Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sluneční plachetnice je připravena k letu

Sluneční plachetnice je připravena k letu

solas_ps_203long.jpg
Odpočítávání ke startu soukromé orbitální mise Cosmos 1, první řiditelné sluneční plachetnice, začalo.

Vypuštění této kosmické mise proběhne z ponořené ruské ponorky v Barentsově moři. Start se předpokládá už na 1.března 2005. Nosnou raketou bude ruská balistická střela vyřazená z vojenského použití a upravená na vynášení družic na nízkou oběžnou dráhu.

Celý projekt uskutečňuje The Planetary Society, veřejná společnost se sídlem v Pasadeně, Kalifornie. Let bude velkou měrou financován společností Cosmos Studios, sídlící v Ithace, stát New York.

Louis Friedman, výkonný ředitel Planetary Society a projektový ředitel mise Cosmos 1 v k tomu řekl, že k letu vedla dlouhá cesta a čtyřletý vývoj vlastní družice. Hlavním Cosmosu 1 je poprvé uskutečnit a v praxi ověřit řízený let kosmické lodi poháněné jen tlakem fotonů slunečního světla.

solas2_ps_203.jpg
Nad vývojem letové kontroly a potřebného softwaru měl dohled Institut kosmického výzkumu (IKI) v Moskvě a stavbu vlastní sondy provedl NPO Lavochkin, jedna z největších ruských leteckých společností. Američtí konzultanti poskytli další součásti, včetně palubní kamery postavené firmou Malin Space Science Systems ze San Diega, Kalifornie. Tato kamera bude společně s další, ruskou kamerou, snímat obrazy ze Země a chování plachet v kosmu.

Startovací okno Cosmosu 1 trvá od 1.března do 7.dubna 2005. Aktuální datum startu bude nakonec určeno ruským vojenským námořnictvem, ovšem předpokládá se start hned v první den startovacího okna. Oznámené datum se totiž shoduje s narozeninami Carla Sagana, spoluzakladatele Planetary Society. Sagan byl dokonce jejím prezidentem a to až do své smrti v roce 1996. Letos by se Sagan dožil 70 let.

Jakmile bude sluneční plachetnice na oběžné dráze Země, rozvine se soubor 8 trojúhelníkových plachet, které se napnou nafukovacími trubicemi. Za týden po startu, ve druhém týdnu trvání mise, začne zkouška řízeného letu. Cosmos 1 není postaven pro dlouho trvající let, ale jeho mise by mohla trvat týdny až měsíce. Síť kontrolních stanic, stejně jako na palubě umístěná zařízení budou kontrolovat a měřit stav kosmického plavidla, včetně výsledku tlaku slunečního záření na plachty sondy. Ta by díky slunečnímu větru měla měnit dráhu a rychlost. Podle místních pozorovacích podmínek uvidí pozorovatelé z povrchu Země první řiditelnou sluneční plachetnici jako velmi jasný objekt, jehož jas může být srovnatelný až s úplňkem, přestože to pořád bude jenom světelný bod. Sluneční plachetnice by měly v budoucnosti sledovat a kontrolovat kosmické počasí nebo možná dokonce umožnit nízko rozpočtové lety k Měsíci nebo Marsu, financované ze soukromých zdrojů. Kompletní mise Cosmos 1 nebude stát ani 4 miliony USD.

Podle: Space.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »