Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Definování polohy kosmického tělesa - díl druhý

Definování polohy kosmického tělesa - díl druhý

satelit.jpg
V prvním díle jsme si definovali 7 dráhových elementů, které určují dráhu tělesa ve Sluneční soustavy. Dnes se podíváme na jiné vztažné soustavy, ve kterých lze popisat dráhu tělesa. Povíme si též, jak jsou definovány elementy drah umělých družic. Na závěr si představíme elementy drah dvojhvězd.

2. Jiné vztažné soustavy

Heliocentrická vztažná soustava není vhodná či dokonce použitelná pro popis pohybu těles, které kolem Slunce neobíhají. Jedná se umělé družice Země a o stelární objekty (zejména dvojhvězdy).

2.1. V případě umělých družic Země jsou vztažnými rovinami rovina zemského rovníku a rovina nultého poledníku. Příslušné veličiny jsou definovány takto:

  1. Okamžik průchodu družice přízemím.
  2. Argument přízemí (perigea) je úhel sevřený směry střed Země- výstupný uzel a střed Země – přízemí.
  3. Délka výstupného uzlu (což je průsečík trajektorie s rovinou rovníku, ve kterém družice vstupuje do severního poloprostoru) je zeměpisnou délkou (východní z.d. je kladná) tohoto bodu.
  4. Sklon je úhel sevřený rovinou trajektorie družice s rovinou rovníku. Je ostrý, pokud průmět družice do roviny rovníku koná pohyb ve smyslu rotace Země.
  5. Hlavní poloosa – definice je táž, jako v předešlém případě.
  6. Číselná výstřednost – definice je táž, jako v předešlém případě.

hd_98800.jpg
2.2. V případě elementů drah dvojhvězd jsou definice elementů odlišnější. Počátek vztažné soustavy se klade do jasnější složky dvojhvězdy. Pojem dráhy není jednoznačný. Zdánlivá dráha hvězdy je průmětem skutečné dráhy na nebeskou sféru nebo přesněji na rovinu kolmou k pozorovacímu paprsku. Skutečná dráha může být relativní nebo absolutní. Relativní dráha je popsána ve vztažné soustavě s počátkem v jasnější složce. (Absolutní dráha je určena ve vztažné soustavě spojené s těžištěm dvojhvězdy.) Elementy jsou pak definovány takto:

  1. Hlavní poloosa a je určována ve vteřinách, při znalosti vzdálenosti dvojhvězdy v astronomických jednotkách, případně v km.
  2. Číselná výstřednost e je definována tak, jako v předešlých případech.
  3. Udává se perioda P v rocích ( nelze ji přímo odvodit z velikosti hlavní poloosy, neboť nejsou známy hmotnosti složek. Hmotnost dvojhvězdy naopak lze určit z hodnoty hlavní poloosy a periody.)
  4. Okamžik průchodu periastrem T (kdy je vzdálenost složek nejmenší).
  5. Poziční úhel Ω výstupného uzlu dráhy. Výstupný uzel je v tomto případě bod, kde dráha slabší složky protíná rovinu kolmou k pozorovacímu paprsku a procházející jasnější složkou, přičemž slabší složka se při průchodu blíží k pozorovateli. Poziční úhel je sevřen deklinační kružnicí a směrem od jasnější složky k výstupnému uzlu, měří se ve smyslu matematicky kladném. Směru k severnímu svět. pólu přísluší poziční úhel 0°.
  6. Délka periastra ω je definována podobně, jako v předchozích případech délka perihélia (přísluní) resp. perigea (přízemí).
  7. Sklon dráhy i je odchylka roviny dráhy od roviny kolmé na pozorovací paprsek. Jeho hodnota je v intervalu <- 90°, 90°>. Záporné hodnoty přísluší dutým úhlům Ω, kladné hodnoty vypuklým.

Reference:
[1] Kleczek J., Švestka Z., Astronomický a astronautický slovník (Orbis, Praha 1963)
[2] Vanýsek V., Základy astronomie a astrofyziky (Academia, Praha 1980)




Seriál

  1. O gravitačním a tíhovém poli - díl první
  2. O gravitačním a tíhovém poli - díl druhý
  3. O gravitačním a tíhovém poli - díl třetí
  4. O gravitačním a tíhovém poli - díl čtvrtý
  5. Definování polohy kosmického tělesa - díl první
  6. Definování polohy kosmického tělesa - díl druhý


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Gravitace


13. vesmírný týden 2020

13. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2020. Měsíc bude v novu. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno jsou poblíž sebe Mars, Jupiter a Saturn. Zájemci o komety si mohou dvě středně jasné prohlédnout relativně vysoko na obloze a jednu také večer nízko na západě. V neděli 29. března přecházíme na letní čas. Přes utlumení dění ve společnosti ještě probíhají nějaké starty raket a přípravy běží, s patřičnými karanténními opatřeními, i směrem ke startu Sojuzu k ISS. Před 365 lety se narodil Christiaan Huygens, objevitel měsíce Titan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2264 RGB SHO

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik   Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik. Za devatero horami a devatero řekami, ještě dál než běhá po obloze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Snímek planetky (52768) 1998 OR2

Rozměry obrázku jsou 20 x 20 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Nacházela se v souhvězdí Blíženců. Planetka se má během měsíce dubna stát výzkumným objektem radioteleskopu v Goldstone.

Další informace »