Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  První snímek hvězdy a objektů v pozadí pořízený pomocí JWST

První snímek hvězdy a objektů v pozadí pořízený pomocí JWST

První zkušební snímek hvězdy 2MASS J17554042+6551277 pořídil JWST 16. března 2022
Autor: NASA/STScI

Nový kosmický teleskop JWST (James Webb Space Telescope), který vznikl ve spolupráci americké NASA, evropské ESA a Kanadské vesmírné agentury, doslova zíral 16. března 2022 do vzdáleného vesmíru a prokázal perfektní vidění: pořídil ostrý snímek daleké hvězdy 2MASS J17554042+6551277 obklopené tisícovkami prastarých galaxií. Vědecký tým dalekohledu očekává, že jeho optika a vědecké přístroje budou schopny splnit plánované vědecké cíle.

Snímek z JWST uvolněný ve středu 16. 3. 2022 je jen testovací snímek, nikoli součást vědeckých pozorování. Ukazuje, jak funguje jeho 18 šestiúhelníkových zrcadel pracujících společně za účelem pořízení jediného sloučeného obrazu. Dalekohled se nachází ve vzdálenosti 1,6 miliónu kilometrů daleko od Země. Vedoucí pracovníci prohlásili, že dalekohled pracuje lépe, než se očekávalo.

Před měsícem NASA zaměřila vesmírný teleskop na mnohem bližší hvězdu (ze souhvězdí Velké medvědice) a získala 18 oddělených snímků z jednotlivých segmentů zrcadla.

Vědci prohlásili, že se jim doslova zatočila hlava, když se podívali na nejnovější zkušební fotografii, která dorazila z JWST. Tento testovací snímek byl zaměřený na hvězdu v souhvězdí Draka, která je téměř 100krát slabší než hvězdy, které můžeme pozorovat pouhým okem. Nachází se ve vzdálenosti asi 2 000 světelných roků od Země (světelný rok je přibližně 9,5 biliónu kilometrů). Poté následovalo seřízení optiky dalekohledu.

Červený a perfektně ostrý obraz hvězdy obklopený paprsky utváří tvar zrcadel dalekohledu a držák jeho sekundárního zrcadla. Ovšem tu největší pozornost si ukrajuje okolí hvězdy. „Nemůžeme si pomoci, ale spatřit tyto tisíce galaxií v pozadí, to je opravdu něco úžasného,“ říká Jane Rigby, vědecká pracovnice projektu Webbova teleskopu.

Tyto galaxie jsou několik miliard roků staré. Astronomové dokonce doufají, že Webbův teleskop bude schopen nahlížet tak daleko a zpět v čase, že zobrazí objekty v podobě, jak vypadaly pouze „několik stovek miliónů roků po Velkém třesku,“ dodává Jane Rigby.

První vědecké fotografie nebudou pořízeny dříve než koncem června nebo počátkem července tohoto roku.

Před více než 20 roky jsme začali konstruovat nejvýkonnější kosmický dalekohled, jaký byl kdy vypuštěn do vesmíru, a přistoupili jsme k odvážné konstrukci optiky ke splnění náročných vědeckých cílů,“ říká Thomas Zurbuchen, pomocný ředitel vědeckých misí NASA.

Webbův teleskop v hodnotě 10 miliard amerických dolarů – který je následovníkem téměř 32 let starého Hubbleova vesmírného teleskopu – byl vypuštěn pomocí rakety Ariane 5 v prosinci 2021 a plánované polohy v okolí libračního bodu L2 soustavy Slunce-Země dosáhl v lednu 2022.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězda 2MASS J17554042+6551277, Zkušební snímek, Jwst


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »