Diagram znázorňuje schématicky princip, na kterém je založeno hledání vodního ledu pod povrchem Marsu. NASA/JPL-CaltechV dnešním díle našeho seriálu se podíváme na ruský příspěvek k projektu vozítka Curiosity. Je jím přístroj DAN, tedy Dynamic Albedo of Neutrons. Hlavním úkolem tohoto přístroje je pátrat po vodě. Dokáže totiž odhalit atomy vodíku i v hloubce půl metru pod povrchem. Využívá k tomu vystřelovaných neutronů a následně měří a vyhodnocuje, jak se odráží.
Zdroj neutronů na pravoboku MSL / Curiosity. NASA/JPL-CaltechTakový systém hledání vody se již osvědčil – používá se na sondách, které krouží okolo rudé planety – třeba na Mars Odyssey – tam mimochodem podobný přístroj vyrobil stejný tým, který má na svědomí i DAN na Curiosity. Nyní jde o to, jak se předvede při bližším hledání. Vyhledávání funguje na poměrně jednoduchém principu – vystřelený neutron narazí do atomu vodíku a rozehraje biliár na subatomární úrovni. Výsledkem je změna energie, kterou měřidla zaznamenají. A jelikož je u vodíku tato změna dobře známá, bude velmi dobře k nalezení. Možná si říkáte, kde se budou ty neutrony brát. DAN umí pracovat v pasivním režimu, kdy využívá přirozeného dopadů neutronů pocházejících z kosmického záření. Kromě toho má ale také vlastní neutronový pulzní generátor – v aktivním režimu tak může bombardovat povrch. V tomto případě je tak citlivý, že odhalí i vodu v koncentraci jedné promile.
Detektory na pravoboku MSL / Curiosity. NASA/JPL-CaltechVlastní generátor neutronů bychom našli na pravém boku vozítka, vyhodnocovací senzory pak na boku levém. Každý puls trvá zhruba jednu mikrosekundu a frekvence palby může být až 10 pulsů / vteřinu. Přístroj ale nemusí být neustále v provozu. Podle všeho se očekává, že bude pracovat jen když vozítko zaparkuje. Měřidla následně zaznamenávají přílet odražených neutronů a zjišťují jejich energetické stavy, množství, ale také čas, kdy dorazily. Odhady hovoří o tom, že generátor může vyrobit až 10 milionů pulsů, přičemž každý obsahuje zhruba 10 milionů neutronů.
Očekává se, že voda v místě přistání bude nejspíše ve formě hydratovaných minerálů, kdy jsou její molekuly, nebo hydroxylové ionty spojeny s krystalovou mřížkou horniny. Díky tomu mohou zadržovat vodu i v případě, kdy je běžná voda z povrchu už dávno pryč. Jsou to v podstatě molekuloví vězni umístění do atomární šatlavy v dobách, kdy Mars měl vody dost. Pak voda zmizela, ale molekuly uvězněné v hydratovaných minerálech zůstaly až do dnešních dnů. DAN může také proměřovat, jak se mění koncentrace vody v půdě v průběhu roku, nebo jaký je vztah mezi půdní a vzdušnou vlhkostí. Ačkoliv je to v kráteru Gale, kde rover přistane nepravděpodobné, tak DAN by dokázal odhalit i pod povrchem uložený led.
A co nás čeká příště? Vrátíme se ke kamerám a podíváme se na zoubek té, která přijde ke slovu jako první – sestupová kamera MARDI.
Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.