Vyšetření mozků astronautů mohou pomoci nemocným lidem

Vesmírný let je pro lidský mozek velmi nepřirozený, stresující a matoucí podnik, protože je všechno najednou nějak jinak. Vnitřní ucho v beztíži tvrdí, že vlastník mozku padá, ale oči ukazují, že se vlastně nic kolem nehýbe. Nulová gravitace také způsobuje přemístění většího množství tělních tekutin do hlavy, což je tady na Zemi pro mozek signál toho, že se člověk nachází v poloze vzhůru nohama, v útrobách vesmírné stanice ale jakékoliv vyjádření směru ztrácí svůj smysl (hovoříme o místech, kde přijdete k večeři a kolem jídelního stolu je už plno … ale nevadí, vždycky si přece můžeme vzít jídlo na strop a konverzovat s ostatními pod sebou).

S příchodem večera se stmívá a člověk pociťuje přirozenou únavu, protože se blíží spánkový cyklus. Astronauti na ISS ovšem každý den takových soumraků zažívají 16, když vlétnou do zemského stínu. Jak vidno, pro lidské vědomí je zahájení vesmírné mise přechodem do úplně nové dimenze. Již v dobách počátků kosmonautiky v SSSR a USA se bralo jako naprosto normální, že po startu na oběžnou dráhu chvíli trvá, než si astronautův vestibulární systém zvykne na beztížný stav a jeho nositel se třeba i párkrát vyzvrací, postupem času se to už ani nehlásilo na Zemi. Po několika málo dnech si však mozek a tělo zvyknou a astronaut se pohybuje interiérem kosmického plavidla jako by tu byl doma.

Je to zajímavý důkaz flexibility našeho mozku, která člověku umožňuje přežít a vyvíjet se, mozek ale umí i těžit z předchozích zkušeností, u zkušených kosmonautů trvá adaptace na beztížný stav výrazně kratší dobu, než u nováčků, byť od jejich poslední mise už uběhla léta.

Je zcela evidentní, že dlouhodobý pobyt ve vesmíru způsobuje změny v lidském mozku, jenže jaké? Pokud chceme v budoucnu vysílat lidské posádky třeba k Marsu nebo i někam dál, musíme teď bezpodmínečně přijít na to, co to s těmi lidmi udělá.

S vůbec první studií, zkoumající změny v lidském mozku vlivem delšího pobytu ve vesmíru, přišli před nedávnem němečtí a belgičtí vědci. Jejich výzkum zahrnuje 16 astronautů, kandidátů 4 – 6 měsíčních expedic na stanici ISS, kteří před startem a po přistání absolvují snímkovací vyšetření mozku pomocí magnetické rezonance (bylo by krásné snímkovat postupné změny v nervových zapojeních i během letu, stanice ISS bohužel na toto není vybavena, jelikož magnetická rezonance je veliký, těžký a složitý přístroj, ISS disponuje maximálně ultrazvukem).

Sběr dat pro výsledek studie má skončit až za tři roky, nicméně první výsledky publikovali vědci už letos v květnu. Jde o analýzy neurologických změn u astronautů důležité pro budoucí meziplanetární expedice ale i pro pacienty s běžnými nemocemi tady dole na Zemi.

(První výsledky v kompletním znění možno stáhnout na tomto odkazu).

Například i klasické nevolnosti, závratě, poruchy rovnováhy bývají často způsobeny tím, že mozek si špatně vykládá informace, dodávané vestibulárními kanálky ve vnitřním uchu, stejně, jako když je zmaten po dosažení oběžné dráhy a vstupu do beztížného stavu.  

„Bylo by krásné, kdybychom u nemocných lidí měli k dispozici skeny mozku z doby, kdy byli ještě zdraví a pak pro porovnání snímky, pořízené po stanovení diagnózy, to je ovšem ideální případ, který nikdy nenastane,“ prohlásil vedoucí studie ‘Brain-DTI‘ profesor Floris Wyuts.

Podstatný závěr celé záležitosti dodává profesor jedním dechem: „Skeny mozků astronautů, pořízené magnetickou rezonancí, nám mohou ukázat, kde přesně hledat a léčit problémy u pacientů s neurologickými chorobami tady na Zemi.“

Nastává tady další případ, kdy medicínské pokusy u kosmonautů přinášejí celkově lepší poznání našeho organismu a přispívají lékařskému výzkumu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA 8. 10. 2015
[2] Poslední muž na Měsíci (kniha astronauta E. Cernana)