Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za prosinec 2020: Konjunkcia Jupitera a Saturnu

ČAM za prosinec 2020: Konjunkcia Jupitera a Saturnu

konjunkcia jupitera a saturnu
Autor: Martin Bazo

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2020 získal snímek „Konjunkcia Jupitera a Saturnu“, jehož autorem je Martin Bažo Konjunkce Jupitera a Saturnu. Tedy okamžik, kdy se k sobě planety na obloze přiblíží na nejmenší úhlovou vzdálenost. Vzhledem k tomu, že se planety pohybují ve velmi těsném rozmezí okolo ekliptiky, dochází k podobným setkáním poměrně často. Tato konjunkce však byla poměrně unikátní.

Plynní planetární obři i se svými měsíci se k sobě v prosinci roku 2020 na nebi přiblížili natolik, že se vešli i do zorného pole dalekohledů a na obloze téměř splynuli v jeden svítící „objekt“. Takovéto těsné přiblížení nastalo naposledy v roce 1623 a další nás čeká až v roce 2080. Ovšem konjunkce z roku 1623 byla obtížně pozorovatelná, byť již byl k dispozici astronomický dalekohled. Planety se totiž nacházely na denní obloze poblíž Slunce. A tak poslední velmi těsné a dobře pozorovatelné přiblížení těchto planet nastalo v roce 1226. Tehdy v Českém království vládl král Přemysl Otakar I.

Ovšem ta nejznámější konjunkce, dokonce třikrát se opakující, nastala v roce 7 před naším letopočtem a byla s velkou pravděpodobností onou „Hvězdou Betlémskou“ nad jesličkami.

V prosinci 2020 se planety přiblížily na vzdálenost 6 obloukových minut. Pro většinu pozorovatelů ve střední Evropě se ale schovávaly za tu řidší, tu hustší mraky. A tak astrofotografové vyjížděli do míst, kde se vytvořily v oblacích díry, jimiž bylo možno jev pozorovat a fotografovat.

Učinil tak i slovenský astrofotograf Martin Bažo, který svou fotografickou techniku vyvezl pod jasnou oblohu v Tatrách. Snímek, respektive snímky, pořídil, zpracoval a výslednou fotografii zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce. A v prosincovém kole tuto soutěž vyhrál.

U spodního okraje snímku nalezneme planetu Jupiter. Ta je známá zejména obřím atmosférickým vírem – Rudou skvrnou – podobným pozemskému hurikánu. Ovšem jeho rozměry přesahují dvakrát velikost planety Země a i stáří Rudé skvrny je obdivuhodné. Vzhledem ke skutečnosti, že ji pozorujeme již od chvíle, kdy ji lidstvo mohlo technicky zaznamenat, je její stáří minimálně 300 let. Bohužel nám ji snímek neukáže, neboť v době expozice byla těsně za východním obzorem planety.

Planeta je obklopena tzv. Galileovskými měsíci. Vlevo Callisto a blíže k planetě Ganymed, vpravo pak Europa. Měsíc Io je mezi námi a kotoučkem Jupitera a místo něho tušíme na povrchu planety jeho stín, poblíž středu kotoučku planety, poněkud východně, tedy vlevo.

I planetu Saturn nalezneme snadno podle prstenců, které ji obklopují. Vpravo v rovině prstenců, dále však od planety svítí její nejjasnější měsíc Titan. Vlevo od planety pak nalezneme i velmi slabě viditelné souputníky Dione, Thethys a Rheu (odspodu proti směru hodinových ručiček).

Na závěr bychom rádi Martinovi Bažovi poděkovali za hezký pohled nejen na konjunkci samotnou, ale i na svět obou jasných planet a jejich měsíčních rodin. A to nejen za porotce soutěže, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, ale jistě i za ostatní astronomy a milovníky oblohy. A přejeme hodně podobných snímků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: strbske pleso

Datum pořízení: 20.12.2020

Optika: sw200/100

Montáž: eq5

Snímač: zwo asi290mc

Popis:

tohtorocna konjunkcia jupitera a saturnu kedze bolo inverzne pocasie musel som cestova do hor.

 

Zpracování:

2x video autostakert, registax , ps 1. jupiter a saturn 2. mesiace

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Jupiter, Saturn, Konjunkce Jupiteru se Saturn, ČAM


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »