Počátek roku 2019 odstartovaly hned dva mimořádně dobře pozorovatelné nebeské úkazy – meteorický roj Kvadrantidy a úplné zatmění Měsíce. V případě druhého úkazu počasí natolik přálo, že i přes nutné včasné vstávání a mrazivé teploty si barevný úplněk nenechaly ujít velké zástupy nadšenců. Ovšem co už se ví trošku méně, je fakt, že první kalendářní měsíc roku 2019 zaznamenal hned několik významných českých úspěchů na mezinárodní úrovni v astronomii a astrofotografii.
Zdeněk Bardon. Autor: Foto: Archiv autora.První z významných úspěchů byl oznámen na konci druhého lednového týdne: Astrofotograf Zdenek Bardon, mj. člen České astronomické společnosti a zakladatel prestižní soutěže Česká astrofotografie měsíce (která úspěšně pokračuje již od roku 2005) se stal novým Fotovyslancem Evropské jižní observatoře. Jde o velice prestižní funkci, kterou zastupují vybraní špičkoví fotografové coby (zpravidla) zástupci členských zemí této mezivládní organizace. Fotovyslanci ESO svou kvalitní fotografickou činností reprezentují nejen sebe, ale především stát, z něhož pochází. Snímky mívají často velký impakt a bývají hojně využívány k propagaci ESO, popularizaci astronomie, ale i k vědeckým účelům. Vyhlášením Bardona Fotovyslancem ESO se Česko navíc stalo teprve šestým členským státem ESO s více jak jedním fotografem zastupujícím tuto prestižní funkci (prvním Fotovyslancem se stal v roce 2015 Petr Horálek, který je v tuto chvíli dokonce nejproduktivnějším fotografem ESO). Zdenkovy úchvatné snímky, které si můžete nejen prohlédnout, ale i libovolně použít v plné kvalitě (třeba vytisknout nad postel), najdete v galerii ESO. Zdenek Bardon k tomuto úspěchu také napsal hezký komentář na svém facebooku. Přejeme našemu kolegovi mnoho krásných chvil strávených (nejen) pod chilským nebem a těšíme se na další podmanivé pohlednice z vesmíru!
Zdenek Bardon informuje o získání funkce Fotovyslance ESO na svém facebooku. Autor: Archiv Zdenka Bardona.
Orion nad rakouskými Alpami Autor: Lukáš Veselý.Měsíc leden přinesl světu prostřednictvím prestižního Astronomického snímku dne NASA jeden z nejsdílenějších hvězdných portrétů, který se kdy v tomto světově populárním výběru objevil. O to větší hrdost můžeme cítit, že autorem půvabného obrazu Orionu skrze zamrzlou alpskou jeskyni je český fotografLukáš Veselý. Pohádkový obraz sice nepochází z Čech, ale radost nám přinesl nesmírnou, neboť Lukáš se tak stal teprve devátým Čechem, který se od roku 1999 do prestižního výběru dostal. Prvním byl dr. Pavel Spurný v AsÚ AV ČR v roce 1999 se snímkem bolidu 21. ledna toho roku. Mezi dalšími je pak například profesor Miloslav Druckmüller nebo Pavel Štarha, oba též nositelé Ceny Jindřicha Zemana. Celý výpis úspěšných českých fotografů, jejichž fotografie pánové Bonnell a Nemiroff, správci snímku dne NASA, publikovali, najdete na speciální stránce. Lukášovi Veselému nesmírně gratulujeme a doufáme, že se zanedlouho ve výběru objeví nějaká další z jeho dech beroucích hvězdných scenérií.
Jak již bylo zmíněno, patrně nejsledovanější událostí na obloze nejen tohoto měsíce ale posledních let bylo úplné zatmění Měsíce 21. ledna časně ráno. Na Česko se konečně usmálo štěstí a vzácný úkaz nezhatilo oblačné počasí téměř nikde v republice, a tak se internet začal raketovou rychlostí plnit fantastickými obrázky i z tuzemska. Fotografy neodradilo ani časné ranní konání úkazu a dokonce ani velice mrazivé teploty. A právě síla nadšení přinesla některým Čechům (ale zdaleka nejen jim) další neskutečný úspěch v podobě prakticky husarského kousku: zaznamenat zásah Měsíce malým asteroidem ve 4:41:43 UT.
Dopad meteoroidu a zatmění Měsíce 2019/01 Autor: Libor HašplNamátkou zmiňme Libora Hašpla, Pavla Karase (Hvězdárna a planetárium Brno), Adama Malíře (Hvězdárna b. A. Krause Pardubice), Romana Hujera, Petra Hykše nebo již zmiňovaného Petra Horálka, který událost zachytil z kapverdského ostrova Boa Vista. Nyní je již známo, že kraťoučký záblesk způsobilo uvolnění energie řádově tisícekrát menší než výbuch hirošimské pumy při dopadu asi 10kg meteoroidu na povrch Měsíce západně od kráteru Lagrange H. Předpokládá se, že vzniklý kráter by měl mít průměr mezi 7 a 10 metry a stovky úspěšných autorů záznamu tohoto záblesku nyní vyčkávají na nějakou fotografii kráteru, kterou by mohla v nejbližším období nafotografovat sonda Lunar Reconnaissance Orbiter. Nutno ale podotknout, že samotný dopad asteroidu na povrch Měsíce není tak vzácnou událostí, náš kosmický soused je díky absenci atmosféry bombardován tělesy z vesmíru prakticky nepřetržitě. Unikum tohoto úspěchu tkví v tom, že tento impakt byl zachycen nadprůměrně četně z velké části světa, díky čemuž se podařilo velmi rychle a přesně spočítat, kde přesně na Měsíci k dopadu došlo. Napomohlo k tomu právě probíhající a celosvětově nadměrně fotografované zatmění, při němž samotný Měsíc v úplňku byl dosti tmavý (oblast se zábleskem byla v ten moment ponořena do stínu nejhlouběji) a dost možná také fakt, že Měsíc byl velice blízko bodu přízemí, tudíž úhlově větší a záblesk se stal zpozorovatelným i přístroji s menší rozlišovací schopností. Znovu nastane úplné měsíční zatmění poblíž přízemí až v říjnu roku 2033. Mimochodem, jeden z úspěšných snímků (Petra Horálka, uvedený níže) byl 25. ledna publikován rovněž NASA jako prestižní snímek dne, díky čemuž se leden 2019 stal nejúspěšnějším svého druhu (za pouhé dva dny se do výběru NASA dostali hned dva Češi; ne tak těsně za sebou se to stalo za celou historii jen dvakrát – v dubnu 2012 a srpnu 2017).
Měsíc během zatmění 21. ledna 2019 zasáhl malý asteroid. Autor: Petr Horálek.
Předpokládané místo dopadu malého asteroidu během zatmění Měsíce 21. ledna 2019 (označeno oválem vlevo dole od středu). Autor: Justin Cowart.
Poslední velice příjemnou zprávu jsme pak zaznamenali od našeho váženého kolegy Dr. Jiřího Duška, ředitele brněnské hvězdárny a planetária (a rovněž senátora), který se stal Čestným členem Mezinárodní astronomické unie IAU (tedy vrchní světové astronomické organizace). Vtipně o tom informoval na svém facebooku. Myslíme, že Jiřímu Duškovi navzdory jeho facebookovému komentáři tímto naopak všechno začíná! Každopádně hluboce gratulujeme!
Jiří Dušek se stal Čestným členem Mezinárodní astronomické unie. Autor: Archiv Jiřího Duška.
Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4