Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Deset roků nové budovy Hvězdárny a planetária Brno

Deset roků nové budovy Hvězdárny a planetária Brno

Od roku 2011 se na Kraví hoře změnilo téměř všechno: nejen na pohled, ale i vnitřně. Filozofie provozu, projekční systém, repertoár i pracovníci.

Je to neuvěřitelné, ale „nová“ budova Hvězdárny a planetária Brno počátkem tohoto listopadu slaví už desáté narozeniny. Od roku 2011 se přitom na Kraví hoře změnilo téměř všechno: nejen na pohled, ale i vnitřně. Filozofie provozu, projekční systém, repertoár i pracovníci.

„V listopadu 2011 se z rozšířené a zrekonstruované Hvězdárny a planetária Brno stala jedna z nejmoderněji vybavených institucí svého druhu v Evropě, která poskytuje skvělé zázemí amatérským astronomům i popularizátorům přírodních věd a na vzrušující výpravy do makro i mikrokosmu zve všechny malé i velké fanoušky. Pomáhá tak Brnu budovat image města, kde se daří kreativitě, imaginaci a díky tomu i vědě. Hvězdárně i všem, kdo se podílejí na jejím bezvadném chodu, přeji, ať je jejich stroj na zázraky stále výkonnější a ať na Kraví horu míří pořád více dychtivých a žasnoucích milovníků kosmických dobrodružství,“ popřála jubilantce Markéta Vaňková, primátorka statutárního města Brna.

„Musím přiznat, že se celou tu dobu řídíme třemi zásadami,“ komentuje Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „Za prvé, podáváme seriózní informace, ale nebereme se smrtelně vážně. Za druhé, kráse se nesmí ustupovat a krása něco stojí. A za třetí, žádné dogma u nás není dogma.“

Od listopadu 2011 do listopadu 2021 planeta Země uletěla na dráze kolem Slunce zhruba 9,3 miliardy kilometrů. Za stejnou dobu se každým lidským tělem prohnalo 315 miliard trilionů neutrin, avšak zachytily se v něm v průměru jen dvě z nich. Díky termonukleárním reakcím Slunce zhublo o 1 trilion kilogramů, což je ale s ohledem na jeho obří rozměry i hmotnost zanedbatelně málo. Zpomalila se také rotace naší planety: o 0,0002 sekundy. Tímto tempem se můžeme už za 140 tisíc let dočkat dne o délce 25 hodin!

Zpráva o otevření Hvězdárny a planetária Brno za deset roků doletěla rychlostí světla hned k několika hvězdám: našemu Slunci, systému alfa Centauri (vč. Proximy a dvou jejích exoplanet), Barnardově hvězdě (s exoplanetou typu „super Země“), dvojitému hnědému trpaslíku Luhman 16, hnědému trpaslíku WISE 0855−0714, červenému trpaslíku Wolf 359, červenému trpaslíku Lalande 21185, hvězdě Sírius z Velkého psa (s bílým trpaslíkem Sírius B), binárnímu systému Luyten 726-8 a ve vzdálenosti 9,7 světelného roku i hvězdě Ross 154 ze souhvězdí Střelce.

„Rekonstrukce celé budovy vyšla na skoro 100 milionů korun. Dalších zhruba 90 milionů korun bylo investováno do digitálního projekčního systému. Byla to dobrá investice?“ pokládá řečnickou otázku Jiří Dušek. „Posuďte sami. Od roku 2011 do roku 2021 dorazilo 1 287 000 návštěvníků, kteří se zúčastnili některé z 15 310 akcí. Den, kdy přišlo nejvíc platících návštěvníků, byl 29. únor 2020 (1 421 osob), na Festival vědy 2021 dorazilo šest a půl tisíce a na Festival planet 12. srpna 2021 dokonce 8 tisíc lidí. Přímý přenos přistání sondy Perseverance na Marsu sledovalo 21593 online diváků a doposud evidujeme 262 158 zhlédnutí.“

V planetáriu/digitáriu bylo uvedeno 52 premiér. Celkem se archivuje 262 digitálních pořadů (13 145 728 souborů), jejichž objem je 93 TB. To odpovídá 18,5 sekund celosvětového obsahu YouTube. Optickými kabely digitária proteklo 184,6 petabytů dat, stejné množství se prosmýkne Facebookem za 46 dnů. Budova spotřebovala 10 500 m3 vody (necelých 10 minut průtoku Svratky u soutoku s Dyjí) a využila 4 200 MWh elektřiny (stejně jako 2 miliony rychlovarných konvic pracujících 1 hodinu).

„Když jsme přemýšleli, jak pojmeme naše oslavy, pominu-li premiéru představení Vesmírné oázy 3D, napadlo nás vytvořit dokument o kráse naší budovy,“ dodává Jiří Dušek. „Oslovili jsme tudíž autorský tým, který se proslavil cyklem o šumných městech. Výsledek může každý posoudit. Osobně jej považuji za velmi šumný. Režisérem je Radovan Lipus, žasnoucího kosmonauta hraje David Vávra, v roli Jiřího Grygara vystupuje RNDr. Jiří Grygar, CSc., jako večernice Jana Banášová a jako mladý Vladimír Remek Vojtěch Groszmann. Představení je ke zhlédnutí na stránce www.hvezdarna.cz. Nebo dole pod touto zprávou...“

Velké plány má Hvězdárna a planetárium Brno i do budoucnosti. Aktuálně se dokončuje rozsáhlá rekonstrukce dvojice kopulí z roku 1954. Viditelnou úpravou projde „palouček“ kolem ztroskotaného létajícího talíře. Vysazují se zde nové stromy a bude obnoven hraniční kámen města Brna z poloviny 19. století. V příštím roce začnou úpravy části tzv. areálu VUT a zřejmě vznikne nová expozice v sále exploratoria. Chystá se další obří nafukovací model, stejně jako premiéry v digitáriu. Aktuálně se třeba zkouší pohádkový příběh Pejsek a kočička letí do vesmíru. Co je ale nejdůležitější, na brněnské hvězdárně i přilehlé Kraví hoře se už více než deset let ve dne i v noci odehrávají zázraky vědy a techniky!




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Hvězdárna a planetárium Brno


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »