Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Z archivů Hubbla

Z archivů Hubbla

2004-26-n44f-sm.jpg
Archivy Hubblova dalekohledu obsahují řadu nádherných snímků. Na tomto, nedávno uvolněném, krásném a neobvyklém obrazu, Hubblův teleskop zachytil ojedinělý pohled na nebeský ekvivalent pozemské geody - plynovou dutinu vytvořenou hvězdným větrem a intenzivním ultrafialovým zářením mladé horké hvězdy.

Skutečná pozemská geoda, neboli drúza krystalů, je většinou docela malá, do velikosti menšího míče. Z venku vypadá jako obyčejná skála, protože vzniklá jako bublina v sopečné nebo sedimentární hornině. Teprve když se tato nenápadná kulovitá skála rozřízne v půli, dostaneme možnost prohlédnout si vnitřek skalní dutiny, která je lemovaná krystaly.

V případě Hubbla se podařilo vyfotografovat "nebeskou geodu", bublinu o průměru 35 světelných let. Stejně jako pozemská geoda i tato nebeská bublina mezihvězdného plynu a prachu nakonec odhalí poklady svého nitra.

Objekt, nazvaný N44F, je "nafouknutý" rychle se pohybujícími částicemi hvězdného větru z výjimečně horké hvězdy, kdysi ukryté uvnitř chladného a hustého mraku. Pro srovnání s naším Sluncem, které ztrácí svoji hmotu formou tzv. "slunečního větru", centrální hvězda v N44F vyvrhuje do prostoru každou sekundu více než 100 milionkrát více hmoty než naše Slunce. Tento skutečný hurikán částic se pohybuje také mnohem rychleji, asi 7 milionů kilometrů za hodinu, oproti slunečnímu větru, který se pohybuje rychlostí asi jen 1,5 milionu kilometrů za hodinu. Protože centrální hvězda v N44F neexistuje v prázdném prostoru, ale je obklopena obálkou plynů, hvězdný vítr narazí na tento plyn a tlačí jej pryč od hvězdy jako opravdový buldozer. To vytváří bublinu, jejíž pozoruhodná struktura je zřetelně viditelná na jiskřivém snímku z Hubbla (na originálním odkazu najdete snímek v několika rozlišeních).

Mlhovina N44F je jednou z hrstky známých hvězdných bublin, které byly pozorovány kolem vyvinutých masivních hvězd (Wolfí Rayetovy hvězdy) a také kolem některých shluků hvězd, kde se jim ale říká super bubliny. Jen zřídka však byly pozorovány u osamocených hvězd, jako v tomto případě.

Při bližším pohledu však N44F vydá i další překvapení. U vnitřního okraje je plynová dutina lemována několika vysokými, prstovitě uspořádanými sloupci chladného prachu a plynu o rozměru od čtyř do osmi světelných roků.

N44F se nachází asi 160.000 světelných roků daleko od Země, ve směru na souhvězdí Dorado, v naší sousední galaxii, známé jako Velký Magellanův oblak. N44F je částí většího komplexu N44, který je velkou super bublinou, vytvořenou kombinací hvězdných větrů a vícenásobné exploze supernovy. N44 má průměr zhruba 1.000 světelných roků.

Tento obraz byl pořízen Hubblovou planetární kamerou (Wide Field Planetary Camera 2), již v březnu 2002 a je složen ze dvou expozic, za použití červeného a modrého filtru, ve spektrálních čarách síry a vodíku.

Zdroj: Jet Propulsion Laboratory
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



13. vesmírný týden 2020

13. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2020. Měsíc bude v novu. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno jsou poblíž sebe Mars, Jupiter a Saturn. Zájemci o komety si mohou dvě středně jasné prohlédnout relativně vysoko na obloze a jednu také večer nízko na západě. V neděli 29. března přecházíme na letní čas. Přes utlumení dění ve společnosti ještě probíhají nějaké starty raket a přípravy běží, s patřičnými karanténními opatřeními, i směrem ke startu Sojuzu k ISS. Před 360 lety se narodil Christiaan Huygens, objevitel měsíce Titan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2264 RGB SHO

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik   Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik. Za devatero horami a devatero řekami, ještě dál než běhá po obloze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konfigurace Venuše a Měsíce nad západním obzorem

Další informace »