Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mars zrychluje svoji rotaci

Mars zrychluje svoji rotaci

Kresba sondy InSight na povrchu Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech

Při sledování rychlosti rotace rudé planety využili planetární vědci experiment RISE (Rotation and Interior Structure Experiment) na palubě sondy InSight. Zjistili, že rotace planety se zrychluje přibližně o čtyři tisíciny úhlové vteřiny za rok – což odpovídá zkrácení délky marťanského dne o zlomek milisekundy za rok.

Přístroj RISE na sondě InSight (NASA) je součástí dlouhé tradice experimentů na marsovských sondách využívajících rádiové vlny k vědeckým účelům, včetně dvojčat sond Viking v 70. letech a sondy Pathfinder v 90. letech. Rádiová technologie sondy InSight, která na Marsu přistála v roce 2018, je však na vyšší úrovni a k modernizaci došlo i u antén pozemské sítě NASA Deep Space Network, které zajišťují příjem dat ze sondy. Tato vylepšení dohromady poskytla asi pětkrát přesnější údaje, než jaké byly k dispozici v případě přistávacích modulů Viking.

V případě sondy InSight vysílali vědci rádiový signál k modulu pomocí sítě Deep Space Network. Experiment RISE pak signál odrážel zpět. Když vědci přijali odražený signál, hledali drobné změny frekvence způsobené Dopplerovým posunem. Měření posunu pak umožnilo vědcům určit, jak rychle planeta rotuje.

„To, co hledáme, jsou odchylky, které v průběhu jednoho marťanského roku činí jen několik desítek centimetrů,“ řekl hlavní řešitel projektu RISE dr. Sebastien Le Maistre, výzkumný pracovník Belgické královské observatoře v Uccle. „Trvá velmi dlouho a je třeba nashromáždit velké množství dat, než tyto odchylky vůbec uvidíme.“

Dr. Le Maistre a jeho kolegové zkoumali data z prvních 900 marťanských dnů (solů) sondy InSight, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby takové odchylky mohli najít. Při zpracování výsledků museli eliminovalt zdroje šumu: voda zpomaluje rádiové signály, takže vlhkost v zemské atmosféře může zkreslit signál přicházející z Marsu. Podobně působí i sluneční vítr, tedy elektrony a protony vyvržené ze Slunce protínající dráhu signálu.

„Je to historický experiment. Přípravě experimentu a odhadu toho, co bychom mohli zjistit, jsme věnovali mnoho času a energie,“ řekl dr. Le Maistre. „Přesto jsme byli z jeho výsledků překvapeni – a to ještě není konec, protože RISE toho má o Marsu ještě hodně co prozradit.“

Schéma seismometru SEIS (Seismic Experiment for Interior Structure) na sondě InSight Autor: NASA/JPL-Caltech/CNES/IPGP
Schéma seismometru SEIS (Seismic Experiment for Interior Structure) na sondě InSight
Autor: NASA/JPL-Caltech/CNES/IPGP
Data z RISE použili autoři studie také k měření kývání Marsu – tzv. nutace – způsobené „šploucháním" v jeho kapalném jádře. Toto měření vědcům umožnilo určit velikost jádra: na základě údajů RISE má jádro poloměr zhruba 1 835 km. Tento údaj pak porovnali se dvěma předchozími měřeními jádra získanými ze seismometru této sondy. Při nich se zaměřili na to, jak se seismické vlny šíří nitrem planety – zda se od jádra odrážejí, nebo jím nerušeně procházejí.

S přihlédnutím ke všem třem měřením odhadli poloměr jádra na 1 790 až 1 850 km. Protože Mars jako celek má poloměr 3 390 km – asi polovinu velikosti Země – je jeho jádro relativně stejně velké.

Měření nutace Marsu rovněž poskytlo podrobnosti o tvaru jádra. „Údaje RISE naznačují, že tvar jádra nelze vysvětlit pouze jeho rotací,“ uvedl dr. Attilio Rivoldini, vědecký pracovník Belgické královské observatoře. „Tento tvar vyžaduje oblasti s mírně vyšší nebo nižší hustotou vyskytující se hluboko v plášti.“

Studie byla publikována v časopise Nature.

Poznámka

Obdobně přesné měření rotace Marsu a studium jeho vnitřní sktruktury měl provádět belgický experiment LaRa (Lander Radioscience) v rámci mise ExoMars. Měl být umístěn na ruském přistávacím modulu Kazačok. Tato část mise ExoMars byla v červenci 2022 z důvodů ruské invaze na Ukrajinu zrušena. ESA uvažuje o vývoji vlastního přistávacího modulu s možným datem startu po roce 2028. O experimentech na jeho palubě nejsou v současné době žádné informace.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news
[2] Experiment RISE na Wikipedii (anglicky)



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Rotace planety, InSight, Mars


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »