Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Z archivů Hubbla

Z archivů Hubbla

2004-26-n44f-sm.jpg
Archivy Hubblova dalekohledu obsahují řadu nádherných snímků. Na tomto, nedávno uvolněném, krásném a neobvyklém obrazu, Hubblův teleskop zachytil ojedinělý pohled na nebeský ekvivalent pozemské geody - plynovou dutinu vytvořenou hvězdným větrem a intenzivním ultrafialovým zářením mladé horké hvězdy.

Skutečná pozemská geoda, neboli drúza krystalů, je většinou docela malá, do velikosti menšího míče. Z venku vypadá jako obyčejná skála, protože vzniklá jako bublina v sopečné nebo sedimentární hornině. Teprve když se tato nenápadná kulovitá skála rozřízne v půli, dostaneme možnost prohlédnout si vnitřek skalní dutiny, která je lemovaná krystaly.

V případě Hubbla se podařilo vyfotografovat "nebeskou geodu", bublinu o průměru 35 světelných let. Stejně jako pozemská geoda i tato nebeská bublina mezihvězdného plynu a prachu nakonec odhalí poklady svého nitra.

Objekt, nazvaný N44F, je "nafouknutý" rychle se pohybujícími částicemi hvězdného větru z výjimečně horké hvězdy, kdysi ukryté uvnitř chladného a hustého mraku. Pro srovnání s naším Sluncem, které ztrácí svoji hmotu formou tzv. "slunečního větru", centrální hvězda v N44F vyvrhuje do prostoru každou sekundu více než 100 milionkrát více hmoty než naše Slunce. Tento skutečný hurikán částic se pohybuje také mnohem rychleji, asi 7 milionů kilometrů za hodinu, oproti slunečnímu větru, který se pohybuje rychlostí asi jen 1,5 milionu kilometrů za hodinu. Protože centrální hvězda v N44F neexistuje v prázdném prostoru, ale je obklopena obálkou plynů, hvězdný vítr narazí na tento plyn a tlačí jej pryč od hvězdy jako opravdový buldozer. To vytváří bublinu, jejíž pozoruhodná struktura je zřetelně viditelná na jiskřivém snímku z Hubbla (na originálním odkazu najdete snímek v několika rozlišeních).

Mlhovina N44F je jednou z hrstky známých hvězdných bublin, které byly pozorovány kolem vyvinutých masivních hvězd (Wolfí Rayetovy hvězdy) a také kolem některých shluků hvězd, kde se jim ale říká super bubliny. Jen zřídka však byly pozorovány u osamocených hvězd, jako v tomto případě.

Při bližším pohledu však N44F vydá i další překvapení. U vnitřního okraje je plynová dutina lemována několika vysokými, prstovitě uspořádanými sloupci chladného prachu a plynu o rozměru od čtyř do osmi světelných roků.

N44F se nachází asi 160.000 světelných roků daleko od Země, ve směru na souhvězdí Dorado, v naší sousední galaxii, známé jako Velký Magellanův oblak. N44F je částí většího komplexu N44, který je velkou super bublinou, vytvořenou kombinací hvězdných větrů a vícenásobné exploze supernovy. N44 má průměr zhruba 1.000 světelných roků.

Tento obraz byl pořízen Hubblovou planetární kamerou (Wide Field Planetary Camera 2), již v březnu 2002 a je složen ze dvou expozic, za použití červeného a modrého filtru, ve spektrálních čarách síry a vodíku.

Zdroj: Jet Propulsion Laboratory
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



23. vesmírný týden 2025

23. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 6. do 8. 6. 2025. Měsíc bude v první čtvrti a je viditelný na večerní obloze večer. Z večerní oblohy mizí Jupiter, který se potkává s Merkurem. Zbývá zde pouze Mars ve Lvu. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je vysoká a očekáváme polární záře. Čína vypustila sondu Tianwen-2 k malé planetce, kvazi-měsíci Země Kamo’oalewa . Proběhl devátý letový test Super Heavy Starship. Před 400 lety se narodil významný italský astronom Giovanni Domenico Cassini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

I

NLC

Další informace »