Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Umělá inteligence směřuje do kosmu

Umělá inteligence směřuje do kosmu

hal.jpg
Software z NASA Ames umožní bezobslužné testování systémů přímo v kosmu. Softwarového doktora, sofistikovaný program se zabudovanou umělou inteligencí, pojmenovali Livingstone a ke družici E0-1, kroužící na oběžné dráze okolo Země, poslali k otestování již jeho druhou verzi (LV2).

Vědci z NASA nedávno úspěšně vyslali software vybavený umělou inteligenci (AI) k družici na oběžné dráze, aby otestovali schopnost tohoto software najít a analyzovat chyby v systémech kosmického plavidla, tedy operaci běžně docela problematickou i na Zemi, natož v kosmu.

Program samostatně prověřil, zjistil a diagnostikoval nasimulované selhání přístrojů a systémů družice Earth Observing One (E0-1). Ta byla vypuštěna na oběžnou dráhu v listopadu 2000, jako letový test nových technologií a technik uvažovaných NASA pro redukci nákladů na zkoumání Země, Marsu a měsíců. Nový software má mít schopnost samostatně odstraňovat závady robotických systémů fungujících daleko od Země.

Program Livingstone tak dává sondám šanci na zotavení systémů po vzniku chyby a má tím chránit investice NASA v kosmu i umožnit splnění plánovaných cílů kosmických misí. Livingstone 2 monitoruje činnost ostatního software a hardware sondy a porovnává je s počítačovým modelem jak by měly systémy pracovat. Pokud se chování systému liší od modelu, pak LV2 "logicky uvažuje", hledá příčinu tohoto rozdílu a sděluje letové kontrole návrh toho, co by mohlo být špatně.

Vědci navrhli LV2 jako softwarový, logicky uvažující modul nezávislý na počítačovém modelu konkrétního kosmického plavidla. Pro použití na další družici, tak mohou inženýři použít velkou část systémového modelu vytvořeného pro předchozí kosmické plavidlo. Model může být zákaznicky přizpůsoben pro soubor hledaných a identifikovaných rozdílů, protože mnoho kosmických plavidel běžně užívá shodné součástky, jako armatury, vypínače a senzory, které mají stejné nebo podobné vzory chování. Experimenty s LV2 na družici E0- 1 byly úspěšné.

Vývojáři programu cítí, že softwarový diagnostický nástroj by mohl být použit k nalezení chyb v robotech nebo samohybných sondách zkoumajících Mars nebo další planety. Lidské posádky také budou potřebovat automatické nástroje typu software Livingstone k tomu aby identifikoval problémy kosmických plavidel co nejdříve a udělat okamžité opravy.

Vědci předpovídají, že software Livingstone a jeho následníci najdou rozšířené použití v NASA, v leteckém průmyslu i v dalších podnicích, kde se neustále zvyšuje vybavení i složitost použitého software. I když zatím určitě nebude soutěžit s lidmi podobně jako HAL 9000 ze známého románu Arthura C. Clarka - 2001, vesmírná odysea, určitě bude pomáhat.

Informace o družici EO-1 najdete na: http://eo1.gsfc.nasa.gov/

Informace o software Livingstone najdete na: http://ic.arc.nasa.gov/story.php?sid=193

Zdroj : NASA/AMES
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »