Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  IAU 2012 aneb Za světovou astronomií do Pekingu (2)
Veselý Jan Vytisknout článek

IAU 2012 aneb Za světovou astronomií do Pekingu (2)

dsc_0058.jpg Autor: Jan Veselý

Autor: Jan Veselý
První setkání s Pekingem

Po příletu do ještě nočního Pekingu se okamžitě vyřešila jedna malá nejasnost. Kapitánovo hlášení o tom, že je 5 hodin ráno a teplota činí 32 stupňů Celsia, jsem opravdu slyšel správně. Zjišťuji, že ačkoli jsem v těchto krajích poprvé v životě, prostředí vlastně dobře znám. Ve středoevropských zoologických zahradách se to zpravida jmenuje "tropický pavilon". Rozdíl je jen v tom, že tady nejde vyjít ven, abych se nadechl čerstvého vzduchu. Dnešní den měl být především vyhrazen ubytování, registraci na konferenci a průběžné aklimatizaci, ale nakonec se dostalo i na astronomii.

Na letišti se mi připomnělo ještě něco, co důvěrně znám, a právě tady jsem si uvědomil, jak snadno a rychle na to člověk dokáže zapomenout. Zákazy fotografování (tady jedna odbočka: před půl rokem jsem si uřízl ostudu, když jsem se ostrahy v tranzitním prostoru pražského letiště zeptal, zda se tady může fotit, chvíli na mě policisté nevěřícně zírali, a pak ten starší, pamětník, pochopil, na co se to vlastně ptám, ujistil mě, že to už bylo dávno, teď, že můžu fotit co chci, a spolu s kolegyní začal ochotně a pobaveně pózovat). Tady to je nikoli dávno, ale právě teď, a cedule se zákazem jsou výmluvné. Vzápětí fronta u imigrační přepážky. Slečna policistka mě opravdu nepříjemně a dlouho rentgenovala. Očima. Zkoumavá kamenná tvář bez emocí. Když to trvalo chvíli, začal jsem nevědět, kam s očima. Když už to trvalo dlouho, začal jsem se, asi dost připitoměle, usmívat. Když už to trvalo opravdu hodně dlouho, začal jsem usilovně přemýšlet nad tím, že bych se asi měl přestat křenit, protože co kdyby mě slečna kvůli tomu podle fotky nepoznala, nebo to na druhou stranu považovala za provokaci. Když už to trvalo věčnost, a já měl za sebou rekapitulaci života, složité úvahy o tom, jestli na mě slečna zavolá stráž, zatkne sama nebo mě pošle prvním letadlem rovnou zpátky, vrátila mi pas. Nic neřekla, na poděkování a pozdrav vůbec neodpověděla, že můžu jít jsem pochopil nějak sám od sebe.

Ve vlaku. Autor: Jan Veselý
Ve vlaku.
Autor: Jan Veselý
Další zážitky, jak je můžu hodnotit na konci prvního dne, byly vlastně už jen pozitivní. Jízda vlakem z letiště do centra, jízda metrem, které je na technické úrovni, jíž Praha (nejen kvůli naší technické zaostalosti) nikdy nedosáhne. Zajímavé je, že vagóny metra nejsou uvnitř odděleny, takže při troše štěstí, když zrovna není nával, je vidět několik desítek metrů skrz celý vlak. Elektronický informační systém ve vlacích metra ukazuje okamžitou polohu, všechny popisky jsou kromě obrázkového písma vyvedeny také latinkou, hlášení stanic čínsky i anglicky při odjezdu ze stanice, uprostřed mezi stanicemi a při zastavení ve stanici, takže orientace naprosto přehledná a jednoduchá. Při pohledu na mapu pekingského metra, která připomíná spíš mapu českých železnic (pokrývá ostatně skoro stejné území a obsluhuje dvakrát tolik lidí), jsem se původně vylekal, že mě už nikdo nikdy nenajde, ale teď už je jasné, že zbytečně.

S metrem mám spojená ještě dvě pozoruhodná pozorování. Všudypřítomní uniformovaní hlídači mi dávají spíš pocit bezpečí než nepatřičného sledování. Jeden ze zážitků z metra nepostrádal komické rysy. Zatímco policistka usměrňovala dav lidí proudící z metra ven, aby nečinil přešlapy přes žlutou čáru (ačkoli v protisměru zrovna nikdo nešel, takže riziko srážky nehrozilo), já s kolegou Adamem Fišerem z Ostravského planetária jsme se dezorientovaně motali přesně uprostřed a hledali, kterým východem se vydat z metra ven. Samozřejmě, že se na nás čínsky obořila, ale rychle pochopila, že zbytečně, a naopak nám ochotně poradila. Nikdo z hlídačů a policistů, na které jsme se obraceli ještě několikrát, nám neporadil špatně. Ta druhá věc se týká opět klimatu. Když vejdete z ulice do haly či na nástupiště metra, připadá vám, že je uvnitř příjemný chládek. Když pak vystoupíte z klimatizovaného vlaku, zjistíte, že je na nástupišti vlastně strašné vedro. Když ale zase vyjdete ven na "čerstvý vzduch", přece jen pochopíte, že je v metru vlastně příjemný chládek. K metru ještě poslední poznámka: je levné asi i na místní poměry. Jedna jízda s libovolnými přestupy přijde na 2 CNY, tedy asi tak našich 6 korun.

dsc_0052.jpg Autor: Jan Veselý

Autor: Jan Veselý
dsc_0112.jpg Autor: Jan Veselý

Autor: Jan Veselý
Také jídlo je docela levné. Vybíráme restaurace, kde je obrázkové menu. V obou restauracích, které jsme využili, byly u jídel navíc anglické nápisy. Podotýkám, že nešlo o restaurace určené pro turisty z Evropy či Ameriky.Vždycky jsme v nich byli mezi domorodci naprostými exoty. To první jídlo bylo opravdu ostré. Když říkám ostré, tak myslím ostré. Hasil jsem to kolou po každém soustu. Ale bylo to dobré. Večer jsem podle obrázku vybral dobře. Dokonce se mi podařilo pojíst hůlkami všechny trochu větší objekty z talíře, ale rýži jsem zbaběle dobagroval lžící. Doufám, že kolegové, neztratí odvahu a budou i nadále spolu se mnou ochotni "vymetat" čínské restaurace. Už máme jednoho odpadlíka, který, když viděl naše tváře při ochutnávce, vyrazil hledat Macdonalda. Jak to dopadlo, zatím nevím, ještě jsem jej od té doby nespatřil.

Protože pokusy o předčasné ubytování v hotelu selhaly a několik z nás zůstalo bezdomovci až do 14 hodin (od 5 hodin ráno), využili jsme prostředek dne k registraci na konferenci a vyvěšení posterů. IAU GA se koná v China National Convention Centre, tedy sjezdovém paláci. Ten je, jako ostatně prakticky všechno v Pekingu, obrovský. Ačkoli se účastní tisíce astronomů, připadalo mi, že je tam zoufale prázdno. Z občerstvovací haly, kde je zároveň posterová sekce, je to na záchod asi půl kilometru. Snad zítra (vlastně dnes) najdu nějaký bližší. Od hotelu do sjezdového paláce je to asi tři kilometry, tedy dvě stanice metra, nebo půl hodiny chůze okolo olympijského areálu. O tom mám v plánu napsat někdy příště.

3D vesmírný simulátor. Autor: Jan Veselý
3D vesmírný simulátor.
Autor: Jan Veselý
Když se konečně i poslední z nás ubytovali a aspoň stručně osprchovali, vydali jsme se do planetária na návštěvu, kterou vyjednal Dr. Gráf. Jak už jsem psal a asi ještě několikrát psát budu, v Pekingu je všechno velké. I planetárium. Má dvě budovy, nová je celá skleněná. Čtyři sály. V jednom je 3D projekce, diváci sedí v jakýchsi "létajících" strojích, které se během projekce různě vrtí a škubou, protože samozřejmě kličkujeme mezi asteroidy a všelijakým kosmickým smetím. Je to hodně naivní, ale děti to asi mají rády. Jo, a dopadlo to dobře. Další sál je 4D kino se 180° projekcí. Vzhledem k tomu, že ta 3D projekce, kterou jsme zhlédli, byla údajně více astronomická, necháme si 4D, kde to navíc fouká, stříká a "voní", ujít. Další dva sály jsou full-dome projekce, tedy přibližně řečeno digitální planetária. V tom větším je 400 míst, kupole má průměr 23 metrů a kromě digitálního planetária v rozlišení 8K je tam i optomechanický projektor Zeiss. Vzhledem k časové tísni (planetárium zavírá v 17 hodin) jsme se rozhodli navštívit některý z pořadů velkého planetária jindy a narychlo prohlédli interaktivní expozice v obou budovách. Nenašli jsme tam nic převratného. To neznamená, že je to špatné, jen to není nic, co by neměli jinde. Naopak některé části expozice, hlavně ty, které se zřejmě častěji aktualizují, jsou udělány poněkud ledabyle. Například velké obrazy složené z jednotlivých, asi metr širokých pruhů, jsou pověšeny tak, že na spojování dílů k sobě si nikdo moc záležet nedal. Světlo pronikající ze všech stran do proskleného přízemí způsobuje odrazy značně degradující třeba obrazy promítané na televizních obrazovkách. V podzemí je poněkud chaotická expozice kombinující vyřazené planetárium a několik starých pomůcek připomínajících armilární sféry či glóby s kosmonautickou výstavou. Dnes už si Číňané vystačí, s výjimkou panoramatu Měsíce poskládaného ze zmíněných ledabyle pospojovaných pruhů, s vlastní kosmonautikou - tedy modelem jedné družice v životní velikosti, modely (zmenšenými) svých raket a velkými obrazy čínské kosmické lodi, orbitální stanice a kosmonautů obou pohlaví. Podbarveno přehráváním hlasové komunikace mezi kosmonauty a řídícím střediskem. Hledaje východ, objevil jsem v podzemí také restauraci.

Na závěr ještě dva výkřiky. Nevíte někdo, proč jsem si s sebou bral tu větrovku, rolák, mikinu a košili s dlouhým rukávem (naštěstí jen jednu)? A nevíte někdo, v čem budu chodit pozítří, když jsem za první den propotil tři trička?

Cesta se uskutečnila v rámci projektu Spolupráce pro budoucnost finančně podporovaného grantem MŠMT OP VpK reg. číslo CZ.1.07/2.4.00/31.0035 jehož řešitelem je Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava.

Všechny díly:
[1] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (1) - Úvod
[2] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (2) - První setkání s Pekingem
[3] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (3) - Konference a noční Peking
[4] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (4) - Která astronomická témata jsou dnes důležitá?
[5] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (5) - Konec a vzpomínky




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.

Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.

Štítky: Cestopis, IAU


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »