Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Netradiční fotografická soutěž na prázdniny aneb Slunce maluje

Netradiční fotografická soutěž na prázdniny aneb Slunce maluje

Solarografie – Univerzita baleárských ostrovů v Palma de Mallorca ve Španělsku
Autor: Maciej Zapiór

Sluneční sekce České astronomické společnosti pořádá soutěž v solarografii. Fotografii je nutné odevzdat do 1. září 2022. Zúčastnit se může každý (účastníci mladší 18 let musí mít souhlas rodičů/zákonných zástupců). Jeden účastník může do každé kategorie přihlásit jednu práci vyrobenou metodou solarografie.

Kategorie

1. ars – umělecká; zkoumání nových způsobů sdělení a estetiky,
2. techne – nejlépe zvládnutá technika/„řemeslo“,
3. sciencia – prezentace vědeckých aspektů solarografie,
4. humano – zkoumání lidské činnosti zaznamenané v solarografii,
5. experimentum – experimentální způsob pořizování solarografického snímku,
6. analemma – sluneční analema zaznamenaná technikou solarografie,
7. iuvenum – kategorie pro mládež do 18 let.

Ze všech přihlášených solarografií porota vybere vítěze v kategorii:

8. totalis – úplný vítěz.
 

Další požadavky

Fotografie nesmí být fotomontážemi, musí být pořízené legálně a být vhodné pro nezletilé. Práce omezujeme pouze na techniku solarografie. Za fotocitlivý materiál je považován pouze černobílý fotografický papír bez vyvolávání. Snímky nemusí být vytvořené pouze s použitím dírkové komory (camera obscura). Digitální soubory (krátká strana minimálně 2000 pixelů, 300 dpi, jpg) zasílejte elektronickou cestou spolu s přihláškou. Porota vybere fotografie pro posoutěžní výstavu a určí vítěze. Porota má právo nevyhlásit vítěze v jakékoliv kategorii. Porota má právo vyloučit jakoukoli práci bez udání důvodu. Soutěžící uděluje pořadateli bezplatnou licenci k užití fotografií pro účely jejich vystavení, propagace a informování o festivalu.

Dotazy a více informací

Bc. Martina Pavelková – martina.pavelkova@asu.cas.cz
Dr. Maciej Zapiór – maciej.zapior@asu.cas.cz

Vyhlášení výsledků proběhne 23. září 2022 na rovnodennost.

Porota


Maciej Zapiór

Předseda poroty – astronom, „solarografista“, autor projektu solarografické analemy. Pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR na Slunečním oddělení. Vede sluneční optický spektrograf v Ondřejově a jeho vědecká činnost je zaměřená na sluneční protuberance. Dlouhodobě se zabývá spojením vědy a umění a solarografie ho zaujala už v roce 2005. Jeho práci v oblasti solarografie jste mohli vidět na výstavách nejen v Polsku a Česku, ale také ve státech jako je Španělsko, Velká Británie, Argentina nebo Brazílie.


Dawid Rycąbel

Filmař a fotograf. Pracuje s technikou dírkové komory a solarografie již tři roky. Pro tuto metodiku také založil a provozuje webové stránky Pinholove, kde prezentuje své výsledky. Je organizátorem řady workshopů, které se zaměřují na práci s dírkovou komorou a na solarografii v řadě polských měst. První výstavou, kde se prezentoval, bylo Solar Gold ve městě Złotoryja v květnu 2019 a červnu 2020. Od roku 2019 je zapojen do projektu Solar fun, která propaguje myšlenku solarografie.

