Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Trpaslík a Vesmírný kotel

Trpaslík a Vesmírný kotel

Eta Carinae
Eta Carinae
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (017/2008): VLT uvádí dvě mlhoviny v souhvězdí Lodního kýlu

Při příležitosti desátého výročí okamžiku, kdy na zrcadla VLT dopadlo první světlo, vydává ESO dva úžasné snímky dvou různých typů mlhovin, které se nacházejí v souhvězdí Lodního kýlu. První obklopuje hvězdu Eta Carinae a má tvar trpaslíka. Hvězdě Eta Carinae je souzeno vybuchnout během následujících 100 000 let. Druhý obrázek představuje mnohem větší mlhovinu, která se rozkládá okolo skupiny mladých a hmotných hvězd.

Eta Carinae je svým jasem milionkrát zářivější než naše Slunce a má statut nejzářivější známé hvězdy v Galaxii. Je nejbližším zástupcem tzv. proměnných modrých veleobrů (luminous blue variable – LBV). Nachází se v závěrečné fázi svého života, který ukončí jako zářivá supernova. Hvězda je obklopena rozpínajícím se protáhlým mračnem prachu a plynu. Toto mračno je známo pod latinským jménem Homunculus (Trpaslík) a astronomové předpokládají, že se jedná o pozůstatek výbuchu hvězdy z roku 1843 [1]. Eta Carinae patří mezi první objekty, které byly před deseti lety na VLT pozorovány. Snímky tenkrát pořídila testovací kamera, ale i z nich bylo zřejmé, že vlajková loď evropské pozemní astronomie (dalekohled VLT, určený pro pozorování ve viditelném a infračerveném oboru) má jedinečné schopnosti. Rovněž se tenkrát osvědčilo i umístění observatoře na hoře Paranal. Rozlišení snímku bylo 0,38" (obloukových vteřin).

Novější snímek nám nabízí mnohem více a jeho rozlišení je až sedmkrát vyšší. Byl pořízen v blízké infračervené oblasti pomocí přístroje NACO dalekohledem Yepun (UT4). NACO je zařízení s adaptivní optikou a dokáže odstranit deformaci obrazu způsobenou chvěním atmosféry. Při zhlédnutí snímku oceníme účinnost adaptivní optiky. Kvalita obrázku je srovnatelná se snímkem, pořízeným 8,2 metrovým dalekohledem na oběžné dráze kolem Země [2]. Při pohledu do okuláru malého dalekohledu nám Homunculus může připomínat trpaslíka, nicméně při zobrazení pomocí NACO je jasně viditelná jeho dvojpólová struktura. Dalším detailem, který můžeme pozorovat, jsou jemné výtrysky z centrální hvězdy. V loňském roce byly díky interferometru na VLT a pozorování hvězdy ve velmi vysokém rozlišení získány nedocenitelné informace o hvězdném větru Eta Carinae (viz ESO 06/07).

NGC 3576
NGC 3576
Druhý obrázek byl pořízen infračerveným zobrazovacím zařízením ISAAC na dalekohledu Antu (UT1). Objekt se nachází ve vzdálenosti 9000 světelných let, tzn. je dále než Eta Carinae, nese katalogové číslo NGC 3576 a je rovněž součástí souhvězdí Lodního kýlu. Zabírá celých 100 světelných let v průměru, což je 25krát více, než je vzdálenost mezi Sluncem a jeho nejbližším hvězdným sousedem. Zamotaná mlhovina je svítícím plynem a shlukem vznikajících hvězd. Silná záře i vítr z hvězd zaplétají mlhovinu v dramatický obrazec. Odhaduje se, že mlhovina je stará okolo 1,5 miliónu let, v kosmologickém měřítku tedy pouhý okamžik. Astronomové z Univerzity v Kolíně nad Rýnem (Německo) [3] studovali tuto oblast, aby určili vlastnosti hvězd, okolo nichž se stále rozprostírá protoplanetární disk, ze kterého se utváří planetární systém. Pokusili se určit průměrnou dobu života protoplanetárního disku, a to tak, že pozorovali různě staré hvězdy. Informace o stáří disku nám může napomoci k porozumění mechanismu formování planet. Konkrétně zde astronomové studovali vliv silného záření hvězd a důsledek vzájemného působení mezi hvězdami na trvání protoplanetárních disků.

[1]: Exploze se ve skutečnosti odehrála před přibližně 7700 lety, neboť Eta Carinae se nalézá ve vzdálenosti 7500 světelných let.
[2]: Při daných rozměrech jednotlivých dalekohledů VLT můžeme při pozorování v daleké infračervené oblasti (zde pracuje NACO) a při použití adaptivní optiky, dosáhnout stejného rozlišení jako HST v optickém oboru. Dosažitelné rozlišení se blíží 0.05", což je desetkrát lepší, než bychom získali bez adaptivní optiky. Pro ilustraci: s rozlišovací schopností 0.05" bychom mohli přečíst knihu vzdálenou 10 km.
[3]: Astronomové C. Olczak, R. Schödel, S. Pfalzner, a A. Eckart.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 017/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »