Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda Hayabusa se vrací

Japonská sonda Hayabusa se vrací

Hayabusa se vrací domů
Hayabusa se vrací domů
Japonská kosmická sonda Hayabusa, poškozená a jen napůl funkční, musí být ještě přesně nasměrována k Zemi pomocí několika korekčních manévrů, provedených improvizovanou činností iontových motorů v závěrečné fázi letu před tím, než se v červnu letošního roku uskuteční její dlouho očekávané přistání na zemském povrchu.

Japonská kosmická agentura JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency) oznámila minulý týden, že brždění sondy Hayabusa v atmosféře a její přistání na padáku se uskuteční 13. 6. 2010.

Přistáním bude završena odvážná a strastiplná cesta k planetce Itokawa trvající 7 roků. Sonda Hayabusa pravděpodobně provedla odběr vzorků z povrchu cílového asteroidu, avšak její odběrové zařízení nefungovalo tak, jak mělo. Vědci jsou na pochybách, zda byl plánovaný úkol splněn. Řídící tým si není jist, zda nějaká hornina či prach z asteroidu byl umístěn do sběrné komory sondy. O odběr materiálu se sonda pokusila v listopadu 2005. Ve všem bude jasno až po úspěšném zvládnutí přistávacího manévru.

Junichiro Kawaguchi, projektový manažer sondy Hayabusa řekl, že sondu potkalo velké množství problémů. "Kosmická sonda není v dobré formě," prohlásil Kawaguchi počátkem dubna. "Pokud by byla v dobrém technickém stavu, mnohem snadněji bychom ji dopravili z vesmíru na Zemi."

Japonská sonda Hayabusa provádí odběr vrorku
Japonská sonda Hayabusa provádí odběr vrorku
Sonda Hayabusa byla vypuštěna 9. května 2003. Během letu musel řídící tým několikrát řešit různé závady. Například na sondě vypověděly službu hned tři ze čtyř iontových motorů. Počátkem prosince 2005 bylo provedeno přepracování palubního software, aby bylo možno použít vypouštění pracovní látky pro iontový motor (xenonu) pro řízení orientace sondy. Problémy odsunuly odlet sondy od asteroidu Itokawa, což si vynutilo odklad jejího návratu na Zemi z roku 2007 na rok 2010.

Sonda v ceně 200 miliónů dolarů byla blízko zkrachování mise v listopadu 2009, kdy jediný funkční iontový motor sondy přestal pracovat. Avšak technici v řídícím centru byli schopni propojit jednotlivé komponenty dvou různých iontových motorů, čímž zajistili návrat sondy směrem k Zemi. Podařilo se jim zkombinovat neutralizér iontového motoru A s iontovým zdrojem motoru B a vytvořit tak funkční motorovou jednotku, což umožnilo pokračovat sondě v motorickém letu k Zemi.

"Iontový motor na kosmické sondě Hayabusa není v dobré kondici," říká Kawaguchi. Protože tradiční pohonná jednotka není funkční, zkombinovaný iontový motor sondy bude v činnosti 4krát v květnu a červnu, aby navedl přistávací pouzdro sondy do oblasti Woomera (Jižní Austrálie). "Všechny manévry se musí spolehnout na funkci iontového motoru," dodává Kawaguchi.

Závěrečné manévry před návratem sondy Hayabusa
Závěrečné manévry před návratem sondy Hayabusa
Dva zážehy motoru v období kolem 5. a 29. května změní trajektorii sondy Hayabusa tak, že by při pokračování letu prolétla ve vzdálenosti 200 km nad zemským povrchem. Další dva delší zážehy iontového motoru počátkem června zbrzdí sondu a navedou návratové pouzdro přesně na místo přistání. "Závěrečný manévr bude trvat zhruba 20 hodin," říká Kawaguchi.

Přibližně jeden den před přistáním se Hayabusa natočí tak, aby návratové pouzdro bylo zahříváno Sluncem. "Doba letu sondy se prodloužila o více než 3 roky proti plánu, takže zbývající kapacita baterie je znepokojující," říká Kawaguchi. "Chceme ji zahřát a předejít jejímu velkému ochlazení. Změníme dobu oddělení pouzdra od mateřské sondy až do posledního možného okamžiku, tj. asi 3 hodiny před vstupem do atmosféry."

Schéma přistání návratového pouzdra sondy Hayabusa
Schéma přistání návratového pouzdra sondy Hayabusa
Návratové pouzdro bude ve vzdálenosti asi 40 000 km odděleno pružinou od mateřské sondy. Jakmile dojde k oddělení návratového pouzdra, bude uvedeno do velmi pomalé rotace. Pouzdro o průměru 40 cm vnikne do zemské atmosféry rychlostí větší než 40 000 km/h (tj. více než 11 km/s). Návratové pouzdro bude vystaveno teplotě zhruba 2 700 °C. Jeho povrch je však chráněn tepelným štítem z uhlíkových vláken.

Po průletu nad Antarktidou zamíří návratové pouzdro na území Austrálie a po dosažení spodních vrstev atmosféry se bude snášet na padáku. Na zemský povrch dopadne v neděli 13. 6. 2010, v době kolem 14:00 UTC (16:00 SELČ). Mateřská sonda ukončí svoji existenci v zemském ovzduší.

Související články:
Japonská sonda Hayabusa se blíží k planetce Itokawa
Japonská sonda Hayabusa se přiblížila k planetce Itokawa
Japonská sonda Hayabusa přistane na planetce Itokawa
Hayabusa - přípravy na odběr vzorků z povrchu planetky vrcholí
Hayabusa - první pokus o odběr vzorků z planetky se nepodařil
Japonská sonda Hayabusa a záhadná planetka Itokawa

Zdroj: spaceflightnow a www.jaxa.jp
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »