Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA úspěšně vypustila družici SWIFT

NASA úspěšně vypustila družici SWIFT

swift-launch-sm.jpg
NASA v sobotu ve 21:16 SEČ úspěšně vypustila družici SWIFT. Start se uskutečnil pomocí rakety Boeing Delta 2 ze startovacího komplexu 17A na mysu Canaveral. Asi 80 minut po startu byla družice úspěšně oddělena od druhého stupně rakety a úspěšně rozvinula své sluneční články.

NASA očekává, že družici se podaří ročně zaregistrovat a analyzovat více než 100 záblesků gama paprsků. Tyto záblesky jsou sice nejmocnější explozivní děje ve vesmíru, zároveň ale každý z nich trvá jen krátce, od několika málo milisekund po maximálně několik málo minut a nikdy se na stejném místě neopakují. Ve vesmíru se jich ale odehraje několik denně a SWIFT by jich mohl odhalit několik týdně.

Mezinárodní mise má pomoci rozřešit 35 let starou záhadu původu záblesků gama paprsků. Vědci nyní věří, že jejich exploze souvisí se vznikem černých děr, že jde o jakýsi jejich porodní výkřik.

Pro nalezení a sledování těchto záhadných záblesků nese SWIFT soupravu tří hlavních přístrojů. Burst Alert Telescope (BAT), přístroj zkonstruovaný ke zjištění a lokalizaci záblesků. Ty má zjistit a zaměřit nejpozději do 20 sekund. Družice se zároveň co nejrychleji natočí do směru odkud záření přichází a zaměří na to místo palubní rentgenový teleskop (XRT) a ultrafialově-optický teleskop (UVOT), které mají mnohem užší zorné pole. Právě tyto dalekohledy budou studovat dosvit výbuchu. Zároveň budou k místu záblesku naváděny pozemní dalekohledy a pozorování z kosmu i ze Země tak budou moci být později kombinována. Dosvit záblesků může trvat v rentgenové, optické i radiové oblasti po dobu několika hodin až týdnů a poskytne detailní informace o ději který v kosmu proběhl.

Mise SWIFT má operační centrum na universitní půdě, v Pensylvánské státní universitě. Na mezinárodní úrovni se na ní ale podílí řada partnerů, od amerických NASA Goddard Space Flight Center, přes General Dynamics, Penn State University, Los Alamos National Laboratory a Sonoma State University, přes anglické Mullard Space Science Laboratory a University of Leicester, až po italské ASI-Malindi ground station, ASI Science Data Center a Brera Observatory.

Zdroj: http://www.nasa.gov/swift, http://swift.gsfc.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »