Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  ESA zvažuje projekt bombardování dvojplanetky

ESA zvažuje projekt bombardování dvojplanetky

Dvojitá evropská sonda AIDA a bombardování planetky Didymos Autor: ESA
Dvojitá evropská sonda AIDA a bombardování planetky Didymos
Autor: ESA
Evropská kosmická agentura ESA připravila návrh nové kosmické mise s názvem AIDA (Asteroid Impact and Deflection Assessment). Jejím cílem bude binární asteroid (tj. dvojplanetka, resp. planetka a její měsíček) Didymos. Nedávný meteor nad Čeljabinskem (Rusko) a tentýž den průlet asteroidu 2012 DA14 v blízkosti naší planety zdůraznil nutnost ochrany Země před těmito nebezpečnými kosmickými tělesy.

Poslední dva roky ESA pracovala v rámci mezinárodní spolupráce na koncepci mise přezdívané AIDA. Koncem února 2013 vědecká centra na obou březích Atlantiku odsouhlasila realizaci kosmické sondy, jejíž cílem bude výzkum planetky Didymos.

Podle současných pozorování a výpočtů se planetka Didymos nejvíce přiblíží k Zemi na vzdálenost přibližně 11 miliónů kilometrů, a to v roce 2022.

Didymos je ve skutečnosti dvojplanetka – dvě tělesa obíhající navzájem kolem sebe. Větší objekt má průměr asi 800 m, jeho průvodce je poněkud menší, s průměrem asi 150 m.

Kosmická sonda AIDA patří do kategorie levných misí realizovaných v rámci mezinárodní spolupráce. Ve skutečnosti se bude skládat ze dvou malých sond určených k výzkumu vybrané dvojplanetky. Zatímco jedna sonda narazí do menšího tělesa rychlostí 6,25 km/s, druhá bude mít za úkol zaznamenávat vše, co se bude dít.

Jedním z důsledků srážky může být změna vzájemného oběhu obou těles dvojplanetky. Cílem projektu AIDA není ukázat, jakým způsobem můžeme odklonit asteroid, který ohrožuje Zemi, ale bude se jednat o první krok na této cestě.

Představa binární planetky Didymos Autor: ESA
Představa binární planetky Didymos
Autor: ESA
Sonda je koncipovaná tak, aby byla nezávislá a aby mohla samostatně realizovat většinu z plánovaných výzkumů. Menší sonda představující impaktor je označovaná jako DART (Double Asteroid Redirection Test). Navrhovatelem této části je Johns Hopkins’ Applied Physics Laboratory, USA. Druhou část sondy s názvem AIM (Asteroid Impact Monitor) připravuje ESA. Jejím úkolem bude detailní průzkum asteroidu Didymos, a to jak před kolizí, tak i po ní.

Planetka Didymos nepředstavuje pro Zemi žádné nebezpečí, avšak přiblíží se k naší planetě dostatečně blízko, aby mohla být pozorovatelná pozemními dalekohledy o průměru 1 až 2 metry, a to v době před srážkou s kosmickou sondou, tak i po tomto bombardování. Podrobné snímky pořízené výzkumnou sondou AIM poskytnou detailní pohled na planetku a pozorování dynamiky impaktu, stejně tak pozorování následného kráteru.

Začátkem února ESA zveřejnila výzvu vědcům k navržení experimentů, které by mohly být prováděny během realizace mise nebo k navržení pozemních pozorování za účelem zvýšení jejich přínosu.

„AIDA není jen mise k výzkumu asteroidu; je rovněž míněna jako výzkumná platforma pro realizaci jiných vědeckých úkolů,“ říká Andrés Gálvez, ESA.

Přiblížení planetky Didymos k Zemi Autor: ESA
Přiblížení planetky Didymos k Zemi
Autor: ESA
„Projekt má svoji hodnotu v mnoha oblastech,“ souhlasí Andy Cheng, vedoucí člen týmu sondy AIDA z Johns Hopkins’ Applied Physics Laboratory, „a to od aplikované vědy a výzkumu až po využití asteroidů jako zdrojů surovin.“

Vědecké týmy mají do 15. března 2013 vyjádřit svůj zájem o účast na projektu. Návrhy experimentů se mohou týkat čehokoliv, co má spojitost s vysokorychlostními impakty, s planetologií, s obranou proti nebezpečným planetkám, s budoucími pilotovanými lety k asteroidům či se zlepšením činnosti a využitelnosti kosmických sond.

Relativní množství uvolněné energie při srážce kosmické sondy s planetkou rychlostí 6 km/s je podobné, jako když se velký úlomek kosmického smetí srazí s nějakou družicí. Mise tak může rovněž pomoci při modelování situace ztráty několika družic po zásahu kosmickým smetím.

Planetka 65803 Didymos (1996 GT) byla objevena 11. 4. 1996. Patří mezi asteroidy typu Apollo, které křižují dráhu Země. Jedná se o dvojitou planetku, jejíž složky se navzájem obíhají v periodě 11,9 hodiny. Tělesa o velikosti 800 m a 150 m dělí vzdálenost 1,1 km.

V listopadu 2003 se planetka přiblížila k Zemi na vzdálenost 7,18 miliónu km, v listopadu 2123 bude vzdálená od Země 5,9 miliónu km. Planetka se rovněž přiblíží k planetě Mars. V roce 2144 bude obě tělesa dělit vzdálenost 4,69 miliónu km.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Didymos, Planetka, ESA, Kosmická sonda, AIDA


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »