Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  InSight – sonda k Marsu a dva mikrosatelity

InSight – sonda k Marsu a dva mikrosatelity

Příprava kosmické sondy InSight ke startu
Autor: NASA/JPL-Caltech/Lockheed Martin

Vedení NASA oficiálně schválilo vypuštění dvou minisatelitů (CubeSat) společně se sondou InSight (Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport) Mars lander v roce 2016 k doplnění přenosové kapacity experimentálních dat předávaných do pozemního řídícího střediska o průběhu a výsledku přistávacího manévru marťanské sondy. Startovní okno pro vypuštění sondy InSight v trvání 27 dnů se otevírá 4. března 2016.

Za uplynulých 15 let již byly stovky cubesatů vypuštěny na oběžnou dráhu kolem Země, avšak vůbec poprvé cílem této základní platformy vyslané do vzdálenějšího kosmického prostoru bude mise k Marsu.

Dvojice minisatelitů pojmenovaných Mars Cube One odstartuje v březnu 2016 pomocí nosné rakety Atlas 5 společně s přistávacím modulem InSight. Oba cubesaty budou předávat důležité informace z modulu InSight během průletu atmosférou Marsu při přistávacím manévru, k eliminaci možných zpoždění o potvrzení úspěchu mise.

V květnu letošního roku NASA oficiálně oznámila schválený start dvou cubesatů společně s kosmickou sondou InSight po uvolnění dodatečných 13 miliónů dolarů na sekundární misi na posílení bezpečnosti při přistání, prohlásil mluvčí NASA.

Cubesat MarCO ve skutečné velikosti Autor: NASA/JPL-Caltech
Cubesat MarCO ve skutečné velikosti
Autor: NASA/JPL-Caltech
Každý z minisatelitů Mars Cube One (zkráceně MarCO) bude mít ve složeném stavu před startem rozměry 366 x 243 x 118 milimetrů. Informace poskytla JPL (Jet Propulsion Laboratory), která oznámila i další detaily mise. Miniaturní přenosové stanice jsou zhotoveny na bázi šesti jednotkových základních verzí cubesatů, které mají tvar krychle.

JPL je dodavatelem minisatů a manažerem mise InSight, která na své palubě nese sadu přístrojů z Francie a Německa k detekci seismické aktivity Marsu a ke studiu nitra rudé planety.

Cubesaty MarCO budou vypuštěny uvnitř kontejneru připevněném k přepážce na urychlovacím stupni Centaur rakety Atlas 5, mimo aerodynamický kryt chránící sondu InSight během startu. Po startu ze základny Vandenberg v Kalifornii budou vymrštěny od stupně Centaur následně po uvolnění sondy InSight a navedeny na samostatnou dráhu.

Dva minisatelity MarCO zajišťují přenos dat z kosmické sondy InSight Autor: NASA/JPL-Caltech
Dva minisatelity MarCO zajišťují přenos dat z kosmické sondy InSight
Autor: NASA/JPL-Caltech
Minisatelity MarCO budou vypuštěny společně se sondou InSight v březnu 2016,“ říká Joel Krajewski, projektový manažer cubesatů MarCO v JPL. „Ihned po dosažení dráhy, po oddělení sondy InSight, budou satelity MarCO uvolněny od urychlovacího stupně Centaur a následně začne jejich cesta k průletu kolem planety Mars.“

MarCO je experimentální zařízení, které bylo dodatečně přidáno k sondě InSight, avšak není nezbytně nutné pro úspěch mise,“ říká Jim Green, ředitel vědecké planetární divize NASA. „MarCO poletí k Marsu po dráze nezávislé vůči dráze sondy InSight.“

Cubesaty budou vybaveny vlastními raketovými motorky k jemným úpravám jejich drah směrem k Marsu. Miniaturní raketové motorky používají stlačený studený plyn podobný tomu, jaký se používá v hasících přístrojích.

Každý z cubesatů bude vybaven dvěma výklopnými panely slunečních baterií, které poslouží jako zdroj elektrické energie a patřičnými anténami k zajištění spojení se sondou InSight a pozemními stanicemi.

Kosmická sonda InSight přistane 28. 9. 2016 v oblasti Marsu pojmenované Elysium Planitia v blízkosti rovníku po letu trvajícím 6 měsíců. Cubesaty nebudou navedeny na oběžnou dráhu kolem Marsu. Své hlavní úkoly splní během průletu kolem rudé planety a následně se dostanou na oběžnou dráhu kolem Slunce.

Dva cubesaty MarCO a jejich polohy v blízkosti rudé planety Autor: NASA/JPL-Caltech/Joel Krajewski
Dva cubesaty MarCO a jejich polohy v blízkosti rudé planety
Autor: NASA/JPL-Caltech/Joel Krajewski
Sondy velikosti kufříku obsahují komunikační vybavení zkonstruované k souběžnému příjmu signálu ze sondy InSight v průběhu přistávacího manévru a k přenosu těchto informací na Zemi. Radiopřijímač velikosti softbalového míče na každém z cubesatů může rychle převést signál mezi rozdílnými rádiovými pásmy a informace prakticky souběžně posílat na Zemi. Tato schopnost je nedostupná orbiteru NASA (Mars Reconnaissance Orbiter, MRO) na oběžné dráze kolem Marsu.

Dne 28. září 2016 budou miniaturní sondy MarCO prolétávat kolem Marsu ve vzdálenosti zhruba 3 500 kilometrů od jeho povrchu,“ říká Joel Krajewski. Oba cubesaty budou přijímat UHF signál z přistávající sondy InSight a souběžně budou data v pásmu X posílat na Zemi, kde je bude přijímat anténa o průměru 70 metrů v Madridu (Španělsko).

Inženýři nepotřebují minisondy MarCO pro úspěšné přistání, avšak mohou ušetřit tým v pozemním řídícím středisku před nervy drásajícím čekáním na potvrzení stavu sondy během sestupu atmosférou a před vlastním přistání. Bez cubesatů MarCO by vedení NASA muselo čekat zhruba hodinu do té doby, než sonda MRO vyšle na Zemi signál o průběhu přistání sondy InSight.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] spaceflightnow.com
[2] astrovm.cz

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: InSight, Cubesat, MarCO, Planeta Mars


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »