Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  IAU 2012 aneb Za světovou astronomií do Pekingu (4)
Veselý Jan Vytisknout článek

IAU 2012 aneb Za světovou astronomií do Pekingu (4)

Zakázané město při pohledu z Náměstí klidu. Autor: Jan Veselý
Zakázané město při pohledu z Náměstí klidu.
Autor: Jan Veselý
Která astronomická témata jsou dnes důležitá?

Vrcholné setkání astronomů by mělo umět naznačit, která astronomická témata dnes považujeme za důležitá. Je dost pravděpodobné, že se za pár let ukáže jako důležité téma, o kterém se letos mluvilo ne snad okrajově, ale na méně sledovaných jednáních. Následující přehled nemůže být objektivní. Už proto, že na IAU GA probíhá tolik sympozií, společných diskusí a speciálních sekcí, že není v silách jednoho člověka sledovat všechny.

Kromě toho nejsem na IAU GA v pozici novináře, ale účastníka jedné konkrétní speciální sekce (SpS14 Communicating Astronomy), na kterou se musím soustředit především. Trocha statistiky: Sympozií je 16, společných diskusí 7 a speciálních sekcí 18. Právě z témat jednotlivých jednání lze usoudit, kterým problémům se astronomové v současnosti věnují nejraději. Podporou je pak konferenční časopis, který přináší důležité zprávy vždy z předchozího dne.

Tématem číslo 1 se zdá být expanze vesmíru, a to hned ze dvou úhlů pohledu. Jednak astronomové studují vývoj galaxií v čase, z hlediska jejich tvaru, velikosti a struktury, a současně pomocí proměnných hvězd a u vzdálených galaxií pak především pomocí supernov typu Ia zkoumají rychlost rozpínání vesmíru a otázku minulého i budoucího vývoje vesmíru "jako celku" - takto řečeno je to ovšem hrubě zjednodušené, ve skutečnosti je to otázka matematické interpretace pokud možno co nejpřesnějších dat získaných měřením. Úzce s tím souvisí téma evoluce skupin a kup galaxií. Na IAU GA byla také udělena Gruberova cena za kosmologii - Charlesi Benettovi, tedy vlastně týmu okolo sondy WMAP. Celý tento komplex témat týkajících se rozpínání vesmíru je v současnosti dominantní.

Sál, kde se konalo slavnostní zahájení 28. IAU GA. Autor: Jan Veselý
Sál, kde se konalo slavnostní zahájení 28. IAU GA.
Autor: Jan Veselý
Na obrázku jsou přípravy závěrečného ceremoniálu v zatím téměř prázdném sále, v němž se konala plenární zasedání a, samozřejmě, 20. srpna také slavnostní zahájení. Foto: Jan Veselý.

Z hlediska mediálního ohlasu mu zdatně sekunduje výzkum planet mimo Sluneční soustavu - exoplanet. Společensky atraktivní objev dvou planet obíhajících okolo dvojhvězdy, o kterém se čtenáři astro.cz mohli dočíst doslova před chvílí, je špičkou právě tohoto ledovce. Na druhou stranu se zdá, že astronomové mnohem větší pozornost věnují jiným otázkám, mediálně tolik neprobíraným.

Jako druhé nejživější téma po vývoji vesmíru se jeví vznik a vývoj hvězd. Poznání v tomto oboru značně vylepšil Herschelův kosmický teleskop - největší ze současných vesmírných dalekohledů, jehož detektory jsou citlivé hlavně na infračervené záření. A s tím vlastně souvisí i plánované projekty obřích pozemských dalekohledů. Pravda, plánované termíny uvedení do provozu evropského E-ELT, amerického Magellanu či TMT (třicetimetrový teleskop) se posunuly až do dvacátých let, ale zato se těmto už delší dobu známým projektům přidávají Číňané.

Třetí nejdůležitější téma, navzdory tomu, že média o něm usilovně mlčí, je bezesporu astronomie v rozvíjejícím se světě. Astronomy ze světa, jenž se považuje za rozvinutý, láká na vzájemné spolupráci potřeba vyhnout se světelnému znečištění (také důležité téma) a ty první zase možnost dostat se ke vzdělání, technologiím a astronomickým databázím (ty jsou samy o sobě také předmětem podstatných debat), což s sebou ponese pozitivní důsledky společenské i ekonomické.

Uvedený přehled je třeba brát přece jen s rezervou. Pro každého astronoma bude jistě nejdůležitějším tématem v pozorovatelném vesmíru právě jeho obor. Jeden nenápadný příklad důležité, ale laiky nepostřehnutelné změny: Také si stále ještě myslíte, že astronomická jednotka je definována jako střední vzdálenost Země od Slunce? Ve školách se to učí (už vlastně stovky let), ale pravda to není ani nyní. Jedna z ekvivalentních formulací současné definice AU říká, že jde o poloměr kruhové nerušené newtonovské dráhy částice zanedbatelné (přesněji infinitezimální, což není úplně totéž) hmotnosti obíhající okolo Slunce úhlovou rychlostí 0,01720209895 radiánů za den, nebo také délce, pro kterou je heliografická gravitační konstanta (součin G a MSlunce) rovna (0,01720209895)2 AU3/den2. Složité? Astronomové z IAU Divize I, což jsou zjednodušeně ti, již to "mají na starosti", navrhují novou definici: "Astronomická jednotka odpovídá délce 149 597 870 700 m přesně." Geniálně jednoduché. To snad ani Francouzi netušili, kam až to s těmi dvěma vrypy na traverze z drahé slitiny jednou dotáhnou.

Noční procházka Pekingem. Vlevo Jiří Dušek, vpravo Ivana Marková. Autor: Jan Veselý
Noční procházka Pekingem. Vlevo Jiří Dušek, vpravo Ivana Marková.
Autor: Jan Veselý
Protože "odborná" část tentokrát zabrala hodně prostoru, cestovatelské zážitky jen telegraficky: Spánek se nedostavil, podařilo se mi usnout až okolo třetí hodiny ranní a před sedmou, když zazvonil budík, měl jsem pocit, že jsem se právě srazil s vlakem. Hodinový pokus o usnutí ještě po snídani nedopadl dobře. Naštěstí se dnes "schůzovalo" jen asi do 14 hodin, protože, ačkoli IAU GA skončí až zítra (v čas vydání tohoto článku už zbývá jen pár hodin ke konci shromáždění - pozn. redakce), byl na dnešní odpoledne naplánován závěrečný ceremoniál. Únava zřejmě přispěla i k tomu, že když jsem se po skončení dnešního jednání vydal na náměstí Nebeského klidu a do Zakázaného města, nejen, že jsem toho už moc nestihl, ale ještě jsem se zamotal do prekérní situace v restauraci. Doufám, že platbou účtu, jehož výše i po usmlouvání na polovinu byla stejně dost šílená a následným zablokováním karty (pro jistotu, protože mám pocit, že to byla schválně nastražená past), to skončí. Čína je holt už vyspělá země se vším všudy.

Cesta se uskutečnila v rámci projektu Spolupráce pro budoucnost finančně podporovaného grantem MŠMT OP VpK reg. číslo CZ.1.07/2.4.00/31.0035 jehož řešitelem je Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava.

Všechny díly:
[1] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (1) - Úvod
[2] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (2) - První setkání s Pekingem
[3] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (3) - Konference a noční Peking
[4] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (4) - Která astronomická témata jsou dnes důležitá?
[5] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (5) - Konec a vzpomínky




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.

Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.

Štítky: Astronomická jednotka, Cestopis, IAU


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »