Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Z archivů Hubbla

Z archivů Hubbla

2004-26-n44f-sm.jpg
Archivy Hubblova dalekohledu obsahují řadu nádherných snímků. Na tomto, nedávno uvolněném, krásném a neobvyklém obrazu, Hubblův teleskop zachytil ojedinělý pohled na nebeský ekvivalent pozemské geody - plynovou dutinu vytvořenou hvězdným větrem a intenzivním ultrafialovým zářením mladé horké hvězdy.

Skutečná pozemská geoda, neboli drúza krystalů, je většinou docela malá, do velikosti menšího míče. Z venku vypadá jako obyčejná skála, protože vzniklá jako bublina v sopečné nebo sedimentární hornině. Teprve když se tato nenápadná kulovitá skála rozřízne v půli, dostaneme možnost prohlédnout si vnitřek skalní dutiny, která je lemovaná krystaly.

V případě Hubbla se podařilo vyfotografovat "nebeskou geodu", bublinu o průměru 35 světelných let. Stejně jako pozemská geoda i tato nebeská bublina mezihvězdného plynu a prachu nakonec odhalí poklady svého nitra.

Objekt, nazvaný N44F, je "nafouknutý" rychle se pohybujícími částicemi hvězdného větru z výjimečně horké hvězdy, kdysi ukryté uvnitř chladného a hustého mraku. Pro srovnání s naším Sluncem, které ztrácí svoji hmotu formou tzv. "slunečního větru", centrální hvězda v N44F vyvrhuje do prostoru každou sekundu více než 100 milionkrát více hmoty než naše Slunce. Tento skutečný hurikán částic se pohybuje také mnohem rychleji, asi 7 milionů kilometrů za hodinu, oproti slunečnímu větru, který se pohybuje rychlostí asi jen 1,5 milionu kilometrů za hodinu. Protože centrální hvězda v N44F neexistuje v prázdném prostoru, ale je obklopena obálkou plynů, hvězdný vítr narazí na tento plyn a tlačí jej pryč od hvězdy jako opravdový buldozer. To vytváří bublinu, jejíž pozoruhodná struktura je zřetelně viditelná na jiskřivém snímku z Hubbla (na originálním odkazu najdete snímek v několika rozlišeních).

Mlhovina N44F je jednou z hrstky známých hvězdných bublin, které byly pozorovány kolem vyvinutých masivních hvězd (Wolfí Rayetovy hvězdy) a také kolem některých shluků hvězd, kde se jim ale říká super bubliny. Jen zřídka však byly pozorovány u osamocených hvězd, jako v tomto případě.

Při bližším pohledu však N44F vydá i další překvapení. U vnitřního okraje je plynová dutina lemována několika vysokými, prstovitě uspořádanými sloupci chladného prachu a plynu o rozměru od čtyř do osmi světelných roků.

N44F se nachází asi 160.000 světelných roků daleko od Země, ve směru na souhvězdí Dorado, v naší sousední galaxii, známé jako Velký Magellanův oblak. N44F je částí většího komplexu N44, který je velkou super bublinou, vytvořenou kombinací hvězdných větrů a vícenásobné exploze supernovy. N44 má průměr zhruba 1.000 světelných roků.

Tento obraz byl pořízen Hubblovou planetární kamerou (Wide Field Planetary Camera 2), již v březnu 2002 a je složen ze dvou expozic, za použití červeného a modrého filtru, ve spektrálních čarách síry a vodíku.

Zdroj: Jet Propulsion Laboratory
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



4. vesmírný týden 2021

4. vesmírný týden 2021

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 1. do 31. 1. 2021. Měsíc bude v úplňku. Většina planet je úhlově blízko Slunci. Večer je dobře vidět hlavně Mars. Ve vesmíru je více než 1000 družic Starlink. Jen tento týden jich bylo vyneseno 60 + 10 při rekordním startu Transporter-1, při němž bylo vypuštěno 143 družic. Kromě Falconů 9 hlavně se Starlinky se startu dočkaly i rakety startující z Číny a Nového Zélandu. Před 55 lety odstartovala k Měsíci Luna 9, která jako první měkce dosedla na jeho povrchu. Před 50 lety startovalo k Měsíci Apollo 14.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

konjunkcia jupitera a saturnu

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2020 získal snímek „Konjunkcia Jupitera a Saturnu“, jehož autorem je Martin Bažo   Konjunkce Jupitera a Saturnu. Tedy okamžik, kdy se k sobě planety na obloze přiblíží na nejmenší úhlovou vzdálenost. Vzhledem k tomu, že se planety pohybují

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Velké halo mobilem

Měsíc s velkým halem

Další informace »