www.Pinholove.comhttps://www.instagram.com/pinholove_com/

Tarja Trygg

Solarografistka a vizuální umělec. Je dvacet let „závislá“ na solarografii. Vzdělání: Licenciát umění, Univerzita umění a designu a umělecký pedagog/výtvarné umění. Působila jako docentka na Aalto University, kde vyučovala fotografii na katedře umění. V současné době se soustředí na svou doktorskou práci na téma FACING THE SUN – Exploration of Solargraphy Observing the Universe through a Pinhole Photography without a lens. Pro sběr výzkumného materiálu v letech 2006–2012 vytvořila Tarja Trygg globální solarografický projekt na internetu a vyzvala dobrovolníky, aby zveřejnili jejich podomácku vyrobené dírkové kamery z celého světa [www.solargraphy.com]. Kromě toho propaguje výuku solarografie, pořádá přednášky, workshopy, píše články, pořádá samostatné výstavy a účastní se skupinových výstav a mezinárodních projektů. V lednu 2022 byla její nejnovější samostatná výstava na téma The Amazing World of Solargraphy v ARS Longa Gallery v Helsinkách ve Finsku, kde světu ukázala z jiných perspektiv to, co pouhýma očima nevidíme.

Martina Pavelková

Astronomka, sluneční pozorovatelka a předsedkyně Sluneční sekce České astronomické společnosti. Je hlavní pozorovatelkou Sluneční patroly na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Její práce zahrnuje pozorování sluneční aktivity ve fotosféře i chromosféře, kresbu sluneční fotosféry a předpovědi sluneční aktivity. Účastní se mnoha popularizačních akcí, přednáší o sluneční činnosti pro veřejnost a píše popularizační články.

Diego López Calvín

Profesionální fotograf se sídlem v Madridu. Je jedním z tvůrců solarografie spolu se Slawomirem Decykem a Pawlem Kulou. Fotografuje filmové hvězdy na Zemi a od roku 2000 i Slunce na obloze v různých zeměpisných šířkách naší planety. Své práce související se solarografií vystavoval ve Španělsku, Polsku, Velké Británii, Francii, Finsku, Řecku, Palestině, Izraeli, Jordánsku, Egyptě, Sýrii, Austrálii, Chile a USA.

http://solarigrafia.com, http://www.instagram.com/solarigrafia

Paweł Kula

Vizuální umělec, fotograf, kulturní animátor a výtvarný pedagog. Konstruuje primitivní fotografické, filmové a kreslící přístroje a archaické optické hračky. Používá netypické materiály citlivé na světlo, jako jsou rostliny a přírodní pigmenty, odkazující k počátkům fotografie. Spoluautor myšlenky a metody solarografie (2000). Vede workshopy týkající se kreativity, vizuální estetiky, historie a jazyka fotografie. Absolvent Akademie výtvarných umění v Poznani (MA, fotografie, 2004). V současné době pracuje v "Zachęta” Contemporary Art collection (2011) a National Museum colletion (2014). Je lektorem v Photomedia and Creative Photography Studio / Academy of Art in Szczecin.

www.rezerwatidei.pl, https://www.instagram.com/fotopeuta/

Roman Baran

Polský fotograf, učitel fotografie a organizátor výstav. V minulosti pracoval jako fotoreportér. Zabývá se tradiční a digitální fotografií i starými a alternativními technikami. Je zakladatelem a organizátorem Pinhole Photography Festival in Brzeg (Polsko). Vedl mnoho workshopů včetně těch, které se konaly během největších fotografických festivalů v Polsku. Zvítězil v mezinárodní soutěži „Then & Now 2018“ v kategorii dírková fotografie. Jako fotograf prezentoval svá díla na mnoha fotografických výstavách, např. v Polsku, Brazílii, Kolumbii, Portugalsku a na Ukrajině.

fb.com/bromfoto, www.instagram.com/bromfoto

Marek Jasinski

50 let. Už celkem 40 let se zajímá o klasickou, převážně černobílou fotografii, jak po technické, tak umělecké stránce. Zajímá se také o historii rané fotografie. Aktivní fotograf, autor mnoha publikací, výstav a workshopů. Od roku 2010 propaguje solarografii v Polsku. Zakladatel webové stránky a solarografického fóra.

solarigrafia.pl

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Solarografie I – úvod
[2] Solarografie II – jak na to
[3] Solarografie III – experimenty a barvy
[4] Solarografie - fotografie nonstop



Štítky: Solarografie, Slunce


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »