Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii roku 2014 udělena
Autor: Vlastimil Musil, ČAM.
Již podesáté, byla Českou astrofotografií měsíce navržena a Českou astronomickou společností udělena „Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii“. Cena je každoročně určena pro ocenění amatérského či profesionálního astronoma či astronomky za významné astrofotografické výsledky v soutěži Česká astrofotografie měsíce a historicky vychází z ocenění Astrofotograf roku, udělovaného od roku 2006. Je udělována na základě doporučení čtrnáctičlenné česko-slovenské poroty, složené jak z amatérských, tak profesionálních astronomů. Nositelem Ceny Jindřicha Zemana za rok 2014 se stal amatérský astrofotograf Vlastimil Musil.
Jedním z jeho významných kroků k získání tohoto ocenění byl i nominační snímek „Plejády a jejich široké okolí“, který vyhrál v listopadovém kole soutěže.
Vlastimil Musil není profesionálem a jako i ostatní amatérští astronomové svůj čas musí dělit o zaměstnání, rodinu a hvězdy. Přesto z jeho nocí strávených pod jasnou hvězdnatou oblohou vycházejí úžasné snímky, pronikající do tajemných hlubin vesmíru. To jsme však v portrétu moc daleko.
Autor: Vlastimil Musil
Znovuobjevení astronomie přišlo asi v roce 2009. Internet přinesl Vlastimilu Musilovi různé astronomické stránky a zjištění čím a jaké hezké fotografie dělají ostatní nadšenci znovu probudilo touhu z mládí fotit noční oblohu. Následovala koupě montáže a ostatního nezbytného vybavení. Došlo i na pozorování a pokusy s afokální fotografii oblohy kompaktem. To však nebyl konec. S pořízením digitální modifikované zrcadlovky EOS 450, začaly první pokusy s fotografií v primárním ohnisku i se zpracováním získaných dat. Neprodukoval žádná vědecká data, ale „pouze“ barevné obrázky vesmírných objektů pro potěchu sebe, rodiny, přátel a ostatních lidí milujících noční oblohu. To vše jej dovedlo až na pomyslnou metu – získání ceny Jindřicha Zemana.
Vraťme se však ještě několika řádky k oné zlomové fotografii, která vynesla Vlastimila Musila na astrofotografický piedestal. I když je hvězdokupa Plejády hlavním motivem názvu snímku, krčí se v rohu celkové kompozice, zahrnující mnohem větší část oblohy, než nám většinou fotografie této hvězdné rodiny ukazují. Samozřejmě, její modravý nádech, chladně zářící ztracen v prostoru, nás upoutá na první pohled. Lidské oko spatří v této hvězdokupě, zvané též M45, za normálních podmínek sedm hvězd, oko cvičené v ideálních podmínkách až jedenáct. Tu největší krásu pak odhalí fotografie. Nejenže se počet viditelných hvězd dramaticky zvýší, hvězdokupa obsahuje ve skutečnosti až několik stovek hvězd, ale objeví se i onen modravý závoj reflexní prachové mlhoviny. Tato ozdoba je však pouze pomíjivá, prachovým oblakem hvězdokupa jen prochází a za několik tisíc let bude hvězdokupa bez ní.
Snímek Vlastimila Musila ukazuje však ještě další krásy okolí této hvězdokupy. Hvězdný prach, v těsném okolí hvězd hvězdokupy viditelný v modré barvě, je ve větších vzdálenostech zbaven této příkrasy. Prachové filamenty, patřící patrně do Gouldova pásu mladých hvězd, jímž nyní prochází nejen Plejády, ale i naše Slunce, vytvářejí úžasnou kulisu hodnou zaprášeného a pavučinami pokrytého sklepení starého hradu, ve kterém jak diamanty modravě září Plejády. Gouldův pás se již sto tisíc let pohybuje přes hvězdokupu a je velmi silně ovlivněn právě hvězdami otevřené hvězdokupy M45. Zejména v jejím okolí je pak roztrhán do jemných vláken modrého závoje.
Hvězdokupa je od nás vzdálena 380 světelných let a její stáří se odhaduje na padesát až sto miliónů let. Na obloze zaujímá přibližně plochu dvou měsíčních úplňků, skutečný průměr přesahuje dvacet světelných let. Byla známa již ve starověku, znali je Keltové, Babyloňané i Řekové. První namířil na Plejády svůj dalekohled Galileo Galilei a své pozorování popsal ve slavném Hvězdném poslu v březnu 1610. Jeho zákres obsahuje 36 hvězd. Do svého katalogu je zařadil Charles Messier pod číslem 45. Poněkud pomlouvačná legenda tvrdí, že ji spolu s další jasnou hvězdokupou Praesepe a Velkou mlhovinou v Orionu zařadil do verze vydané v roce 1771 poněkud kuriózně proto, aby v dané době překonal počet objektů v katalogu svého vědeckého rivala Lacailleho. Jeho katalog z roku 1755 obsahoval 42 objektů.
Ať se již hvězdokupa stala předmětem soutěže našich astronomických předchůdců či ne, nic jí to neubírá na kráse a popularitě. Fotografie podobné snímku Vlastimila Musila pak přinášejí ještě úžasnější pohledy na objekty téměř notoricky známé. A my za ně z celého srdce děkujeme a hlavně gratulujeme k „Ceně Jindřicha Zemana“.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Cena Jindřicha Zemana
[2] Česká astrofotografie měsíce - snímek Plejád Vlastimila Musila
[3] Česká astrofotografie měsíce - více o soutěži
O autorovi
Marcel Bělík
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
