Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Vesmír pro lidstvo má zelenou

Vesmír pro lidstvo má zelenou

Umělecká představa mise Solar Orbiter, jejíž start je plánován na konec roku 2018 a která bude pozorovat Slunce z bezprostřední vzdálenosti. Akademie věd se podílí na vývoji a výrobě tří vědeckých přístrojů, které budou pracovat na palubě této sondy.
Autor: ESA.

Akademie věd  schválila nový program v rámci Strategie AV21, nazvaný „Vesmír pro lidstvo“. Programu se účastní několik ústavů Akademie věd, přičemž Astronomický ústav AV ČR je koordinátorem. V rámci projektu se pracovníci ústavu budou mimo jiné spolupodílet na realizaci několika významných kosmických sond Evropské kosmické agentury ESA.

Svět vstoupil do 21. století s dalekosáhlými plány dalšího zkoumání a postupného osvojování si kosmického prostoru.  Jasným signálem je program „Cosmic Vision 2015 – 2025“ Evropské kosmické agentury ESA (ČR se stala plnoprávným členem ESA v roce 2008) i program „Horizon 2020“ (sekce Space) Evropské komise v Bruselu. Přitom nejde zdaleka jen o čistě vědecký výzkum, ale o komplexní pojetí výzkumu s úzkými vazbami na průmysl a potřeby celé společnosti.

Zkoumání vzdáleného vesmíru se dnes neobejde bez vývoje a výroby špičkových technologií, které se umísťují na paluby kosmických družic. Aplikace kosmických technologií a rovněž výsledků výzkumu např. Slunce a celé Sluneční soustavy má obrovský praktický význam pro společnost, a proto je těmto tématům věnována celosvětová pozornost. Jen členství České republiky v agentuře ESA je kryto ročním příspěvkem ČR ve výši zhruba 15 milionů Eur a naše státní orgány právem očekávají přiměřenou návratnost jak v oblasti výzkumu, tak i v průmyslu. Ta je však podmíněna patřičnou motivací a aktivitou jak akademických subjektů (např. Akademie věd ČR, české univerzity), tak i průmyslových subjektů a špičkových vývojových laboratoří.

Umělecká představa sondy JUICE u Jupiteru. Sonda má odstartovat v roce 2022. Akademie věd se rovněž podílí na vývoji a výrobě jednoho z vědeckých přístrojů, který bude na palubě sondy. Autor: ESA.
Umělecká představa sondy JUICE u Jupiteru. Sonda má odstartovat v roce 2022. Akademie věd se rovněž podílí na vývoji a výrobě jednoho z vědeckých přístrojů, který bude na palubě sondy.
Autor: ESA.
Akademie věd ČR, dříve ČSAV, má bohatou tradici v účasti na kosmických aktivitách všeho druhu, od čistě vědeckých témat až po významné praktické aplikace. Za zmínku stojí např. návrh, stavba a příjem dat první československé umělé družice MAGION 1 a dalších družic této řady, široká spolupráce ČSAV v rámci programu Interkosmos, nebo vývoj a testy mikroakcelerometrů a převod finálního know-how do průmyslu. I tyto aktivity přispěly významnou měrou k přijetí České republiky do ESA. V současnosti se podílí několik ústavů Akademie věd ČR v úzké spolupráci s průmyslovými subjekty (české firmy nebo vývojové laboratoře) na vývoji a realizaci palubních přístrojů a jejich řídícího software. Tato činnost dalece přesahuje oblast základního výzkumu a ve svém výsledku významně přispívá k zapojení Česka do celoevropských aktivit výzkumu a dobývání kosmu. Na nejvyšší úrovni je celá aktivita řízena několika ministerstvy, která mají spolu s AV ČR zastoupení v Koordinační radě MD pro kosmické aktivity, což je vládou ustavený nejvyšší orgán pro tuto oblast. Vláda České republiky v poslední době jasně deklarovala, že považuje kosmický výzkum za strategickou prioritu.

Z konkrétních projektů zapojení AV ČR do programu ESA lze zmínit naši širokou účast na projektu Solar Orbiter, mise ke Slunci, jež má za cíl sledovat komplexní projevy sluneční aktivity v oblasti heliosféry s potenciálními vlivy na Zemi (zde je synergie s Kosmickým počasím jako jedním z témat Strategie AV21), příprava mise ExoMars k „rudé planetě“, účast na velké misi JUICE k měsícům planety Jupiter a v neposlední řadě i snaha podílet se aktivně na stavbě velkého kosmického rentgenového teleskopu s názvem Athena.

Akademie věd ČR je zapojena i do technické realizace projektu ESA Proba-3, což je technologická mise k ověření možností prostorové koordinace dvou nebo více satelitů na oběžné dráze kolem Země a v budoucnu i kolem dalších těles Sluneční soustavy. Naše instituce je rovněž zapojena do výzkumu zaměřeného na fyzické a psychické problémy kosmonautů během kosmických letů, významně se podílí i na družicovém projektu TARANIS francouzské kosmické agentury CNES a několika projektech Ruské kosmické agentury.

Kontakt a další informace

Prof. RNDr. Petr Heinzel, DrSc.
Vědecký pracovník Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR
Tel.: 323 620 233
Email: petr.heinzel@asu.cas.cz

Pavel Suchan
Tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR
Tel.: 737 322 815
Email: suchan@astro.cz

Řešitelé projektu: ASÚ, ÚFA‚ ÚFP, perspektivně další ústavy (ÚPT, PSÚ)



Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Astronomický ústav AV ČR, Akademie věd ČR, JUICE, Solar Orbiter


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »