Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Osobní vzpomínka na Mgr. Antonína Vítka, CSc.
Vít Straka Vytisknout článek

Osobní vzpomínka na Mgr. Antonína Vítka, CSc.

Antonín Vítek na Kosmos News Party 2010. Autor: Zbyšek Prágr
Antonín Vítek na Kosmos News Party 2010.
Autor: Zbyšek Prágr
Minulý týden česká „kosmická scéna“ přišla o svoji snad největší osobnost – po těžké nemoci zemřel pan Antonín Vítek, popularizátor kosmonautiky, který jistě oslovil vícero generací zájemců a pro spoustu lidí (včetně mne) byl velikým vzorem. Dovolte mi tedy, abych zde panu Vítkovi věnoval pár osobních vzpomínek.

V úterý 28. února, když jsem se odpoledne konečně dostal domů, unavený a s hlavou plnou všedních starostí, usedl jsem k počítači pro rutinní kontrolu mailové schránky. Tam na mě vybafla šokující zpráva o úmrtí pana Vítka. Veškeré mé momentální starosti šly okamžitě stranou a já jsem spadl do jakéhosi šoku, ve kterém jsem nebyl schopný vůbec na nic myslet. Zamračené, deštivé počasí a pomalu přicházející brzký zimní soumrak dokonale dokreslovaly tíživou atmosféru toho okamžiku. Po chvíli jsem se musel pustit do další práce, ale stejně jsem byl myšlenkami nepřítomen, myšlenkami u pana Vítka, u toho úžasného, energického člověka, kterého jsem tolik obdivoval. Nechtělo se mi tomu uvěřit.

Těžko pouhými slovy popsat, co pan Vítek znamenal pro mne osobně. Práce, kterou v popularizaci kosmonautiky za svůj život udělal, je mnohem více než jen obdivuhodná. Encyklopedie Space40 se všemi do kosmu vypuštěnými tělesy nemá v širokém okolí konkurenci (podle slov svého kolegy Karla Pacnera Antonín Vítek věnoval aktualizacím této encyklopedie denně až pět hodin času bez ohledu na to, zda je středa či neděle), velikým zážitkem pro mne byly účasti na přednáškách pana Vítka, kde ukázal své neomezené vědomosti a znalosti i těch sebemenších detailů (pravidelní účastníci KNP nebo listopadových seminářů ve Valmezu jistě nezapomenou na přednášky o událostech v uplynulém roce na stanici ISS). Kromě vědomostí také zaujal jeho jemný, klukovský smysl pro humor, jeho ochota a skromnost, ohromná vzdálenost, která ho dělila od arogance, vlastní (bohužel) spoustě odborníků jeho formátu ve spoustě oborů.

Autogram, jež A. Vítek věnoval autorovi článku na KNP 2009
Autogram, jež A. Vítek věnoval autorovi článku na KNP 2009
Já jsem měl to štěstí pana Vítka osobně poznat, setkat se s ním na několika akcích a řádně prodebatovat novinky. Asi nikdy nezapomenu na naše první setkání: „Dobrý den, já jsem Vítek Straka (podání ruky),“ odpověď: „Já jsem taky Vítek, ale Antonín.“ I když jsme se setkali pouze několikrát, jsou a budou to navždy silné zážitky. Když jsme na KNP 2011 v pátek 29. dubna k večeru řešili, zda i přes nově objevené problémy přece jen již za chvíli odstartuje raketoplán Endeavour s českým Krtkem a napjatě očekávali nejnovější informace z Floridy, když jsme na podobném semináři u večeře probírali, jak to vlastně ve skutečnosti je s alkoholem na palubě stanice ISS, … S panem Vítkem jsem se setkal pouze několikrát, ale pokaždé šlo o velmi silný zážitek a spoustu nových poznatků, věcí, které jsem předtím nechápal.

Když jsem nedávno připravoval jeden článek, panu Vítkovi jsem poslal mail za účelem konzultace. Že na něj již nedostanu odpověď, by mě nenapadlo ani v noční můře. Později jsem se dozvěděl, že pan Vítek je v nemocnici v umělém spánku. Napadlo mě: co mu asi je? Jak dlouho bude trvat, než se vyléčí? Že to dopadne, jak to dopadlo, mě vůbec nenapadlo, nebo jsem nechtěl, aby mě to napadlo?

Má poslední vzpomínka na Něj (ano, klidně použijme velké písmeno) je z kosmonautického semináře „Valmez listopad 2011“, kde u společné večeře vyprávěl fóry a zážitky s jeho kocoury.

Co říct závěrem? Už jsem se setkal se spoustou lidí z kosmonautické „branže“ včetně kosmonautů nebo ředitele NASA. Ale pan Vítek je u mne všechny zastínil. A jak píše Zdeněk Galuška v knížce „Slovácko sa nesúdí“, tacoví lidé by neměli umřít nikdá.

Převzato z blogu Milana Halouska
Převzato z blogu Milana Halouska
Poslední rozloučení s Mgr. Antonínem Vítkem, CSc. proběhne v úterý 6. března v poledne ve Velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.

Zpráva o úmrtí A. Vítka a vzpomínková fotogalerie na astro.cz




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Antonín Vítek


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »