Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Rozhovor: Antonín Vítek - Poslední mise k Hubblovu vesmírnému dalekohledu

Rozhovor: Antonín Vítek - Poslední mise k Hubblovu vesmírnému dalekohledu

Hubble na oběžné dráze
Hubble na oběžné dráze
Tak jsme se dočkali. Po půlročním odkladu způsobeném nečekanou poruchou Hubbleova kosmického dalekohledu, se do vesmíru vydává raketoplán Atlantis. Mise s pořadovým číslem STS-125 má za úkol naposledy navštívit tento slavný dalekohled a uskutečnit na něm několik oprav a vylepšení. Více se dozvíme od dr. Antonína Vítka z Akademie věd.

Jaké jsou důvody servisních misí k Hubblovu vesmírnému teleskopu?
Důvody jsou tři. Zaprvé jde přístrojová technika velmi rychle dopředu. Přístroje, které jsou dejme tomu pět let připojeny k dalekohledu, jsou už zastaralé a přinesly všechno, co přinést mohly. Prvním úkolem je tedy výměna starých vědeckých přístrojů, například spektrografů nebo kamer za nové výkonnější a dokonalejší. Druhou záležitostí je, že vzhledem k velké výšce nad zemským povrchem Hubblův dalekohled prolétává také Jihoatlantickou anomálií. V ní sahají zemské radiační pásy blízko k planětě a v důsledku toho se snižuje výkon slunečních baterií. Proto se při některých misích vyměňují i panely slunečních baterií. Nejdůležitější ale je, že k pointaci, tj. zaměřování na pozorované hvězdné, galaktické a mimogalaktické cíle, používá dalekohled systém silových setrvačníků, tzv. gyroskopů. Základem jsou velmi rychle rotující součásti a dochází k rychlému opotřebení jejich ložisek. Proto je nutné skoro při každé misi tyto setrvačníky vyměňovat. Jakmile by selhaly, dalekohled už nikam nezaměříte a polohu nedokážete stabilizovat.

HST při misi STS-103 v prosinci 1999.
HST při misi STS-103 v prosinci 1999.

K Hubblovu dalekohledu poletí raketoplán Atlantis. Kromě odstranění poruchy HST z loňského podzimu, co konkrétně bude posádka na dalekohledu dělat?
V tomto případě dojde k výměně všech šesti stabilizačních gyroskopů. Kromě toho tam astronauti povezou jeden úplně nový přístroj. Je jím spektrometr s velmi zajímavým jménem Kosmic Origins, čili Počátky kosmu. Bude zkoumat právě ty nejslabší a nejvzdálenější objekty, které jsou současně nejstaršími objekty ve vesmíru. Světlo od nich k nám letělo mnoho miliard let. Do tak daleké minulosti se člověk díky Hubblovu dalekohledu podívá. Dále na něj bude umístněna nová širokoúhlá přehlídková kamera a budou také vyměněny dva přístroje, u kterých došlo k závadě v dodávce elektřiny. Poslední věcí, která se vymění, nebudou tentokrát sluneční panely, ale kompletní sada nikl-vodíkových akumulátorových baterií. Je to podobné jako u auta, tam také po čase musíme vyměnit akumulátor.

Je oprava dalekohledu jediným úkolem posádky nebo se budou provádět také nějaké experimenty?
V podstatě při každém letu raketoplánu se provádějí nějaké experimenty. Dají se shrnout do dvou kategorií, detail test objectiv, tedy detailní zkušební úloha a secondary test objectiv, tj. sekundární úloha. Sekundární úloha je kupodivu důležitější. Ale celkově to jsou takové okrajové věci. Například jde o zkoušku stability raketoplánu při přistávání za silného bočního větru nebo účinek midodrinu na potlačení kosmické nevolnosti.

Mise raketoplánu Atlantis bude historicky poslední návštěvou Hubblova kosmického dalekohledu, co s ním bude dál?
Astronauti při této misi umístí na spodek dalekohledu speciální stykovací zařízení, které v budoucnosti umožní připojit k němu tahač. Předpokládá se, že systémy dalekohledu vydrží nejméně do roku 2013. Přibližně v té době má být do provozu uveden Webbův kosmický dalekohled. Až Hubblův dalekohled doslouží, připojí se k němu zvláštní tahač a navede ho do zemské atmosféry, pravděpodobně nad Tichým oceánem. Tam v ní zanikne a případné zbytky neškodně dopadnou do moře.

A není to škoda? Nebylo by možné tento dalekohled chytnout, dát do raketoplánu, vrátit ho na Zem a mít ho potom třeba v muzeu?

S tím se počítalo v době, kdy se mluvilo o tom, že raketoplány budou sloužit ještě řadu let. Ale podle rozhodnutí americké vlády mají být raketoplány staženy z provozu v roce 2010. Je výhodnější využívat dalekohled ještě o tři roky déle, získávat další vědecké poznatky a pak ho zlikvidovat.

 

Do lodí, které budou létat po raketoplánech, se Hubble nevejde?
Naprosto ne. Připravované lodi zatím neumožňují vrátit na Zem nic těžšího než asi 500 kg. A Hubble váží pár tun...

Rozhovor vysílala stanice ČRo Leonardo v pořadu Nebeský cestopis v sobotu 7. června 2008. Zvukový záznam jako mp3 najdete v archivu rozhlasu. Rozhovor přepsala Věra Bartáková.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Antonín Vítek


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »