Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Fotografie: Růžový Měsíc nad Brnem

Fotografie: Růžový Měsíc nad Brnem

Růžový Měsíc nad Brnem.
Autor: Pavel Gabzdyl

Abychom stále všemi cestami nepřipomínali jen březnové zatmění Slunce, pojďme se nyní na našeho kosmického souseda - jednoho z hráčů při zatmění - podívat prostřednictvím trošku odlišného pohledu. Majestátný východ měsíčního úplňku si totiž budeme moci vychutnat za přízně počasí již v sobotu 4. dubna (bohužel jen 5 hodin předtím nastane pod obzorem ještě majestátnější úplné zatmění Měsíce). Právě příležitost sledovat východ kulatého Měsíce dává všem důvod vytáhnout svou techniku a zkusit nějaký ten pěkný záběr. Abychom vás trošku navnadili, přinášíme povídání k jedné z nejpopulárnějších fotografií Měsíce v tomto roce v Česku. Autorem "Růžového Měsíce nad Brnem" je Mgr. Pavel Gabzdyl, pracovník brněnské hvězdárny a planetária. Co za tímto dramatickým foto-pohledem stojí?

Kolikrát se vám už stalo, že jste pohlédli k obzoru na vycházející Měsíc a z plného nadšení jste vykřikovali "Jůůů, ten je dneska veliký!" Pochopitelně úhlová velikost se vizuálně mění jen málo - oproti odzemí je Měsíc úhlově asi jen o 15 procent větší v přízemí. Přesto optický klam, který východ měsíčního úplňku doprovází, fascinuje fotografy už odjakživa. Pakliže popřeje počasí, nejbližší úplněk - načasovaný příjemně na sobotní odpoledne - může být inspirací i pro vás. Významnější je úplněk ještě v tom, že jen několik hodin před východem nad český obzor nastane úplné zatmění Měsíce, nejkratší v tomto století. Sice jej nespatříme ani z části v našich kotlinách, ale prostřednitvím internetového videopřenosu prakticky zcela jistě. Podrobnosti připravujeme.

Jak ale zachytit "pozatměňový" měsíční úplněk z našich končin, vám může trošku poradit tato nesmírně vkusná a barvitá kompozice zachycená při únorovém úplňku letošního roku známým českým popularizátorem (zejména) měsíční astronomie, Pavlem Gabzdylem. Ostatně netřeba se dále rozepisovat, více se dozvíte z jeho vlastních slov uveřejněných v Měsíčním deníku.

Pár slov autora...

Skoro deset tisíc fajsbůkových lajků, desítky dotazů a jeden překlep. To vše mě přinutilo, abych prohodil pár řádků o tom, jak vznikl snímek růžového Měsíce, který zvolna opouští obzor a škrábe se nad brněnský vrch Hády.

Měsíc se vás neptá, jestli se vám zrovna nechce. Nezajímá ho, že jste se právě po dvou hodinách konečně rozhodli odskočit na malou, že na střeše to klouže jako na mistrovství světa v ledním hokeji a že kvůli němu zmeškáte večeři s půvabnou slečnou. Zkrátka, pokud chcete Měsíc vyfotit zrovna ve chvíli, kdy se plíží nad váš důvěrně známý obzor, není čas na žádné “potom” nebo “až”.

Oblečete si bundu, panicky se začnete shánět po vybavení, které jste během dne rozpůjčovali a vyrazíte na střechu a… doufáte. Doufáte, že se nezatáhne a že baterka ve vašem foťáku vydrží. A hlavně doufáte, že si azimut i čas východu Měsíce pamatujete správně a že tím pádem nebudete na střeše mrznout jako idiot další hodinu, což by zaručeně vedlo k tomu, že slečně, která na vás v tu chvíli čeká v restauraci, dojde trpělivost.

Měsíc a počasí neznají kompromisy. Během jednoho roku zvládne “skoroúplňkový” Měsíc nanejvýš tak dvacet východů, při kterých lze obstojně chytit  i okolí. Když ale k tomu přidáte vrtochy počasí, zbudou vám tak tři, možná čtyři příležitosti. Při jedné z nich pak Měsíc při svém východu nemusí zrůžovět a při další se třeba jeden osamělý mrak nasune právě na místo, kde jeho východ probíhá. Příležitostí je málo a je jen na nás, jestli ji využijeme nebo si raději v klidu dopijeme kafe.

V úterý, 3. února 2015, sedm hodin před úplňkem, jsem tu příležitost využil. První snímek zrudlého souseda vykukujícího nad obzor jsem s pomocí našlapaného foťáku Canon EOS 5D Mark III a slušného objektivu Canon 70-200 mm f/4 IS USM pořídil v 16:59. Pak už bylo jen potřeba dobře ustavit stativ a s pomocí dálkové spouště cvakat. Cvakal jsem každých šest sekund. Po necelé půlhodině jsem nasbíral něco přes dvě stovky snímků, které jsem mírně upravil, vybral, promazal a složil. To je celé. Dvě hodiny práce a tři roky čekání na příležitost.

O Pavlu Gabzdylovi

Fotograf a popularizátor astronomie Pavel Gabzdyl. Autor: Archív autora.
Fotograf a popularizátor astronomie Pavel Gabzdyl.
Autor: Archív autora.
Pavel Gabzdyl se narodil 23. dubna 1974 v Havířově. Je pracovníkem Hvězdárny a planetária Brno. O astronomii se začal zajímat už v útlém věku, kdy se věnoval pozorování především vzdálených vesmírných objektů. Po nějaké době se však jeho zájem upnul k Měsíci, který je jeho nejoblíbenějším objektem dodnes. Měsíční astronomii mohl totiž dokonale skloubit se svou druhou vášní – geologií. Tu vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002 - 2007 a dosáhl z ní magisterského titulu. V letech 1999 - 2000 pracoval jako popularizátor astronomie na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Brně, kde se kromě verbální a audiovizuální popularizace astronomie věnuje psaní populární literatury a tvorbě audiovizuálních pořadů. Je autorem několika populárních knih, většina z nich o našem kosmickém sousedovi. Patří mezi ně například „Měsíc v dalekohledu“ (1997), „Pod vlivem Měsíce“ (2002, v roce 2009 se dočkala audiovizuálního zpracování na brněnské hvězdárně), „Měsíc“ (2006, zevrubný průvodce Měsícem) nebo "Měsíční dvanáctka" (2012, ve spolupráci s Milanem Blažkem). Za internetový průvodce „Prohlídka Měsíce“, získal v roce 2013 cenu Littera Astronomica.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Měsíční deník Pavla Gabzdyla
[2] Prohlídka Měsíce pod správou Pavla Gabzdyla
[3] Pavel Gabzdyl v síni slávy České astronomické společnosti



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Pavel Gabzdyl, Úplněk


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »