Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Hvězda Betlémská

Hvězda Betlémská

Pořad Hvězda Betlémská uvádí Planetum

Období Adventu a vánočních svátků, pro mnohé jedno z nejkrásnějších období v roce, neodmyslitelně provází symboly, které se staly součástí naší tradice. Tím nejstarším je lidový betlém, nad kterým jasně září kometa zvěstující naději a spásu. Byla ale betlémská hvězda, která se na noční obloze objevila jako předzvěst příchodu spasitele, opravdu kometou? A skutečně existovala přímá souvislost mezi Kristovým narozením a tímto nebeským úkazem?  Odpovědi na tyto a další otázky se pokouší najít nový celooblohový film z produkce Planetum, který vznikl technikou kombinující živé záběry a projekci oblohy s 2D a 3D animacemi. Filmem o délce 40 minut vás provede Lukáš Hlavica, součástí programu je i 15minutová moderovaná část zaměřená na ukázku aktuální noční oblohy. Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 284 ze dne 20. 12. 2021

Zda je legenda o hvězdě betlémské založena na skutečném příběhu, nebo je opravdu jen legendou, dodnes spolehlivě nevíme. Jisté však je, že se astronomové již od nepaměti snaží najít nějaký historický nebeský úkaz, který by hvězdě betlémské odpovídal.

Určitě to nebyla kometa – ty nebyly před dvěma tisíciletími považovány za nebeská tělesa, a hlavně věštily zkázu a neštěstí, nikoli příchod mesiáše. Ostatně vyobrazení vlasatice letící nad jesličkami poprvé použil až na počátku 14. století proslulý italský malíř Giotto di Bondone.

V podezření se ocitá samozřejmě také planeta Venuše, jako třetí nejjasnější těleso na obloze po Slunci a Měsíci. Případně její konjunkce s jinou planetou.

Správné řešení, zdá se, ale nakonec našel už před čtyřmi stoletími Johannes Kepler. Podle něj šlo o trojnásobnou konjunkci Jupiteru se Saturnem, a to v roce 7 př. n. l. Tehdy nastaly hned tři konjunkce v jediném roce, a to 29. května, 30. září a 5. prosince, kdy Jupiter na obloze v podstatě Saturn obkroužil. To je možné díky tomu, že planety na obloze „kličkují“ – v době, kdy jsou na obloze naproti Slunci, se vnější planety (Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) pohybují nějakou dobu zpětně.

V roce 7 př. n. l. se náhodou stalo, že Jupiter prováděl svou kličku právě v těsné blízkosti Saturnu. Někdy se též hovoří o korunovaci. Navíc ke konjunkci Jupiteru se Saturnem došlo v Rybách, pro Židy významném souhvězdí. Tak nápadný a astrologicky (nikoli astronomicky) významný úkaz byl hvězdou betlémskou s pravděpodobností hraničící s jistotou.

Podobný úkaz, tedy těsnou konjunkci Jupiteru se Saturnem, jsme mohli sledovat rovněž okolo 21. prosince loňského roku, kdy se k sobě obě planety přiblížily na vzdálenost pouhé desetiny stupně.

Měsíc a dvě tečky vpravo. Tak se jevily planety Jupiter se Saturnem 18. prosince 2020, když se blížily do těsné konjunkce, která nastala 21. 12. 2020 Autor: Martin Gembec
Měsíc a dvě tečky vpravo. Tak se jevily planety Jupiter se Saturnem 18. prosince 2020, když se blížily do těsné konjunkce, která nastala 21. 12. 2020
Autor: Martin Gembec

V letošním roce jsou obě planety od sebe již dál, přesto je však v těchto dnech můžeme na obloze nad jihozápadním obzorem pozorovat. A protože Jupiter oběhne Slunce jednou za 12 roků a Saturn na to potřebuje téměř 30 let, dojde k další konjunkci těchto obrů až za 19 let, tedy na přelomu října a listopadu roku 2040. Komu se nechce na další připomínku hvězdy betlémské tak dlouho čekat, nechť vyrazí do Planetária Praha na nový pořad již nyní. A v případě jasného počasí se rovněž může vydat na pražské hvězdárny – Štefánikovu hvězdárnu nebo Hvězdárnu Ďáblice, ale také na řadu hvězdáren po České republice a vychutnat si pozorování obou planet dalekohledem na vlastní oči.

Kontakty:

Mgr. Jan Veselý – odborný pracovník, Planetum, vesely@planetum.cz, 603 308 474

Pavel Suchan – tiskový tajemník, Česká astronomická společnost, suchan@astro.cz, 737 322 815

Betlémská hvězda - konjunkce Jupiteru a Venuše v roce 3 př. n. l. ? Autor: Martin Gembec/iQLANDIA
Betlémská hvězda - konjunkce Jupiteru a Venuše v roce 3 př. n. l. ?
Autor: Martin Gembec/iQLANDIA

Tiskové prohlášení ke stažení ve formátu DOC a PDF.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Planetum



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Betlémská hvězda, Hvězda Betlémská, Planetum


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »