Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  O gravitačním a tíhovém poli - díl první

O gravitačním a tíhovém poli - díl první

Isaac Newton na malbě Geofreho Knellera z roku 1702.
Isaac Newton na malbě Geofreho Knellera z roku 1702.
Po delší době přinášíme další seriál pro teoretické fyziky, atrofyziky i zájemce o matematicko-fyzikální vysvětlení některých známých fyzikálních zákonů. Tentokráte se zameříme na gravitační a tíhové pole, a to jak z obecného pohledu, tak i pro konkrétní příklad - pole naší Země. Vysvětlíme si základní pojmy a ukážeme si jejich souvislosti nejen ve fyzikálním, ale i historickém úhlu pohledu.

Newtonův gravitační zákon:

Učení o gravitaci patří k základním fyzikálním tématům v 1. ročníku čtyřletého gymnázia. Avšak s tím, že ihned na začátku se vynechává etymologie. Pojem "gravitace" souvisí s latinským slovem gravis, znamenajícím "těžký". Z důvodů uvedených níže však pojem "gravitační" nelze překládat.

Podnětem k nalezení gravitačního zákona Newtonem bylo vyslovení Keplerových zákonů. I. Newton nebyl sám, který se touto otázkou zabýval, k objevení zákonitosti spěl také Robert Hooke (18. července 1635 - 3. března 1703). 6. ledna 1680 napsal Newtonovi dopis, ve kterém píše že "...přitažlivost je vždy nepřímo úměrná vzdálenosti se čtvercem." Nedostatek v úvaze byl m.j. ten, že Hooke přisuzoval přitažlivost pouze Slunci. Newtonovi bylo zřejmě líto, že na tuto skutečnost nepřišel jako první, a proto Hookea neměl rád. Nicméně byl to právě Newton, který vyslovil zásadní tvrzení: Každá dvě tělesa na sebe působí přitažlivými gravitačními silami. Toto tvrzení je nutno považovat za prvotní. Druhotné je stanovení síly, kterou na sebe působí dvě tuhé homogenní koule (a ne tedy pouze dva hmotné body) s hmotnostmi m1, m2, mezi jejichž středy je vzdálenost r. Platí:

Fg = κ[(m1m2)/r2],

kde κ je Newtonova gravitační konstanta. Z názvu však neplyne, že by její hodnotu Newton znal. Poprvé ji změřil Henry Cavendish (10. října 1731 – 24. února 1810) roku 1798 pomocí torzních vah. Její hodnota je (6.67428 ± 0.00067)•10-11 N•m2•kg-2. (Poznámka: Z didaktických důvodů na základních školách pojmem "gravitační konstanta" je označováno tíhové zrychlení g = 9.81 m/s2, neboť pohyb rovnoměrně zrychlený se na základní škole neprobírá.)

Výše uvedeným výrazem je stanovena pouze velikost gravitační síly. Síla je ovšem vektorová veličina. Chceme-li stanovit i směr gravitační síly, kterou působí 1. těleso na 2., zavedeme nejprve vektor r s počátečním bodem ve středu 1. tělesa a koncovým bodem ve středu 2 Pak lze psát (ovšem jen pro homogenní tuhé koule)

Fg = -κ[(m1m2)/r3]r.

Je-li první těleso v počátku souřadné soustavy, pak vektor gravitační síly Fg vypočteme tak, že za r dosazujeme postupně souřadnice x, y, z druhého tělesa.

Gaussova gravitační konstanta:

Při řešení pohybu v gravitačním poli Slunce se s výhodou zavádí Gaussova gravitační konstanta, obvykle značena G, jejíž vztah k Newtonově g. konstantě je dán rovnicí G2 = κ, avšak jednotky jsou zcela jiné. Zatímco [κ] = 1 m3.kg-1.s-2, je [G] = 1 (AU)3/2. (Msl)-1/2.(slun.den)-1, takže

{G} = 0.01720209895,

kde AU je astronomická jednotka, Msl je hmotnost Slunce.

Reference:
[1] Internet, www.wikipedia.org
[2] Kleczek J., Švestka Z., Astronomický a astronautický slovník (Orbis, Praha 1963)
[3] Železný V., Návraty první dámy (Panorama, Praha, 1986)




Seriál

  1. O gravitačním a tíhovém poli - díl první
  2. O gravitačním a tíhovém poli - díl druhý
  3. O gravitačním a tíhovém poli - díl třetí
  4. O gravitačním a tíhovém poli - díl čtvrtý
  5. Definování polohy kosmického tělesa - díl první
  6. Definování polohy kosmického tělesa - díl druhý


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Gravitace


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »