Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Hubbleův vesmírný dalekohled slaví narozeniny, na oběžnou dráhu byl vynesen před 33 lety
Adam Denko Vytisknout článek

Hubbleův vesmírný dalekohled slaví narozeniny, na oběžnou dráhu byl vynesen před 33 lety

Hubbleův vesmírný dalekohled po servisní misi 3B (STS-109)
Autor: NASA

Před 33 lety se odehrál významný start. Raketoplán Discovery se s posádkou astronautů vydal na svou pětidenní misi STS-31, jejímž hlavním cílem bylo vynesení dlouho plánovaného Hubbleova vesmírného dalekohledu na oběžnou dráhu. Na ni byl úspěšně umístěn 25. dubna 1990.

Start byl předtím odložen kvůli katastrofické havárii raketoplánu Challenger, jenž na několik let pozastavila americký vesmírný program. Teleskop byl na tu dobu naprosto revoluční. Díky svému 2,4 metrovému zrcadlu se tehdy stal vesmírným teleskopem s největším zrcadlem, předběhl ho až dalekohled Jamese Webba. Protože se teleskop nachází nad turbulentní atmosférou Země, dokáže pořídit mnohdy ostřejší snímky než ty největší pozemní dalekohledy.

Od jeho vynesení proběhlo celkem 5 servisních misí, ta poslední (STS-125) se uskutečnila v roce 2009 s raketoplánem Atlantis. Původní předpokládaná životnost HST činila 15 let, dalekohled však pracuje dodnes, čímž předpoklad překonal více než dvakrát. NASA a SpaceX plánují jak pomocí lodi Dragon jeho životnost ještě prodloužit, protože řídká atmosféra ve výšce zhruba 540 kilometrů teleskop pomalu brzdí. 

Dalekohled od vypuštění provedl celkem 1,6 milionů pozorování 52 000 objektů. Mezi nejznámější fotografie z HST patří Sloupy stvoření v Orlí mlhovině M16 a Hubbleovo extrémně hluboké pole, které ukázalo tisíce galaxií.

Fotografie aktivní hvězdné porodnice NGC 1333 v Perseu. Autor: ESA/NASA/Hubble
Fotografie aktivní hvězdné porodnice NGC 1333 v Perseu.
Autor: ESA/NASA/Hubble

Astronomové se rozhodli významné výročí oslavit fotografií blízké aktivní hvězdné porodnice NGC 1333. Nachází se zhruba 960 světelných let od Země a lze ji pozorovat i malými dalekohledy. Je součástí molekulárních mračen v souhvězdí Persea a patří mezi nejstudovanější objekty tohoto typu. HST zachytil jasná mračna tvarovaná nově vytvořenými hvězdami, které se schovávají za temným prachem. Mračna fungují jako filtry. Některé hvězdy jsou načervenalé, protože mračno více propouští červené vlnové délky.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] wikipedia.org



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Ngc 1333, Hubblovo výročí, HST Hubble Space Telescope


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »