Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  České fotografie Astronomickým snímkem dne

České fotografie Astronomickým snímkem dne

Kalendář snímků dne
Kalendář snímků dne
Každý den můžete najít na stránkách NASA novou fotografii na téma vesmír. Je to velmi navštěvovaná rubrika a pro autory fotografií je pocta být vybrán. Podařilo se to také českým astrofotografům. NASA vybrala už pět snímků pořízených českými autory.

NASA začala Astronomický snímek dne vydávat 16. června 1995. Z anglického názvu Astronomy Picture of the Day vznikla zkratka APOD, pod kterou je rubrika známa také u nás. Založili ji dva astrofyzici Robert J. Nemiroff a Jerry T. Bonnell z Goddardova centra vesmírných letů patřícího pod NASA. Od doby vzniku rubriky bylo publikováno skoro 5000 snímků a najdete mezi nimi skutečně širokou paletu fotografií, schémat a historických snímků. Objekty blízkého i vzdáleného vesmíru, úkazy na obloze, kosmická technika, dalekohledy, Země, ale i titulní stránka novin. To vše si můžete prolistovat v kalendáři, který je dostupný pro každý měsíc.

Odborný popis i v češtině Hodnota vybraných snímků spočívá také v tom, že jsou okomentovány profesionálním astronomem. Fotografie je vysvětlena a uvedena do souvislostí. Pro toho, kdo neumí anglicky (nebo se mu jen nechce text překládat), existuje skvělá služba České astronomické společnosti. Na serveru www.astro.cz najdete od 1. dubna 1999 každý den české překlady Astronomického snímku dne. Ty připravuje Ing. Josef Chlachula, který od druhé poloviny devadesátých let žije v USA.

Pojďme se podívat, jaké snímky pořízené českými autory už byly titulem Astronomický snímek dne poctěny.

Přelet bolidu nad severní Moravou
Přelet bolidu nad severní Moravou
Přelet bolidu První český snímek byl vybrán 19. února 1999. Byl pořízen širokoúhlou kameru typu "rybí oko" 21. ledna 1999. Nepřehlédnutelným objektem na snímku je nesmírně jasný meteor, tzv. bolid. Snímek byl exponován několik hodin, proto jsou hvězdy díky rotaci Země protaženy v čáry. Naproti tomu meteor prolétal jen 6,7 sekundy a uletěl při tom 71,1 km. Díky snímkům stejného meteoru z dalších dvou českých stanic Evropské bolidové sítě, se podařilo vypočítat dráhu tělesa ještě před střetem se Zemí. Patřilo mezi typické planetky typu Apollo. Se sítí stanic pracuje dr. Pavel Spurný z Astronomického ústavu AV ČR.
http://antwrp.gsfc.nasa.gov/apod/ap990219.html



Světlo z tmavého Slunce
Světlo z tmavého Slunce
Světlo z tmavého Slunce 19. srpna 1999 přišel na řadu druhý český snímek. Jistě si vzpomenete, že tehdy žila Evropa úplným zatměním Slunce a vidělo ho několik milionů lidí. Mezi nimi také Pavel a Roman Cagašovi ze Zlína. 11. srpna fotografovali Slunce z maďarského Siofolku. Na sérii snímků byla postupně prodlužována expoziční doba a úměrně tomu byla nápadnější sluneční koróna. Tato vnější sluneční atmosféra je lákavou podívanou při pozorování pouhým okem. Jemné detaily a extrémní rozsah jasností koróny jsou ale pro fotografování obtížné.
/apod/ap990819.html



Polární záře v červeném a žlutém
Polární záře v červeném a žlutém
Polární záře v červeném a žlutém 10. dubna 2000 se jako APOD objevil český snímek Ing. Jana Šafáře, tehdejšího zaměstnance brněnské hvězdárny. Tomu se podařilo 6. dubna vyfotografovat na naše poměry nesmírně vzácný úkaz - polární záři. Tehdejší polární záře způsobila velká meziplanetární rázová vlna, která explodovala ze Slunce 4. dubna. Když rázová vlna dosáhla 6. dubna Zemi, byla polární záře tak silná, že byla vidět i ze zeměpisných šířek, kde běžně k vidění není. Obloha plála všemi barvami a doslova se měnila před očima.
/apod/ap000410.html



Tři galaxie a kometa
Tři galaxie a kometa
Tři galaxie a kometa Dlouhých sedm let jsme museli čekat na další český snímek dne. Byl vybrán 30. března 2007 a jeho autorem je známý český astrofotograf prof. Miloslav Druckmüller. Snímek je skutečně překrásný, zachycuje najednou několik vesmírných objektů, které by i samostatně stačily na pěkné snímky. Nejnápadnějším objektem je Mléčná dráha, která diagonálně protíná celý snímek až k obzoru. Můžete v ní vidět světlo hvězd a světlé i tmavé mlhoviny. Dech beroucí mozaika s drsným terénem argentinské oblasti Patagonie v popředí, je široká 100 stupňů. Na obrázku je spolu s pohledem na naši vlastní galaxii zevnitř, vidět i pohled na dvě nepravidelné satelitní galaxie - Velké a Malé Magellanovo mračno z vnější perspektivy. Scéna pořízená 28. ledna také zachycuje široký ohon a jasnou komu komety McNaught.
/apod/ap070330.html



Ztemnělá obloha
Ztemnělá obloha
Ztemnělá obloha Podruhé zatmění Slunce a podruhé Miloslav Druckmüller. Tentokrát s ním spolupracovali dva slovenští kolegové Peter Aniol a Vojtech Rušin. Snímek vybraný 20. září 2008 ukazuje Slunce při jeho úplném zatmění dne 1. srpna. Obloha podél dráhy úplného slunečního zatmění potemněla a fotograf Miloslav Druckmüller pozoroval tuto geocentrickou nebeskou událost z Mongolska. Dvěma různými kamerami pořídil mnoho snímků. Tuto výslednou kompozici tvoří 55 snímků s expoziční dobou od 1/125 do 8 sekund. Zabírá téměř 12 stupňů a vzájemná poloha Měsíce a Slunce odpovídá středu zatmění. Vlevo je jasná planeta Merkur, ale je vidět také hodně hvězd včetně hvězdokupy Jesličky v souhvězdí Raka. Téměř ideální podmínky a široký rozsah jednotlivých expozic umožnil skládat obraz podle měsíčního povrchu a sledovat jemnou sluneční korónu až do vzdálenosti téměř dvacetinásobku poloměru Slunce. Tato kompozice představuje tak velký rozsah jasností, jaký by lidské oko při zatmění nemohlo vidět.
/apod/ap080920.html




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »