Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  ESA schválila misi LISA, podílet se na ní budou i čeští vědci!
Adam Denko Vytisknout článek

ESA schválila misi LISA, podílet se na ní budou i čeští vědci!

Umělecké dílo inspirované misí LISA
Autor: ESA

Evropská kosmická agentura (ESA) minulý čtvrtek 25. ledna schválila tzv. adopci mise LISA (Laser Interferometer Space Antenna), jejímž cílem bude detekce a výzkum gravitačních vln z kosmického prostoru. Jedná se tak o vůbec první vědeckou sondu v historii, která se o to pokusí. ESA tuto misi s rozpočtem 1,75 miliardy euro nyní posunula na další úroveň. Schválením adopce se vývoj LISA dostává do fáze, během níž bude probíhat realizace samotného projektu. Start observatoře je zatím plánován na rok 2035. Do kosmu ji vynese nosná raketa Ariane 6, která má nahradit legendární Ariane 5.

Gravitační vlny

Jak již bylo zmíněno, LISA se vydá prozkoumat gravitační vlny. Ty vznikají pohybem hmoty v gravitačním poli. Mezi známé zdroje patří binární hmotné černé díry a neutronové hvězdy těsně předtím, než se společně srazí. Vlny ale mohou vznikat i rotací neutronové hvězdy, jejíž tvar není dokonalou koulí, a nesymetrickou explozí supernovy. 

Gravitační vlny předpověděl v roce 1916 známý fyzik Albert Einstein v jeho obecné teorii relativity. O téměř jedno století později, dne 14. září 2015, byl americkým systémem LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory) pořízen vůbec první přímý důkaz existence gravitačních vln. Tato detekce otevřela novou éru v pozorování a zkoumání vesmíru. 

Gravitační vlny se šíří rychlostí světla a ohýbají časoprostor, představují v něm malé záhyby. Podobně jako elektromagnetické záření, mají i své spektrum. Pozemní observatoře, například LIGO (USA) a VIRGO (Itálie), jsou schopny zachytit vlnění o frekvenci zhruba 1-100 Hz, průchod vln tedy trvá několik milisekund až jednu sekundu. Na to, abychom mohli zaznamenat i slabší gravitační vlny, tvořené například supermasivními černými dírami v centrech vzdálených galaxií, potřebujeme detektory o velikostech několika milionů kilometrů. Proto na svět přichází mise LISA.

Spektrum gravitačních vln a způsoby jejich detekce v závislosti na frekvenci Autor: ESA
Spektrum gravitačních vln a způsoby jejich detekce v závislosti na frekvenci
Autor: ESA

LASER Interferometer Space Antenna - LISA

Observatoř LISA byla původně společným projektem Evropské kosmické agentury (ESA) a Národního úřadu pro letectví a vesmír, zkráceně NASA. NASA však v roce 2011 oznámila, že v partnerství nebude schopna pokračovat z důvodu nedostatku financí. O dva roky později ESA zvolila jako jedno z hlavních témat největších misí 30. let 21. století “The Gravitational Universe”. V roce 2017 se LISA stala jednou z primárních výzkumných misí ESA a nedávno, konkrétně ve čtvrtek 25. ledna 2024, byla formálně přijata, což značí, že technologie jsou dostatečně pokročilé na realizaci a konstrukci sondy. 

Významným krokem ke schválení adopce LISA byla testovací mise LISA Pathfinder, v překladu Průkopník LISA, která odstartovala v roce 2015. Jejím úkolem bylo vyzkoušet a demonstrovat technologie potřebné pro detekci gravitačních vln v kosmickém prostoru. Mimo jiné otestovala tzv. koloidní mikrotrysky sloužící pro udržení přesné polohy v prostoru. Výsledky měření byly až 10× lepší, než byl minimální požadavek.

Vůbec první kosmickou past na gravitační vlny budou tvořit celkem tři družice umístěné do rovnostranného trojúhelníku, jehož strany budou měřit přes 2,5 milionu kilometrů, tedy 6× více než vzdálenost Měsíce od Země. Satelity budou mezi sebou vysílat velmi přesné lasery a sledovat jejich fáze, které se kvůli průletu vlny budou nepatrně měnit. Gravitační vlna totiž ohne časoprostor, a změní tak vzdálenost mezi jednotlivými družicemi. To se právě projeví na fázi vysílaných paprsků. 

Na podobném principu pracují i pozemské detektory jako například LIGO (USA) a VIRGO (Itálie). Ty jsou ale velikostně velmi omezené, jejich ramena měří v řádech jednotek kilometrů. V kosmickém prostoru však lze nastražit past značně větší. Se špičkovými technologiemi a rameny o velikosti 2,5 milionu kilometrů, kterými bude LISA disponovat, budeme schopni detekovat vlny s výrazně nižšími frekvencemi, jež vznikají například při srážkách supermasivních černých děr v jádrech galaxií vzdálených několik miliard světelných let od nás. Data budou také poskytovat údaje o vzdálenostech těchto událostí a dokonce i o jejich umístění. Díky tomu budou vědci moci zkoumat původ masivních černých děr a roli, již hrají v galaktické evoluci. Protože gravitační vlny nesou informace o vzdálenostech objektů, kterými byly vyslány, budou pozorování z LISA i jakousi “oporou”  při měření změny rychlosti rozpínání vesmíru během expanze,  které mimo jiné provádí dalekohled Euclid.

Česká republika je významnou součástí

Na každé družici bude umístěno celkem 12 laserů a záložní jednotka pro případ, že hlavní laser selže. Mezi těmito systémy bude možné přepínat pomocí tzv. Fibre Switching Unit Assembly (FSUA). Právě toto nezbytné zařízení bude vyvíjeno českými vědci z Astronomického ústavu, Fyzikálního ústavu, Ústavu fyziky atmosféry a Ústavu termomechaniky. Česká republika je tak nedílnou součástí tohoto projektu.

Funkční prototyp mechanismu na přepínání laserových paprsků vyvíjený českými vědci Autor: Jan Ebr, Fyzikální ústav AV ČR
Funkční prototyp mechanismu na přepínání laserových paprsků vyvíjený českými vědci
Autor: Jan Ebr, Fyzikální ústav AV ČR

„Jsme velice rádi, že v posledních letech se Česká republika stále výrazněji zapojuje do výzkumu gravitačních vln. Zapojení do špičkového vesmírného projektu je tak pro nás velmi důležité a to, že nám byla svěřena výroba klíčového komponentu pro sondy LISA, je velmi dobrou vizitkou kvality české vědy,“ říká ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR Michael Prouza.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] phys.org
[3] avcr.cz
[4] aldebaran.cz
[5] en.wikipedia.org



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Akademie věd ČR, ESA, Černé díry , Gravitační vlny, LISA Pathfinder


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »