Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Česká astronomická společnost udělila čestnou Kopalovu přednášku za rok 2018

Česká astronomická společnost udělila čestnou Kopalovu přednášku za rok 2018

Kopalova přednáška - cena České astronomické společnosti.
Autor: ČAS.

Česká  astronomická  společnost  udělila  čestnou  Kopalovu  přednášku  2018 Mgr. Martinu Jelínkovi, PhD. z Astronomického ústavu AV ČR za současné významné výsledky dosažené při využívání přehlídkových robotických dalekohledů v různých oborech astronomie.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 251 z 23. 11. 2018

Slavnostní přednesení čestné Kopalovy přednášky proběhne v sobotu 24. listopadu 2018 od 13:15 v budově Akademie věd ČR na Národní třídě 3, Praha 1 v sále č. 206. Ocenění předá předseda České astronomické společnosti prof. RNDr. Petr Heinzel, DrSc. Laureát poté pronese čestnou Kopalovu přednášku na téma „Pozorování gama záblesků v  době gravitační“. Předání ceny a také laureátská přednáška jsou přístupné předem registrovaným účastníkům (z kapacitních důvodů) - http://www.astropis.cz/DsA/dsa.html, vstup zdarma. Novináři mají vstup volný.

Martin Jelínek

Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK v r. 2002. Pracoval poté v IAA – CSIC (Španělsko), v roce 2014 obhájil na Univerzitě v  Granadě (Španělsko) disertaci PhD. Od července 2015 působí ve Stelárním oddělení Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, v současnosti vede Skupinu astrofyziky vysokých energií.

Dr. Jelínek se už během vysokoškolských studií věnoval digitálním metodám detekce občasných jevů, především zábleskovým zdrojům záření gama (GRB), jejichž astronomická povaha byla rozpoznána až 30 let po prvních detekcích v roce 1997 díky objevu téměř synchronních rentgenových protějšků a optických dosvitů.

Podílel se významně na vývoji robotického teleskopu BART v Ondřejově díky vývoji důmyslných programů pro rychlé a přesné navádění dalekohledu na polohu GRB po internetovém poplachu. BART je však vhodným nástrojem i pro sledování výbuchů supernov v cizích galaxiích, fotometrické proměnnosti kvasarů, kataklyzmických hvězd a dvojhvězd a obecně pro hledání optických protějšků efemérních jevů v oborech spektra pozorovatelných pouze z kosmu.

Během svého pobytu ve Španělsku se zabýval programováním a pozorováním sítí robotických dalekohledů BOOTES. V letošním roce se stal prvním autorem souhrnné práce o výsledcích těchto nevelkých, ale mimořádně úspěšných přístrojů zejména při sledování optických protějšků a dosvitů GRB: M. Jelínek et al. [A decade of follow-up by BOOTES in Spain (2003-2013); Adv. in Astronomy, 2016] - https://www.hindawi.com/journals/aa/2016/1928465/. Významný je i jeho podíl na zabezpečení provozu a dálkového ovládání českého robotického dalekohledu FRAM, jenž úspěšně pracuje na stanici Los Leones mezinárodní observatoře Pierra Augera, kde slouží jednak k aktuálním měřením průzračnosti atmosféry kvůli kalibraci energií spršek kosmického záření extrémně velkých energií, ale také k soustavnému pozorování proměnných hvězd, příležitostnému sledování optických protějšků a dosvitů GRB, ale i sledování přirozených a umělých objektů Sluneční soustavy (průlet planetky a kosmické sondy Falcon Heavy). V současné době pracují tři exempláře dalekohledů FRAM - na observatoři Pierra Augera v Argentině, na Paranalu v Chile a na La Palmě (Kanárské ostrovy). Dr. Jelínek je také spoluautorem klíčových prací o optické identifikaci zdroje gravitačních vln (ApJ Lett. 826, L13 a ApJ Suppl. 225, 8 z r. 2016).

Obvyklá scientometrie pomocí databáze ADS ukázala, že Martin Jelínek se podílel od r. 2002 do konce r. 2017 na celkem 94 pracích v  prvotřídních recenzovaných časopisech (Nature, Astrophysical J., Astronomy and Astrophysics, Monthly Notices, Earth, Moon and Planets),  které až dosud získaly přes 2 750 citací, což odpovídá 29,3 citace na práci a Hirschovu indexu H = 30. 

Dr. Martin Jelínek během svého dlouhodobého pobytu ve Španělsku získal řadu jedinečných zkušeností pod vedením významných osobností a dokázal se v tomto náročném prostředí prosadit svou erudicí i pracovním nasazením v oboru mnohopásmové astronomie, jež dosahuje právě v těchto letech pozoruhodných a průlomových výsledků. Jeho návrat domů zajisté přináší nové podněty pro českou účast v tomto překotně se rozvíjejícím oboru současné astronomie.     

Kopalova přednáška

Zřídila ji Česká astronomická společnost v roce 2007. Je udělována českým astronomům / astronomkám za významné vědecké výsledky dosažené v několika posledních letech a uveřejněné ve světovém vědeckém tisku. Poprvé byla udělena v r. 2007, tedy v roce 90. výročí založení České astronomické společnosti. Letos tedy bude udělena již 12. Kopalova přednáška. Více o ceně a jejích nositelích na http://www.astro.cz/spolecnost/oceneni-cas/kopalova-prednaska.html.

Numerický  matematik  a astronom  prof.  RNDr.  Zdeněk  Kopal, DSc.  (1914 -1993)  se  narodil 4. dubna 1914 v Litomyšli. Ve čtrnácti letech si postavil dalekohled a pečlivě pozoroval oblohu. Brzy se dozvěděl o existenci  České astronomické společnosti,  stal  se  jejím  členem v  roce 1929  a docházel na  Štefánikovu  hvězdárnu  na  Petříně.  Soustředil  se  na výzkum proměnných hvězd. V průběhu tří let vykonal více než 10 000 pozorování. Když mu bylo šestnáct let, stal se předsedou odborné  sekce  pro  pozorování  hvězd  měnlivých.      Pod  jeho  vedením  se  sekce  stala  jedním z evropských středisek pro výzkum proměnných hvězd. Po absolvování Karlovy univerzity v roce 1937 pokračoval Kopal ve studiu v anglické Cambridgi u Arthura Stanleye Eddingtona. Výzkum těsných dvojhvězd u nás Kopal pozvedl na světovou úroveň. V roce 1948 vznikla komise pro fotometrické dvojhvězdy  Mezinárodní astronomické unie a Kopal se stal jejím prvním předsedou. V roce 1958,  kdy se začalo uvažovat o letu člověka na Měsíc, navázal Kopal spolupráci s NASA. V roce 1959 se stal vedoucím projektu, který měl za úkol pořídit detailní mapy Měsíce. Během více než čtyřicetiletého působení v Manchesteru Kopal připravil k doktorátu přes sto svých žáků. Vydal kolem 25 monografií a publikoval zhruba 400 vědeckých článků. V rodném městě Litomyšli mu byl odhalen   památník   symbolizující   těsnou  dvojhvězdu  na  místě,  kde  kdysi  stával  rodný  dům Z. Kopala.

Kontakt na laureáta:

Telefon 323 620 242, e-mail martin.jelinek@asu.cas.cz

Pracoviště: Astronomický ústav AV ČR. Skupina astrofyziky vysokých energií Stelárního oddělení. Fričova 298, 251 65 Ondřejov




O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Kopalova přednáška


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »