Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Rozhovor s americkým astronautem Andrewem Feustelem
Vít Straka Vytisknout článek

Rozhovor s americkým astronautem Andrewem Feustelem

Andrew Feustel před kosmickým výstupem
Andrew Feustel před kosmickým výstupem
Od doby, co americký astronaut Andrew Feustel navštívil ČR uplynul zhruba měsíc a půl. Vzpomeňte si, že si s sebou v květnu vzal na poslední servisní misi k Hubbleovu teleskopu výtisk Písní kosmických a pak nám ho osobně vrátil. A. Feustel poskytl po svém návratu do USA redakci astro.cz následující rozhovor.

Když jste byl ještě dítě, napadlo vás někdy, že se stanete astronautem? Co vás k tomuto povolání přivedlo?
Když jsem byl malý, sledoval jsem astronauty z programu Apollo, jak přistávají na Měsíci a věřil, že se jednou také podívám do vesmíru. Bylo mi souzeno, že to vyjde.

Jaké bylo čekání na vaši první nominaci do posádky kosmického letu? Jaké jste měl pocity, když jste se o ní dozvěděl?
Čekal jsem 9 let na svou první vesmírnou misi. Cítil jsem úlevu a zároveň jsem byl pyšný, že se můžu zúčastnit mise k Hubbleovu teleskopu.

Zajímal jste se předtím o Hubbleův teleskop?
O teleskop jsem se zajímal dlouho předtím kvůli nádherným záběrům hlubokého vesmíru, které je schopen lidem poskytnout.

V době zkázy raketoplánu Columbia jste již pracoval v NASA. Když jste byl poté jmenován do posádky jediné mise, která po havárii Columbie nepoletí do bezpečí Mezinárodní kosmické stanice, věřil jste bezpečnosti této mise a rychlému startu záchranného raketoplánu (v případě potřeby)?
Ano, byli jsme si velmi jistí plánem, který vyvinula NASA, aby nám mohl být na pomoc vyslán druhý raketoplán, pokud by jsme to potřebovali. Ten plán byl dobrý.

Trénovali jste před startem přesun do záchranného raketoplánu?
Ano, trénovali jsme s posádkou záchranného raketoplánu náš přesun do jejich letounu, takže bychom se během záchrany nesetkali s ničím nečekaným.

Měli jste nacvičeny všechny úkony, které byly potřeba při práci na teleskopu ale přesto, jaký to byl pocit pohybovat se v otevřeném kosmu s barevnou Zemí pod vámi a pracovat se skutečným teleskopem? Člověk asi nesmí myslet na všechna rizika…
Vesmír je báječný a klidný. Pohybujete se s neobyčejnou lehkostí a já jsem se vždycky ve svém skafandru cítil bezpečně. Byla to úžasná zkušenost.

Během vaší mise jste neměli mnoho volného času ale přesto, jak jste trávili volné chvíle?
V našem volném čase jsme se dívali z oken, posílali na Zemi emaily a také shlédli několik filmů, například nový Star Trek a Apollo 13.

Co vás váže s Českou republikou? Máte rád tuto zemi a máte zde přátele?
Matka mojí manželky se narodila ve Znojmě a žila mnoho let v Brně. Takže moje manželka má v České republice mnoho strýčků, tetiček, bratranců a sestřenic.

Časy, kdy astronauté jedli tablety a pili z tub už jsou dávno pryč. Jaká je kosmická strava dnes a jak chutnala vám?
Dnešní kosmická strava je velmi podobná například jídlu, které si s sebou berete pod stan.

Na co jste se nejvíce těšil po návratu na Zemi?
Nejvíce jsem se těšil na shledání s mou rodinou a na hezkou horkou sprchu.

Máte momentálně nějakou možnost vrátit se do vesmíru?
Jsem velmi rád, že vám mohu říct, že do vesmíru se vrátím příští rok při misi STS-134, při které navštívím Mezinárodní kosmickou stanici… a jednou se snad podívám na Měsíc!




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Andrew Feustel


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »