Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Rychle rostoucí bílý trpaslík astronomy překvapil

Rychle rostoucí bílý trpaslík astronomy překvapil

Bílý trpaslík konzumuje hmotu ze svého hvězdného průvodce za vzniku rentgenové emise
Autor: NASA/CXC/M.Weiss

Astronomové detekovali silné rentgenové vzplanutí u hvězdy v Malém Magellanově oblaku, což je blízká trpasličí galaxie vzdálená od Země téměř 200 000 světelných roků. Kombinace rentgenového záření a viditelného světla vědcům napověděla, že zdrojem tohoto záření je hvězda typu bílého trpaslíka, která může být nejrychleji přibývajícím „na váze“ dosud pozorovanou hvězdou typu bílého trpaslíka.

Během několika miliard roků naše Slunce vyčerpá většinu svého nukleárního paliva ve svém nitru a zmenší se na mnohem menšího a slabšího bílého trpaslíka velikosti Země. Protože původní hmotnost Slunce bude nahuštěna do tak malého objemu, gravitace na povrchu bílého trpaslíka bude několik set tisíckrát větší než na Zemi.

Na rozdíl od Slunce většina hvězd včetně bílých trpaslíků nejsou osamělé stálice, ale jsou součástí binárních systémů (dvojhvězd). Jestliže se dvojice hvězd nachází v dostatečné blízkosti, gravitace bílého trpaslíka může přitahovat hmotu ze svého průvodce a „okrádat“ jej o stavební materiál.

Nová studie na základě pozorování z kosmických observatoří NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a Neil Gehrels Swift Observatory informuje o objevu typické rentgenové emise z binárního systému obsahujícího bílého trpaslíka s názvem ASASSN-16oh. Objev zahrnuje detekci nízkoenergetického – astronomy označovaného jako „měkké“ – rentgenového záření, které uvolňuje plyn zahřátý na teploty několika set tisíc stupňů. Naproti tomu vysokoenergetické rentgenové záření je uvolňováno při teplotách několika desítek miliónů stupňů. Emise z bílého trpaslíka ASASSN-16oh je však mnohem jasnější než měkké rentgenové záření produkované v atmosférách normálních hvězd, což jej zařazuje do zvláštní kategorie super-měkkých rentgenových zdrojů.

Mnoho let si astronomové mysleli, že super-měkká rentgenová emise z bílého trpaslíka vzniká na základě jaderné fúze v horké husté vrstvě vodíku a v héliovém jádru. Tento nestálý materiál se nahromadí v důsledku pádu hmoty z hvězdného průvodce na povrchu bílého trpaslíka, což vede k explozivní jaderné fúzi, podobně jako u vodíkové bomby.

Nicméně ASASSN-16oh představuje mnohem složitější příběh. Dvojhvězda byla poprvé objevena v rámci automatické přehlídky oblohy All-Sky Automated Survey for Supernovae (ASASSN), což je soubor 20 optických dalekohledů kolem celé zeměkoule vybudovaný k provádění automatické prohlídky celé oblohy v průběhu každé noci za účelem objevování supernov a dalších přechodných jevů. Astronomové následně použili kosmické observatoře Chandra a Swift ke sledování emise super-měkkého rentgenového záření.

V minulosti byly všechny super-měkké zdroje spojovány s jadernou fúzí na povrchu bílých trpaslíků,“ říká Tom Maccarone, profesor na Texas Tech Department of Physics & Astronomy, hlavní autor článku, který byl publikován v časopise Nature Astronomy.

Pokud je jaderná fúze příčinou super-měkkého rentgenového záření z ASASSN-16oh, potom by měla začít explozí a emise by měla přicházet z celého povrchu bílého trpaslíka. Avšak data z družice Chandra ukazují, že emise přichází z malé oblasti na jeho povrchu. Zdroj je rovněž 100× slabší v oboru viditelného světla, než je známo u bílých trpaslíků, u kterých probíhá fúze na jejich povrchu. Tato pozorování poskytují jasné argumenty proti fúzi na povrchu bílého trpaslíka.

Autoři proto navrhují odlišný scénář. Jako u vysvětlení s fúzí bílý trpaslík přitahuje plyn ze svého průvodce – rudého obra. V procesu nazvaném akrece plyn proudí do velkého disku obklopujícího bílého trpaslíka a zahřívá se na vysokou teplotu, když se po spirále přibližuje k jeho povrchu, jak je to znázorněno na obrázku v úvodu článku. Plyn následně padá na bílého trpaslíka, vytváří rentgenové záření podél prstence, kde se disk setkává s hvězdou. Rychlost přítoku hmoty přes disk kolísá ve velkém rozsahu. Když hmota začne proudit mnohem rychleji, jasnost systému v oboru rentgenového záření se značně zvýší.

Bílý trpaslík zadržuje přibývající hmotu, která může dosáhnout hmotnostního limitu a exploduje jako supernova typu Ia, což je typ události, který byl použit k odhalení zrychleného rozpínání vesmíru. Analýza provedená členy týmu naznačuje, že bílý trpaslík je již mimořádně hmotný, takže ASASSN-16oh může v relativně krátké době – z astronomického hlediska – explodovat jako supernova.

Náš závěr odporuje konsenzu posledních desetiletí o tom, jak je super-měkká rentgenová emise bílého trpaslíka produkována,“ říká Thomas Nelson z University of Pittsburgh, spoluautor článku. „Nyní víme, že emise rentgenového záření může být vytvářena dvěma různými způsoby: jadernou fúzí nebo akrecí hmoty z hvězdného průvodce.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] chandra.harvard.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Akrece hmoty, Rentgenová emise, Bílý trpaslík


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »