Hříšná i exotická Pattaya (7): Z vysoké perspektivy
Z vysoké perspektivy Pattayské věže. Autor: Petr HorálekDen osmý, 12. prosince 2011 (pondělí)
Pokud by epizoda o Rudém Měsíci nad Ko Lan byla především "One Popek show", pak dnešní den jednoznačně patřil Markovi. Po neprospané větrné noci po zatmění jsme se rozhodli dát si malou pauzu od itinerovaných výletů, vyspat se a pak si jen tak pěšky povyrazit. Mou iniciativou bylo nalezení proslulé pattayské vyhlídky, z níž pochází všechny ty kýče vyfocené a zasílané na pohlednicích. Tou Markovou pak dobytí místní nejvyšší budovy s lanovkou, Pattaya Park Tower.
Marek už v době, kdy jsme den po příletu vyšplhali k výsostnému Buddhovi a on spatřil jakousi thajskou "Perlovou věž", nepřestal o jejím dobytí mluvit. Co o ní vlastně víme? Z dáli se tyčí na severním počátku oproti Pattaye krásnějším Jomtienským plážím a na její vrchol dost často usedá asi pomalu jedoucí lanovka. I přes moji nelásku k výškám se k nadšení přidávám, neboť zmíněná Perlová věž v Šanghaji mi byla nesmírným odvazem. A pokud máme astronomicky "splníno", zatmění vyšlo, už jsem pro jakoukoliv koninu.
Jižní pattayské pobřeží a Velké jižní molo. Autor: Petr HorálekJižní pattayské pobřeží a Velké jižní molo. Autor: Petr HorálekVůbec úspěch při zatmění ve všech nastartoval aspoň o kapičku vyšší nadšení a prvopočáteční pachuť k Pattaye doslova vyprchala. Ironií bylo, že na dnešek se rtuť v teploměru měla nejvíce držet v zásobní kádince, neboť oproti jiným dnům z celého toho výletu se měla vystoupat na "pouhých" 26° C. Každým krůčkem jsem si připomínal, co bych na jaře či v létě dal za tuhle teplotu u nás. Zvlášť když podle Murpyho zákonů se nám počasí dost často pokazí právě na volné víkendy. Ale zpět. Jako už ostřílení pattayští cestovatelé jsme hrdě nastoupili na prvního tukana a zkrátili si hodinovou procházku až k potenciální odbočce na vlídnou vyhlídku. Že jde jednoznačně o obřím zájmem opěvovanou lokaci, nám nemusel stvrdit ani první půlkilometr šlapání do kopce. Už na jeho horizontu - jinak krytém stromovou uličkou - se už hromadily davy. A taky zástupy stánků. Zpoceni jednoznačně nejnižší teplotou vyšlapáváme poslední metry úzkého chodníku a před námi brána. Za ní vydlážděný oplocený plac, na jednom rohu dalekohled na mince a dle očekávání desítky majitelů i těch nejvšivějších foťáků se snahou si ten výhled vtisknout do paměťových karet.
Jižní pattayské pobřeží a Velké jižní molo. Autor: Marek BrukAle je o co stát, to rozhodně. Ze severovýchodního koutu máte možnost za dobrých podmínek dohlédnout až k obzoru zaplněnému nevzhlednou konturou velkého lodního přístavu u Thung Sukhla. My jsme to štěstí neměli, ale bohatě stačil onen vysněný pohlednicový výhled na celé jižní pattayské pobřeží s Velkým jižním molem. Do očí nám přitom fučel čerstvý vítr a po středu výhlídky se lidé fotili s monumentální památnou sochou Admirála Prince Apakorna, zakladatele thajského námořnictva. Pod ním je pak rarita v podání menší sošky celé polepené z listů ryzího zlata. Celou tu hrdost vyhlídkového místa kazí jen dlouhý a zjevně dost nutný vysílač. Ještě jednou zvláštností se může kopec chlubit - na vstupní bráně je na velkém transparentu napsáno, že dnes zapadá Slunce v 18:30. Ve skutečnosti je to o 41 minut dřív. Zjevně tu platí nadstandardní anomálie. Zbývá jen otázka, zda je toto pozdržení Slunce rovněž za příplatek…
Hmyzí stánek. Autor: Petr HorálekHmyzí stánek. Autor: Petr HorálekHmyzožrout Marek. Autor: Petr HorálekDost bylo krásných výhledů, Pattayská věž čeká. To s Martinem netušíme, že nám Marek chystá ještě jeden nevšední zážitek. Při odchodu z vyhlídky, kde jsme si s radostí koupili lahodný mok v podání chlazeného čerstvého kokosu, nás cestička vede zpět k parkovišti autobusů. A tam - jak úder do očí - stojí stánek s čerstvě praženým hmyzem všeho druhu. No vzpomeňte si, jak nám blahodárná Evropská unie hodlá nařídit pojídat tento zjevně zdravý příspěvek každodenní stravy. Žijete-li labužnicky ve světě předsudků, pak se vám zvedá kufr už při pohledu na tuhle "delikatesu". Ale Marek očividně unijní příkaz bez potíží zvládne, až jednou zavládne. Za "když to zkusím, koupíte mi pivo" si nechává do mističky naložit široký výběr čítající všemožné brouky, kobylky, škorpióny i žabky a bez přílišného náznaku sebezapření se mistrovsky zakousává do… No, nebudu zabíhat do detailů, jestli se vám dělá zle. Já zrovna nepatřím do skupiny lidí, co by tímhle kulinářským kultem žila, takže sám sotva plním Markovo přání jeho hostinu dokumentovat. Můžu ale přísahat, že kdyby mi někdo zavázal oči a nemuknul ani slova o tom, co to přede mnou zrovna opražili, vůně nebyla zrovna odpudivá. Takže můžu slavnostně stvrdit, že i přes silnou nechuť způsobenou pohledem na věc na tom něco bude.
Jízda dvoubuněčnou lanovkou z Pattayské věže. Autor: Petr HorálekPattayská věž. Autor: Petr HorálekPattayská věž. Autor: Petr HorálekOd hmyzí svačinky se s čestně slíbenou výhrou pro Marka za sázku přesouváme na jih, odkud se mylně vezeme tukanem poněkud dál od obří věže. Opakuje se, byť v menší míře, motanice jako při dobývání Svatyně pravdy, až konečně nacházíme vchod. Pattayská věž, na anglických mapách Pattaya Park Tower, je součástí značně většího komplexu čítajícího luxusní plavecký areál, jízdu pomalým "Maglevem" po dlouhé nadzemní kolejnici a samozřejmě jízdu i "pád" ze zmíněné věže. Samotná věž je vedena z hotelu Pattaya Park Beach Resort a její osmihranná "hlava" se čtyřmi patry nabízí dvě výhledové restaurace (53. a 54. patro) a samozřejmě výhledovou plošinu ve výšce 240 metrů. Odtud pak můžete zahájit "seskok" po laně nebo jízdu dvoubuňkovou lanovkou. Nahoru se dostanete buďto klasicky výtahem (když máte štěstí, v přízemí i v cílovém 54. podlaží vám servis i zasalutuje), nebo za příplatek vysněnou lanovkou, která se lajdá pro co nejdelší výjezdový zážitek asi půl hodiny.
Jomtienská pláž pod Pattayským parkem. Autor: Petr HorálekNejkrásnější na celém areálu je, že je vstupenkou do již jednou zmiňované Jomtienské pláže, která je o dost čistší a lépe stavěná, jak (snad) všechny tři pattayské. Především pak úsek pod branami k parku. Od vnitrozemí se k parku dostáváte přes dlouhou tržnici s největším zaměřením na ruské turisty, co jsme za celou dobu objevili. Dokonce i samotní obchodníci na anglickou otázku "How much?" odpovídají cenami v ruských číslovkách. Hned u akvaparku je restaurace, kde Marek získává zaslouženou pivní odměnu. K naší smůle se ale vítr pořádně neuklidnil a i přesto, že jsme ráno spatřili z povzdálí lanovku v akci, je teď beznadějně zastavena. Pohledy na krásné Rusky u akvaparku ale opět náladu zvedají, zájem probouzí zejména dívka stojící u plotu za bázenem, k nám otočená zády. Na spodní části plavek má zezadu velký nápis "Sunset". O její dobytí se snažíme s Markem dotlačit Martina, bláhově popíjejícího plechovku Changa. Na to Mástr Popek pohotově reaguje slovy: "Pokud nemá zepředu sunrise, tak do ní nejdu." A pak že neumí pacholek anglicky…
Po krátkém pátrání nacházíme pokladnu koštující za cestu vzhůru (v přepočtu asi 140 korun za zpáteční cestu výtahem, o 70 korun dráž za cestu dolů "skokem" po laně). Markův den nezná hranic; náš dobrodruh si jede v zajetých kolejích sveřepě dál. Je to opět on, co si libuje v maximu možností a přiobjednává si cestu dolů obávanou jízdou po laně na háku. Než k tomu ovšem dojde, máme spoustu času si užít výhled z restaurace v 54. podlaží, bravurní (byť opět přes oblačnost nečistý) západ Slunce ze samotné "skokanské" vyhlídky a nakonec i noční scenérie Pattaye a Jomtienu. Zkrátka den jde dolů od vrcholu.
Japonský výsadek. Autor: Petr HorálekPod katovou rukou. Autor: Petr HorálekJízda na laně z Pattayské věže. Autor: Petr HorálekJak vidno, skoky tu jsou jak dračku. V jednom okamžiku člověk nemá daleko od pocitu, že je na palubě letadla, z něhož se chystá hromadný výsadek. Na samotný sjezd vás nejdřív oblečou do patřičných přezek a vy se pověsíte na konstrukci střechy za hák, či vás to udrží. Potom nastoupíte do kabinky, na níž vás muž s kuklou jak kat přichytí k nájezdovému háku, sednete si na "do vzduchu" vedoucí tobogán, dvakrát si zakřepčíte a už se vezete. Celá ta paráda trvá necelou minutu. Marek si to ovšem absolvoval až za tmy, čímž se vyhnul vzorné dokumentaci. Po našem šťastném setkání dole u výtahu s mírným zklamáním ze zážitku rázně prohlásil, že tuhle záležitost si musí nesporně zopakovat. Jistý rest si tak nesl na bedrech až do dne před odletem.
V samotném závěru dne jsme ještě po výškovém zážitku zastihli Pim, která už balila stánek. Pro naše oči ale s balením na chvíli přestala a na zítřek zajistila námi dlouho odkládaný celodenní rybářský výlet. Že to ale nakonec vůbec nebude o rybolovu, a přesto si beztak nebude nač stěžovat, se dozvíte v příštím díle…
Pattayské pobřeží z vrcholu věže. Autor: Petr Horálek
Jomtienské pobřeží z vrcholu věže. Autor: Petr Horálek
Západ Slunce z Pattayské věže. Autor: Petr Horálek
Soumrak z Pattayské věže. Autor: Petr Horálek
Stín věže, pattayské pobřeží (vlevo) a jomtienské (vpravo). Autor: Petr Horálek
Pattayské pobřeží (vlevo) a jomtienské pobřeží (vpravo) v noci. Autor: Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4