Družice ESA odhalují vlny zabijáky

	1980: přes tanker Esso Languedoc se valí vlna o výšce 25 metrů, běžné vlny měly 5-10 metrů
	1974: poškozená loď Wilstar

Počasí a zabijácké vlny mají být odpovědné za potopení více než 200 supertankerů a kontejnerových lodí s délkou převyšující 200 metrů za poslední dvě desetiletí. Velké vlny, jak se zdá mohou být mnohem významnější příčinou mnohých takových případů.

Námořníci, kteří přežili podobná setkání, vyprávěli pozoruhodné příběhy. V únoru 1995 se motorová loď Královna Elisabeth II setkala s 29 metrů vysokou vlnou během hurikánu v Severním Atlantiku. Kapitán Ronald Warwick ji popisoval jako "ohromnou zeď vody". "Vypadalo to jako když plujeme přímo do bílých útesů u Doveru".

Za jeden týden, mezi únorem a březnem 2001, se s takovými vlnami setkaly dvě turistické motorové lodi, Brémy a Skotská hvězda a málem toto setkání nepřežily. Přitom k incidentu došlo na místech vzdálených od sebe přes 1600 km. A nebyly samy.

Proto již v prosinci 2000 EU zahájila projekt MAX WAVE, který měl potvrdit výskyt a rozšíření těchto obrovských vln. Jako součást tohoto projektu bylo první pozorování vln pomocí radarů družic ERS. Družice ERS 1 a 2 byly vypuštěny již v letech 1991 a 1995. Na palubě mají tak zvaný Synthetic Aperture Radar (SAR). Ten je schopen zachytit vlny s rozlišením okolo 10m. Data radaru jsou však "syrová" a použít je lze až po řádném matematickém zpracování. ESA poskytla vědcům vzorek dat asi 30.000 radarových obrazů z doby, kdy vlny pozorovaly již zmíněné lodi Brémy a Skotská hvězda. Snímky byly automaticky zpracovány v Německém centru letového provozu (DLR) a i za tak poměrně krátké období, necelých tří týdnů, na nich bylo nalezeno přes deset vln vyšších než 25 metrů.

Po tomto úspěchu byl schválen program WaveAtlas, který z radarových snímků družic ERS má za dobu dvou roků vytvořit celosvětový přehled velkých vln a provést příslušné statistické analýzy a rozbory.

Zatím už byly odhaleny některé opakující se vzory. Velké vlny často vznikají v místech, kde se obyčejné vlny setkávají s oceánskými proudy a víry. Síla proudu koncentruje a formuje větší vlny. Vedoucí týmu vědců, Susanne Lehnerová, profesorka v oddělení aplikované námořní fyziky na Universitě v Miami, to přirovnává k optickým čočkám soustřeďujícím energii do malé oblasti. Oblastmi tvorby velkých vln je východní pobřeží Jižní Afriky, Severní Atlantik u Labradoru i jiné regiony. Ale vlny tvoří nejen oceánské proudy. Také přední strany tlakových níží, dlouhodobé větry (nad 12 hodin) a další meteorologické jevy působí na vznik těchto vln zabijáků.

Projekt WaveAtlas bude pokračovat až do prvního čtvrtletí roku 2005.

Zdroj: ESA tiskové zprávy
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod