Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA schválila WISE

NASA schválila WISE

wfise.jpg
Nově připravovaná mise NASA, s označením WISE, bude skenovat celou oblohu v infračerveném světle při pátrání po chladných hvězdách poblíž naší sluneční soustavy, po regionech ve kterých vznikají planety a po nejjasnějších galaxiích vesmíru. Název sondy je zkratkou Wide-field Infrared Survey Explorer (širokoúhlá infračervená průzkumná sonda). Nedávno bylo schváleno provedení úvodního projektu, který se má stát další sondou se zrychleným vývojem v tak zvané ve střední třídě nízko nákladových programů NASA. Start sondy je naplánován již na léto roku 2008.

Jako výkonná souprava pro noční vidění má nový kosmický teleskop provádět průzkum vesmíru infračervenými detektory až 500.000 krát citlivějšími než všechny předchozí průzkumné mise. Odhalí tak stovky chladných nebo nevyvinutých hvězd, hnědých trpaslíků, z nichž někteří by mohli být k nám blíže než dnes známé hvězdy.

Přibližně dvě třetiny z blízkých hvězd jsou příliš chladné na to, aby mohly být objeveny ve viditelném světle a nová širokoúhlá infračervená sonda uvidí většinu z nich. Prohlásil to Dr. Eduard Wright z Kalifornské univerzity v Los Angeles, která novou misi pro NASA navrhovala.

Hnědí trpaslíci jsou relativně nová třída hvězd objevená v polovině devadesátých let minulého století. Ty jsou příliš malé na to, aby se v nich zapálila vodíková reakce a mohly tak svítit jako ostatní hvězdy a naopak už jsou příliš velké na to, aby mohli být považovány za planety.

Jedno z možných vysvětlení pro původ hnědých trpaslíků je v tom, že se utváří stejným způsobem jako hvězdy. Hvězdy vznikají v obrovských mezihvězdných mracích ve kterých přitažlivost způsobí, že se shluky plynů a prachu zhroutí do jakýchsi zárodků, které pak neustále přitahují další a další materiál dokud se nestanou hvězdami. Nicméně, když tento proces, který je podrobně prostudován na počítačových modelech selže, vznikne hnědý trpaslík. Hnědí trpaslíci sice postrádají dostatečnou hmotnost, alespoň 75 - 80 hmot Jupiteru, aby se v nich zapálila hlavní vodíkové reakce, ale zároveň se zdá, že plně vyvinuté hvězdy vzniknou z naprosté většiny zárodků. Tento výsledek vedl některé astronomy k úvahám jestli přece jen hnědí trpaslíci a hvězdy nevznikají různým způsobem.

gliese_229b_lg.jpg
Ověření takových úvah o původu hnědých trpaslíků je však komplikováno skutečností, že hnědí trpaslíci jsou normálně extrémně slabě zářícími objekty a tak jsou tak na obloze jen obtížně k nalezení. Po většinu své existence nemohou zářit tak jasně jako hvězdy, ale nedlouho po jejich vzniku jsou relativně jasní díky zbytkovému teplu vzniklému při stlačování prachu a plynu.

Proto je lze nejsnadněji najít dokud jdou relativně mladí, tedy ve věku kolem 1 milionu let. To je ve srovnání s 4.5 miliardami let věku našeho Slunce opravdu krátké časové období.

Teleskop nebude ale hledat jen hnědé trpaslíky. Poskytne také kompletní inventuru prachových disků kolem blízkých hvězd ve kterých se rodí planety a najde srážející se galaxie, které vysílat více světla - hlavně infračerveného - než kterékoliv jiné galaxie ve vesmíru. Průzkum pořídí více než jeden milión snímků na kterých budou katalogizovány stovky milionů vesmírných objektů.

Tato mise má dokončit základní průzkum vesmíru na středních infračervených vlnových délkách a poskytnout tak obrovskou zásobu znalostí, které budou využívány po desetiletí. Podle tohoto katalogu budou vyhledávány například i cíle pro pozorování budoucím infračerveným Webbovým teleskopem.

Za dobu od objevu hnědých trpaslíků, která ještě nepřekročila desetiletí, astronomové dospěli k názoru, že nakonec tyto objekty mohou být daleko četnější než ostatní hvězdy, které vidíme na obloze. Je dokonce možné, že až 80% blízkých hvězd jsou trpaslíci, 10% procent jsou hvězdy typu Slunce a 10% procent hvězdy hmotnější než Slunce. Mezi trpaslíky je pak pravděpodobně stejné množství hnědých trpaslíků, jako je ostatních hvězd v okolí Slunce.Jde ovšem pouze o odhad, pravdou je, že skutečné množství hnědých trpaslíků, dalších, ještě menších sub trpaslíků a extra solárních planet není známé a velké oblasti oblohy zatím nejsou prozkoumány. A to je právě úlohou nové mise.

Zdroj: Astrobiology magazine, NASA JPL
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »