Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Saturnův měsíc Titan je „zralý“ na výsadek dronů

Saturnův měsíc Titan je „zralý“ na výsadek dronů

Osmivrtulový dron (Dragonfly) by byl vhodný k výzkumu Titanu
Autor: APL/Michael Carroll

Se svojí hustou a na uhlovodíky bohatou atmosférou je Titan předmětem zájmu již několik desetiletí. A s úspěchem mise Cassini-Huygens, která začala zkoumat planetu Saturn a její soustavu měsíců v roce 2004, existuje „na stole“ mnoho návrhů na realizaci pokračujících misí, které by se měly zaměřit na výzkum povrchu Titanu a jeho metanových jezer mnohem podrobněji.

Výzvy, které současně vedou k některým poměrně neobvyklým myšlenkám, pokrývají široký okruh od balónů a přistávacích modulů až k létajícím dronům a ponorkám. Novinkou je návrh létajícího dronu, navrženého výzkumníky NASA’s JHUAPL, který vypadá velmi odvážně. Tento osmivrtulový létající prostředek bude schopen vertikálního startu a přistání (vertical-takeoff and landing, VTOL), umožňující v příštích desetiletích výzkum atmosféry i povrchu měsíce Titan.

Koncept této mise byl navržen vědeckým týmem, jehož vedoucí byla Elizabeth Turtle, astronomka z NASA’s Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHUAPL). V únoru letošního roku byl koncept mise představen v rámci pracovního semináře „Planetary Science Vision 2050 Workshop“ a znovu v březnu na 48. konferenci Lunar and Planetary Science Conference in The Woodlands, Texas.

Takováto mise, jak objasnila Elizabeth Turtle, přichází v pravý čas a je nezbytná. Nejen proto, aby byla zkonstruována na základě mnoha nedávno vyvinutých robotických sond (jako je například rover Curiosity nebo kosmická sonda Cassini). Na Titanu není nedostatek příležitostí pro vědecký výzkum. Elizabeth Turtle pokračuje: „Oceán na Titanu je prostředí s unikátním vývojem, který je bohatý na složité organické chemické látky vyskytující se rovněž v jeho atmosféře i na povrchu. Tato kombinace dělá z Titanu obzvlášť dobrý cíl pro výzkum obyvatelnosti těles. Jednou z největších otázek týkajících se vývoje života je, jak chemické interakce vedly k biologickým procesům. Experimenty v prebiotické chemii probíhají na Titanu po mnoho miliónů roků – na časové škále, kterou není možné napodobit v laboratoři – a výsledky těchto experimentů mohou být na místě studovány.“

Sestava balónu a létajícího dronu k výzkumu Titanu Autor: NASA/STMD
Sestava balónu a létajícího dronu k výzkumu Titanu
Autor: NASA/STMD
Návrh je založen z části na předchozích úvahách o výzkumu, jako je Campaign Strategy Working Group (CSWG) on Prebiotic Chemistry in the Outer Solar System (strategická kampaň pracovní skupiny pro prebiotickou chemii ve vnějších oblastech Sluneční soustavy). Tento průzkum zdůrazňuje, že pohybující se vzdušné prostředky (vzducholoď či balón) by byly docela vhodné k výzkumu Titanu. Titan je dalším známým tělesem kromě Země, které má hustou dusíkatou atmosféru – čtyřikrát hustější než pozemská – avšak jeho gravitace dosahuje přibližně 1/7 zemské přitažlivosti.

Avšak balóny a vzducholodě nejsou schopné studovat metanová jezera na Titanu, která jsou jedním z nejnapínavějších lákadel, pokud se týká výzkumu prebiotické chemie. A co více, atmosférické létající prostředky nejsou schopny uskutečnit chemickou analýzu přímo na povrchu (in-situ), jak to uskutečňovaly pojízdné laboratoře na Marsu (Spirit, Opportunity a Curiosity).

Pro nadzemní výzkum Titanu bylo zvažováno několik odlišných metod (vrtulníky, různé typy balónů, vzducholodi),“ říká Elizabeth Turtle. „Létající vážka má výhodu v současné době vyvíjeného letounu s větším počtem rotorů umožňující přemísťování z místa na místo a přistání na povrchu s důmyslným vědeckým vybavením. Protože létající vážka (Dragonfly) bude schopná se přemísťovat na velké vzdálenosti – několik desítek kilometrů najednou a až několik stovek kilometrů za celou misi – bude schopna uskutečnit měření na četných místech s velmi odlišným geologickým vývojem.“

Na 48. konferenci Lunar and Planetary Science Conference byl oficiálně představen koncept „Dragonfly“ (létající vážka), který je tak nazýván pro podobu s vrtulníkem k provádění jak atmosférických výzkumů, tak i ke studiu povrchu. Tento dopravní prostředek se čtyřmi rotory, jak bylo argumentováno, by byl schopen využít hustou atmosféru Titanu a nízkou gravitaci k získání vzorků a určit složení povrchu na několika různých geologických lokalitách.

Umělecká představa flotily dronů k výzkumu Titanu Autor: APL/Michael Carroll
Umělecká představa flotily dronů k výzkumu Titanu
Autor: APL/Michael Carroll
V posledním návrhu obsahuje Dragonfly osm rotorů (po dvou umístěných v každém z jeho čtyř rohů) k dosažení a udržení letu. Velmi podobně jako Curiosity a připravovaný rover Mars 2020 bude Dragonfly poháněn radioizotopovým termoelektrickým generátorem MMRTG (Multimission Radioisotope Thermoelectric Generator). Tento systém využívá teplo generované při rozpadu plutonia-238 k výrobě elektrické energie, což může udržovat automatickou misi v provozu po dobu několika let.

A nyní je ta správná doba,“ říká Elizabeth Turtle. „Můžeme stavět na tom, co jsme se dozvěděli na základě výzkumu realizovaném dvojicí sond Cassini-Huygens a uskutečnit další krok při výzkumu Saturnova měsíce Titan.“

V současné době NASA’s Jet Propulsion Laboratory vyvíjí podobný koncept známý jako Mars Helicopter pro použití k výzkumu planety Mars. Předpokládá se, že tento atmosférický dron bude vypuštěn společně s pojízdnou laboratoří Mars 2020. V tomto případě navrhovaná koncepce počítá s dvojicí souosých rotujících vrtulí, které budou poskytovat nejlepší poměr tahu k hmotnosti v řídké atmosféře Marsu.

Pokud NASA vybere projekt Dragonfly k výzkumu Titanu, sonda by mohla být připravena ke startu v polovině příštího desetiletí a v dalším desetiletí může dosáhnout svého cíle. Data získaná kosmickou sondou Cassini poskytnou informace o vhodných místech k přistání. Jakmile Dragonfly přistane, bude schopen oblast detailně prozkoumat. Následně se může vznést do vzduchu a zkoumanou oblast z výšky zmapovat. Poté může přistát na stejném místě a pokračovat v průzkumu, nebo naopak přistát v další zajímavé lokalitě. Předpokládá se vyslání několika exemplářů létajících dronů k zajištění komplexního průzkumu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] nbcnews.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dragonfly, Saturnův měsíc Titan


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »