Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Před 40 roky lidé přestali létat na Měsíc
Vít Straka Vytisknout článek

Před 40 roky lidé přestali létat na Měsíc

E. Cernan na povrchu Měsíce u vlajky USA, v pozadí Země. Autor: NASA
E. Cernan na povrchu Měsíce u vlajky USA, v pozadí Země.
Autor: NASA
V pátek. 7. prosince 2012 si připomeneme 40. výročí startu americké pilotované výpravy Apollo 17, jejíž posádka se stala dosud posledními lidmi, kteří kráčeli po povrchu Měsíce. Program Apollo touto výpravou ještě neskončil, ale lety lidí na Měsíc ano. Astronauté od té doby létají jen na nízkou oběžnou dráhu kolem Země. Výprava Apollo 17 je však velmi zajímavá konkrétně pro náš národ, protože její velitel Eugene Cernan uctil své kořeny a na povrch Měsíce s sebou vzal československou vlajku. A kdy se lidé na Měsíc zase vrátí?

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 176 ze 7. 12. 2012

„Jsem přesvědčen, že tento národ si může vytýčit za cíl, že ještě před koncem tohoto desetiletí uskuteční přistání člověka na Měsíci a zajistí jeho bezpečný návrat na Zemi.“ Těmito slovy udal 25. května 1961 americký prezident J. F. Kennedy budoucí kurz americké kosmonautiky v době, kdy měly USA pouze prvního astronauta. V té době však šlo o důležité „bitevní pole“ studené války, protože SSSR získal krátce předtím prvenství první umělé družice i prvního člověka ve vesmíru.

I přes počáteční katastrofu, když v lednu 1967 při rutinním testu na Zemi uhořela v kabině Apollo 1 celá tříčlenná posádka, se projekt letu lidí na Měsíc začal rozbíhat a pouhého 2 a půl roku po havárii, 21. července 1969, hlásil Neil Armstrong z povrchu Měsíce v nejsledovanějším televizním přenosu v dějinách lidstva o „malém krůčku pro člověka, ale obrovském skoku pro lidstvo.“

Po úspěchu Apolla 11 a porážce Sovětského svazu v závodu o dobytí Měsíce na jeho povrchu přistálo ještě pět expedic, každá s dvoučlennou osádkou výsadkového modulu, po Měsíci se tak celkem prošlo 12 amerických astronautů (dnes je naživu osm mužů).

Po škrtnutí výprav Apollo 18, 19 a 20 z finančních důvodů se posledním přistáním člověka na Měsíci stala mise Apollo 17, která se uskutečnila ve dnech 7. – 19. prosince 1972. Start z kosmodromu na Floridě proběhl v 06:33 SEČ, posádku lodě tvořili velitel Eugene Cernan, pilot mateřské lodi Ronald Evans a pilot lunárního modulu Harrison Schmitt, první a dosud jediný vědec na povrchu Měsíce.

11. prosince se výsadkový modul se Cernanem a Schmittem na oběžné dráze kolem Měsíce oddělil od mateřské lodi a o několik hodin později přistál na Měsíci v oblasti Moře jasu. Po 75 hodinách na povrchu Měsíce a třech výstupech z modulu o celkové délce 22 hodin se astronauti vrátili k mateřské lodi na oběžné dráze Měsíce. Na konci třetího výstupu na měsíční povrch se velitel Cernan stal posledním člověkem, který se procházel po Měsíci. „… teď, když opouštíme Měsíc, odlétáme tak, jak jsme sem přišli a jak se s pomocí Boží navrátíme domů – v míru a naději pro celé lidstvo,“ řekl před návratem do výsadkového modulu.

Vlajka ČSSR na povrchu Měsíce

E. Cernan při návštěvě ČR v roce 2008. Autor: ČAS.
E. Cernan při návštěvě ČR v roce 2008.
Autor: ČAS.
Málokdo ví, že Cernan, pro kterého byla mise Apollo 17 třetím a posledním kosmickým letem, má prarodiče z Československa, jehož vlajku měl s sebou na povrchu Měsíce. Rodiče jeho otce, Štefan a Anna Čerňanovi, se roku 1903 přestěhovali z Vysoké nad Kysucou do Chicaga v USA. Zde se jim narodil syn Andrew, který se později oženil s dívkou českého původu Rozálií Cihlářovou, tato dvojice se později stala rodiči velitele Apolla 17 Eugena Cernana, který přišel na svět roku 1934 a dodnes žije v USA.

Československá vlajka, kterou měl Cernan s sebou na povrchu Měsíce, se dnes nachází zarámovaná v kopuli největšího dalekohledu v ČR na observatoři Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově a v rámci prohlídek pro veřejnost od května do září a školních exkurzí je jí možno spatřit (http://www.asu.cas.cz/prohlidky-pro-verejnost). Za povšimnutí stojí rovněž to, že vlajka naší země letěla vesmírem i na palubě legendárního Apolla 13, jehož velitel James Lovell se také může pochlubit předky z naší krásné vlasti.

Kdy se lidé vrátí na Měsíc?

Návrat amerických astronautů na Měsíc byl jedním z cílů ambiciózního programu Constellation, v rámci kterého NASA počítala s novou lodí Orion a raketami Ares, projekt byl však zrušen začátkem roku 2010 prezidentem Obamou. Některé body programu si však současný administrátor NASA Charles Bolden prosadil, loď Orion byla vzkříšena a svůj premiérový let má absolvovat již za dva roky. Astronauté se v ní poprvé proletí kolem roku 2020 a posléze je má loď dopravit zpět na Měsíc, k některému asteroidu a snad jednou i na Mars. USA také počítá s vývojem nové superrakety SLS.

Zájem o přistání astronautů na Měsíci již veřejně projevila i Čína.

Od počátku nového tisíciletí se Měsíc těší opět vzrůstajícímu zájmu bezpilotních sond z USA, Číny, Japonska nebo Indie. Na jeho povrchu jimi byly například potvrzena pravděpodobná ložiska vodního ledu v polárních oblastech Měsíce.

Program Apollo trval osm let, představoval 9 letů pilotovaných lodí k Měsíci (6 přistání se dvěma astronauty a 3 oblety, z toho 1 havárie), po posledním přistání na Měsíci stál 19 408 134 000 dolarů, na Zemi bylo přivezeno 382 kg měsíční horniny.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Apollo 17 na Malé encyklopedii kosmonautiky
[2] E. Cernan na české wikipedii
[3] Program Apollo na webu NASA
[4] Reportáž z návštěvy E. Cernana v ČR roku 2008

Tiskové prohlášení ke stažení:
[1] Formát DOC
[2] Formát PDF

Vít Straka
Astronautická sekce České astronomické společnosti
E-mail: vitek.straka@seznam.cz
Tel.: 777 572 979




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Tiskové prohlášení, Apollo


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »