krátké vsuvky účastníků, kteří nám představili svá pozorovací stanoviště, přístrojové vybavení a také zajímavé zkušenosti. Ač se jedná o všední věci, tradičně to patří k nejvíce oblíbeným bodům programu. Zde přímo inspirace srší vzduchem.
Úspěšně napozorovaný transit exoplanety TrES-3b. Parametry systému hvězda-exoplaneta určené na základě těchto měření velmi dobře odpovídají katalogovým hodnotám. Autor: Sekce proměnných hvězd a exoplanetPřes nedostatek spánku jsme ve čtvrtek zvládli zhruba 10 km dlouhý výlet po okolí na kopec a rozhlednu Jarcová. Navštívili jsme také výstavu veteránů, zahradu plnou lam a dalších kuriozit v netradiční hospůdce a před večerním pozorováním jsme stihli opéct špekáčky.
Za sebe, jako jednoho z účastníků, ale i spoluorganizátora, si troufám tvrdit, že se tato akce mimořádně vyvedla. Obrovským bonusem bylo velké množství dostupné pozorovací techniky včetně nově zprovozněného pozorovacího sekčního setu, který se nyní fyzicky nachází ve Znojmě u Radka Dřevěného, ale je plně uzpůsoben na vzdálené ovládání. I nováčci, kteří přijeli na praktikum jen proto, že se o této akci dověděli náhodou např. na sekčním facebooku, odjížděli z Valašského Meziříčí jako zkušení pozorovatelé, kteří zvládnou pozorovat pomocí CCD nebo DSLR a dokázali to na řadě již zveřejněných výsledků, např. minim zákrytových dvojhvězd nebo tranzitů exoplanet.
Dlouho očekávaná proměnná hvězda v souhvězdí Delfína (vyznačena šipkou) nasnímána přes sekční set. Autor: Sekce proměnných hvězd a exoplanetK zajímavým výsledkům praktika patří objevení tří nových proměnných hvězd, proměření čtyř tranzitů exoplanet (dva z nich dokonce dálkově pomocí sekčního setu) a zaznamenání velkého množství zákrytů dvojhvězd nebo maxim pulzujících proměnných hvězd. Třešinkou na pomyslném proměnářském dortu bylo vyfocení „dlouho očekávané proměnné hvězdy“ v souhvězdí Delfína.
Musím také dodat, že hlavní organizátor celé akce, předseda naší Sekce, perfektně zařídil počasí. Pozorovali jsme v šesti ze sedmi možných nocí, což dokumentuje rozvrh měřených objektů.
Těším se na další praktikum a pokud tě tento text zaujal, nezapomeň se zavčas přihlásit na další ročník, možná se tam potkáme i s Tebou!
Společná fotografie účastníků 56. praktika pro pozorovatele proměnných hvězd. Zleva: Jiří Kaňovský, Hedvika Čapková, Petr Mrňák, Radovan Mrllák, Stanislav Šimkovič, Kateřina Hoňková, David Štegner, Pavol Skubák, Hana Kučáková, Ladislav Šmelcer (klečící), Jan Krajča, Martin Vrašťák, Josef Kalášek, Bohuslav Hladík, Vojtěch Školník, Martin Mašek. Autor: Martin Mašek
Mgr. Jiří Liška, Ph. D. (*1985) je odborným asistentem na Katedře fyziky Technické univerzity v Liberci a odborným pracovníkem na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity v Brně. O astronomii se zajímá od zatmění Slunce v roce 1999. Od té doby provádí různorodá astronomická pozorování. Na Letním astronomickém soustředění ve Vyškově (2000) propadl kouzlu proměnných hvězd, posléze se stal členem Sekce proměnných hvězd a exoplanet (od r. 2014 je ve výboru) a zároveň i ČAS. To vše stálo za rozhodnutím studovat astrofyziku na Masarykově univerzitě, kde vizuální pozorování byla nahrazena objektivnějšími metodami. Pozorovatelské zkušenosti získává nejen na Kraví hoře v Brně ale i s přístroji v zahraniční (např. SAAO v JAR, La Silla v Chile). Z vědeckého hlediska se specializuje na dvojhvězdy zvláště na zákrytové systémy. V poslední době rozšířil záběr i na pulzující hvězdy typu RR Lyrae.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4