Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Evropská sonda SMART 1 opouští zemskou gravitaci

Evropská sonda SMART 1 opouští zemskou gravitaci

Evropská sonda SMART 1 opouští zemskou gravitaci a dostává se do míst, kde na ni už více působí přitažlivost Měsíce než přitažlivost Země. Doktor Bernard Foing, hlavní vědecký poradce Evropské kosmické agentury (ESA) to označil za symbolický mezník. V noci 15.listopadu zahájí SMART 1 delikátní manévr, který jej později navede na oběžnou dráhu okolo Měsíce. Jakmile totiž sondu zachytí měsíční gravitace, musí se zahájit opačný manévr než uskutečňovala doposud. K Měsíci sonda stoupala po obrovské spirále stále výš a výš nad zemský povrch tak, že zrychlovala. Nyní bude po podobné spirále sestupovat k povrchu Měsíce tím, že bude brzdit.

Iontový motor sondy za 70 milionů liber začne pracovat nepřetržitě po dobu čtyř dnů a to dostane sondu na sestupovou spirálu, která bude zakončena stabilní eliptickou oběžnou dráhou ve výšce 300 až 3.000 km nad povrchem Měsíce.

Až doposud SMART 1 testoval hlavně svůj pohonný systém, iontový motor používající jako hnací médium elektricky nabité částice atomů xenonu. V lednu 2005 však už má začít vědecká část jeho mise. Sonda nese na palubě rentgenový spektrometr D-CIXS, kterým bude mapovat rozložení chemických prvků na povrchu našeho souputníka a tak pomůže otestovat teorie o vzniku a vývoji Měsíce.

Doktor Foing je zastáncem teorie, že Měsíc je synem Země, ze které se odštěpil po nárazu zárodku jiné planety o velikosti přibližně Marsu. Ten narazil do vznikající Země před asi 4,5 miliardami let a vytrhl z ní velkou část pláště. Trosky vzniklé srážkou se na oběžné dráze Země opět spojily (rekondenzovaly) a vytvořily Měsíc. Tato teorie má velkou naději na to být pravdivou, protože na rozdíl od jiných postihuje celou řadu zásadních vlastností soustavy Země - Měsíc, jako jsou například naklonění osy rotace Země, rozdílné hustoty Země a Měsíce, jeho vzdalování od Země atp.

Jedním z cílů spektrometru D-CIXS je velký impaktní kráter na odvrácené straně Měsíce nebo zkoumání oblasti okolo měsíčního jižního pólu, roviny známé jako vrchol věčného světla. Ten jak se zdá je je trvale ozařován šikmým slunečním světlem a díly tomu má na Měsíc poměrně příznivou a stabilní teplotu okolo -20°C, tedy mnohem více než teploty kolísající mezi -170° až +120°C na ostatních místech povrchu, zejména na rovníku. SMART 1 bude také hledat vodní led ve velmi hlubokých kráterech. Ten by mohl později sloužit lidem při osídlování Měsíce.

Podle: BBC News
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »