Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Česká astrofotografie měsíce (ČAM) je už dospělá

Česká astrofotografie měsíce (ČAM) je už dospělá

ČAM osmnáct
Autor: Zdeněk Bardon

Dovolím si začít poněkud netradičním způsobem. Nebudu popisovat známá fakta, ale zvolil jsem osobní vyznání zakladatele soutěže – Česká astrofotografie měsíce. Osmnáct let je opravdu dlouhá doba. Z našich dětí jsou už rodiče a na planetě Zemi se odehrálo mnoho věcí. Společně jsme zažili pandemii a bohužel i jiné pohromy. Ale také radosti – malé i ty velké. Já osobně jsem na tomto světě za tu dobu přivítal tři krásná vnoučata.     

Pro mě osobně jsou pohledy do tajemných hlubin vesmíru uklidňující a naplňují mě optimistickou myšlenkou, že ten následující den by mohl být lepší. Pracovat pro veřejné blaho zcela zdarma je nejen heroickým úkolem, ale možná i posláním. Popularizace astronomie prostřednictvím astrofotografie je velmi záslužnou činností, neboť „bojuje“ s nevědomostí a přináší poznání, krásu hlubokého vesmíru či pozemských a někdy už neopakovatelných úkazů. 
 

Porota ČAM při volbě prvního nositele ceny J. Zemana. Autor: ČAM.
Porota ČAM při volbě prvního nositele ceny J. Zemana.
Autor: ČAM.
Hlavním cílem soutěže České astrofotografie měsíce bylo a stále je inspirovat mládež pro lásku ke krásnému koníčku s názvem astronomie. Od roku 2005 až do 2023 přišlo do redakce ČAM neuvěřitelných 3 981 snímků. Na dvě malé země ve stejném klimatickém pásmu střední Evropy je to už slušná porce.
 
Věnovat svůj osobní čas na úkor vlastní rodiny po dlouhých osmnáct let, měsíc co měsíc, soutěži Česká astrofotografie měsíce, můžou jen mimořádně odolní „srdcaři“. Tím naše parta porotců soutěže bezesporu je. Nejde jen o to rozhodnout, někdy ve vzrušené debatě, jaký snímek bude tím nejlepším. To je to nejjednodušší. Za tím vším je ale skryto gigantické množství trpělivosti, práce a hlavně nezměrné obětavosti lidí, starajících se o hladký chod soutěže. Přiznávám, že ne vždy vše funguje jako dobře namazaný stroj. Ale s potěšením konstatuji, že i přes všechny nástrahy života soutěž stále běží. 
 
Za dobu osmnácti let jsme společně ze zdánlivě nenápadné značky ČAM vybudovali prestižní skupinu a respektovanou instituci. Zároveň jsme prohloubili spolupráci mezi Českou astronomickou společností a Slovenským svazem astronomů. To je nezpochybnitelný fakt. Jen málokdo tuší, co vše se odehrává v zákulisí a jaký řetězec událostí, respektive práce, následuje každou poslední neděli kalendářního měsíce. 
 
Vše začíná doplněním a kontrolou galerie, kterou po celou tu dlouhou dobu spravuje pracovitý Karel Mokrý. Po úspěšné volbě, která je někdy i vícekolová, se rozběhne precizně laděné soukolí. Každý, skutečně každý vítězný snímek, doprovází originální, vtipně laděný text z pera Marcela Bělíka. Pokud dobře počítám, tak jich budou už dvě stovky. To by byla docela tlustá kniha. Následuje finální obětavá editace Pavla Suchana a tak se zrodí tisková zpráva České astronomické společnosti. 
 
Zdánlivě poslední krokem je publikování snímku včetně odladěného článku, o který se stará Richard Kotrba. Srdcař, který neváhá tak učinit i například během své dovolené. Takto to běží každý kalendářní měsíc, stále dokola po celých osmnáct let. Naprosto neuvěřitelné, naprosto!
 
Porota ČAM a Jiří Grygar. Autor: Martin Mašek
Porota ČAM a Jiří Grygar.
Autor: Martin Mašek
Česká astrofotografie měsíce není jen česká, ale fakticky i slovenská. Srdcař, emeritní ředitel Hvězdárny v Rimavské Sobotě, Pavol Rapavý, je jedním z neochvějných pilířů soutěže po celou dobu jejího trvání. 

Bohužel, nemám žádné prostředky a tím nemyslím peníze, abych odměnil všechny porotce. Oni si to skutečně zaslouží a tak bych jim chtěl, alespoň prostřednictvím tohoto vyznání, vyjádřit moji hlubokou úctu a poděkování.
 
Moje velké díky patří předsedovi České astronomické společnosti panu prof. RNDr. Petru Heinzelovi, DrSc., nejen za podporu, ale i velkou trpělivost s mojí „buldozerovou“ náturou. 
Minimálně stejné poděkování patří všem, kteří se soutěže účastní a podporují dobré jméno české a slovenské astronomie.

Jasné nebe.
 
Zdenek Bardon

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Vítězné snímky roku 2023
[2] O soutěži



O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

 

 

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).

Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.

Štítky: ČAM osmnáct


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »