Před padesáti roky tragicky zemřela posádka první pilotované mise amerického lunárního programu Apollo

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i.
číslo 233 z 25. 1. 2017.

„Věřím, že tento národ si může vytýčit za cíl přistání člověka na Měsíci…“

Plán americké kosmonautiky dosáhnout Měsíce vyhlásil tehdejší americký president John F. Kennedy již v květnu 1961, těsně po kosmickém letu prvního člověka, sovětského kosmonauta Jurije Gagarina a více než půl roku před prvním orbitálním letem amerického kosmonauta Johna Glenna.

Video: Projev prezidenta Kennedyho
(zapněte si české titulky)

Po prvních startech v programech Mercury a Gemini přišla na počátku roku 1967 na řadu příprava měsíčních misí programu Apollo. Nejdříve měla být vyzkoušena technika na oběžné dráze kolem Země, kosmonauté se měli naučit ovládat novou složitou techniku a přístroje, technici a manažeři NASA a stovek dalších amerických firem se museli naučit vzájemně efektivně, rychle a přesně spolupracovat a komunikovat. I přes problémy a nedostatky postupovaly práce, jejichž cílem měl být start první kosmické lodě Apollo s posádkou, rychle dopředu.

Krátce potom, co byla oficiálně jmenovaná, zahájila počátkem května 1966 výcvik hlavní posádka plánovaného prvního letu programu Apollo. Velitelem mise, označované v té době AS-204 (pojmenování Apollo 1, které posádka neoficiálně používala, jí bylo uděleno až posmrtně), byl čtyřicetiletý podplukovník amerických leteckých sil Virgil “Gus" Grissom, veterán již dvou kosmických výprav – v roce 1961 absolvoval druhý americký suborbitální let v kabině Mercury a v roce 1965 velel výpravě Gemini 3. Pilotem byl třicetišestiletý podplukovník amerických leteckých sil Edward H. White. Ten měl za sebou již výpravu Gemini 4, během které se v roce 1965 stal prvním Američanem, který se pohyboval ve volném kosmickém prostoru. Poprvé do vesmíru měl vzlétnout třetí člen posádky – jedenatřicetiletý poručík amerického námořnictva Roger B. Chaffee. Novou kabinu Apollo měla na oběžnou dráhu kolem Země vynést nosná raketa Saturn 1B, jejíž start byl naplánován na 21. února 1967. Během mise AS-204, respektive Apollo 1, měly být vyzkoušeny všechny důležité komponenty kosmické lodě, otestovány navigační postupy, manévrovací systémy, palubní počítače a motory.

„Pokud se posádka vrátí živá, bude mise úspěšná.“

Do startu ale zatím zbývalo ještě několik měsíců a posádka společně s některými manažery NASA stále častěji a hlasitěji upozorňovala na skutečnost, že velitelská kabina Apollo, kterou stavěla společnost North American Aviation, neodpovídá přísným bezpečnostním požadavkům. Spěch, který vycházel z „povinnosti“ dodržet termín presidenta Kennedyho dostat se na Měsíc do konce desetiletí, způsoboval čím dál tím větší množství chyb při přípravě stroje, přibývalo dostatečně neprověřených změn a technických nedostatků.

Největším odpůrcem spěchu a z něj vyplývajících problémů byl velitel Virgil Grissom. Opakovaně a čím dál tím důrazněji upozorňoval na problémy, které s velitelským modulem Apollo jsou. Po jedné rozepři nazval velitelskou kabinu „kýblem šroubů“, jindy připíchnul na vstupní dveře trenažéru kabiny citron, jako symbol svého rozhořčení. Dlouho, ale bohužel neúspěšně, se snažil přimět zodpovědné pracovníky k odstranění velkého množství hořlavých potahů z interiéru kabiny. Šlo především o textilie velcro (u nás známé jako suchý zip) a nylon. Při jednom z rozhovorů s novináři pronesl i větu, která jeho rozčarování dokumentuje asi nejvýstižněji – „Pokud se posádka vrátí živá, bude mise úspěšná.“

„Požár v kabině! Je tady ošklivý oheň!“

Na odpoledne v pátek 27. ledna 1967 byl na startovacím komplexu 34 na Cape Canaveral Air Force Station naplánován kompletní nácvik startu. Kabina, dlouho již usazená na špici zatím nenatankované nosné rakety Saturn 1B, je naplněna čistě kyslíkovou atmosférou, natlakovanou na 110% okolního atmosférického tlaku. Posádka Grissom, White a Chaffee je usazena ve svých křeslech, plánovaná 3,5 hodinová zkouška může začít.

Od samého počátku se všichni potýkali s problémy. Posádka si stěžovala na nepříjemný zápach v kabině, vycházející z klimatizačního systému lodě. Ale mnohem větší problémy byly s komunikací. Vše vyvrcholilo v 18 hodin 31 minut, kdy se z kabiny ozval zoufalý výkřik Rogera Chaffeeho - „Požár v kabině! Je tady ošklivý oheň!“. Nejspíše zajiskření některého z prodřených kabelů způsobilo prudký požár v kabině naplněné čistým kyslíkem. I když se posádka pokusila otevřít vstupní průlez, neměla sebemenší šanci se z kabiny dostat ven. Složité otevírání dveří trvalo při výcviku minimálně 60 sekund, tolik času trojice v kabině naplněné hořlavými umělými textiliemi a čistým kyslíkem neměla… Za pouhých 14 sekund po prvním zvolání se spojení s kabinou přerušilo, všichni muži uvnitř upadají pravděpodobně do bezvědomí. Za další dvě sekundy již tlak uvnitř kabiny dosáhl až 275 % tlaku atmosférického a stěna kabiny praskla. Přitom byly toxickými spalinami, valícími se zevnitř kabiny, zasaženi technici v těsné blízkosti kabiny, kteří se snažili posádku vyprostit. Teprve po zhruba 5 minutách se technikům podařilo vypáčit dveře vstupního průlezu. V té době již došlo k samovolnému uhasnutí požáru, který strávil veškerý kyslík ze systému kabiny a spálil všechny hořlavé textilie a předměty uvnitř velitelského modulu. Po sedmi minutách přijel první tým hasičů, po 12 minutách přiběhli první lékaři. A až po dlouhých 13 hodinách mohli záchranáři vyzvednout ze zničené kabiny ohořelá těla všech tří kosmonautů.

Vyšetřování tragédie, které se rozběhlo hned v následujících dnech, potvrdilo, že nejpravděpodobnější příčinou požáru byla poškozená izolace kabelu poblíž vstupního otvoru, která způsobila zajiskření a vznícení kyslíku a hořlavých materiálů v kabině. Hlavní příčinou smrti kosmonautů bylo rychlé udušení toxickými plyny z hoření. Následky popálení byly až druhotné.

Mezi nejvýznamnější opatření, která byla po smrti posádky Apollo 1 učiněna, patřila především náhrada všech hořlavých materiálů (nylon, velcro) uvnitř kabiny za nehořlavou textilii beta (skelné vlákno potažené teflonem) – tak jak to chtěl už předtím Virgil Grissom. Dále byly provedeny změny v systému otevírání vstupního průlezu, který půjde pro příště otevřít do maximálně 30 sekund nebo rovnou odstřelit. A velice nebezpečná kyslíková atmosféra velitelské kabiny bude v předstartovní a předorbitální fázi vzletu nahrazena směsí 60 % kyslíku a 40 % dusíku.

„Dobývání vesmíru stojí za to, aby člověk riskoval život.“

Změny provedené v kabině, na nosné raketě i na startovací rampě, ale i změny technologických a rozhodovacích postupů, měly zabezpečit, že se už nikdy nebude opakovat tragédie, která potkala posádku kosmické lodě Apollo 1. Je možné, spíše pravděpodobné, že pokud by nebyly provedeny důležité změny a úpravy po smrti kosmonautů z Apolla 1, tak by se podobná nehoda stala někdy později, možná přímo během letu k Měsíci.

Grissom, White a Chaffee tak svým nemalým dílem přispěli k tomu, že se o pouhé dva a půl roku později mohl projít první člověk po měsíčním povrchu. Tím byl v červenci 1969 Neil Armstrong. Ale pokud by Virgil Grissom nezemřel v ohnivém infernu kabiny Apolla 1, byla velká pravděpodobnost, že by právě on byl prvním pozemšťanem, který otiskl svojí stopu do měsíčního prachu. Smutně a prorocky tak zní Grissomova slova, která řekl v roce 1965: „Jestliže zahyneme, ať se s tím lidé smíří. Děláme riskantní povolání. Dobývání vesmíru stojí za to, aby člověk riskoval život.“

Kontakty a další informace

Milan Halousek
Předseda Astronautické sekce ČAS a pracovník České kosmické kanceláře
Tel: +420 602 153 564
Email: halousek@czechspace.cz

Pavel Suchan
Tiskový tajemník České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR
Tel: +420 737 322 815
E-mail: suchan@astro.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Wikipedia: Apollo 1
[2] Kosmonautix.cz: Kritické momenty kosmonautiky
[3] Tisková prohlášení České astronomické společnosti