Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA identifikovala vadu pěnové izolace Columbie

NASA identifikovala vadu pěnové izolace Columbie

v_columbia-tank_01.jpg
Pěna z palivové nádrže, která při startu udeřila u náběžné hrany křídla raketoplánu Columbia a vedla tak k úmrtí všech sedmi astronautů na palubě byla vadná. Oznámila to NASA v pátek 13.8.2004.

Vesmírná agentura v pátek 13.8. zveřejnila, že testování potvrdilo defekt i to, že NASA nevěděla, že procedury nanášení pěnové izolace byly špatné.

Kus pěny o velikosti kufříku, z oblasti podpěry palivového tanku, se během startu, 16.ledna 2003, v 61 sekundě letu odlomil a zanechal po nárazu díru v tepelné izolaci křídla raketoplánu Columbia. Poškození zůstalo během 16 denní mise neodhaleno a při návratu do atmosféry způsobilo 1. února smrt všech astronautů na palubě.

Neil Otte, hlavní inženýr projektu vnější nádrže projekt o tom mluvil v Michoud Assembly Facility v New Orleansu. Chyba zřejmě nebyla v chemickém složení pěny, která izoluje palivový tank a předchází tvorbě ledu na jeho vnější straně, když je naplněna 19.000 hektolitry kapalného vodíku a kapalného kyslíku, ale ve způsobu jejího nanášení ručními stříkacími pistolemi.

Často při tom vznikaly mezery nebo prázdná místa, kde se při startu mohl rozpínat plyn a odtrhovat tak velké kusy izolace. Údajně k tomu docházelo až v 60% startů. Při startu Columbie odlomený kus pěny vážil jen 0,75 kg, ale ve spojení s rychlostí, kterou udeřil do křídla raketoplánu měl dostatečnou sílu, aby rozbil vyztužené panely tepelné ochrany křídla.

NASA již udělala rozsáhlé změny v aplikačním procesu nanášení izolační pěny, ale bude vykonána ještě řada testů a možná i další procedurální změny, než budou moci být palivové tanky znovu použity pro let. Nová certifikace tepelné pěnové ochrany palivového tanku je nyní největší překážkou. Nové standardy totiž vyžadují, aby se nemohl odtrhnout žádný kus pěny těžší než asi 15 gramů během prvních 135 sekund letu. A to je mnohem menší hmotnost než u kusů, které se zatím stále odlupují. NASA má k dispozici 11 těchto palivových nádrží. Předělání každé z nich přijde na 40 milionů dolarů.

Při příštím startu také má být na nádrži umístěna videokamera, která by měla zaznamenávat případné odtržení izolace. Kamera byla již jednou použita, při letu raketoplánu Atlantis v roce 2002. Objektiv kamery však byl rychle zašpiněn částečkami spalin raketových motorů. Nově bude umístěna tak, aby k tomu nemohlo dojít.

Zdroj: Reuters a Space.com
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »